Z deníku maturantky: Probdělé noci a předávkování kofeinem. Proč to všechno vlastně děláme?
Přichází jaro. Místo procházek v parku a popíjení se spolužáky v místních podnicích ale trávím celé dny ve škole nebo v knihovně. Do maturity totiž zbývá už jen pár týdnů. Poslední dny středoškolského života mi mizí před očima. Začínám silně pociťovat stres, který je prý nedílnou součástí zkoušky dospělosti. Je vůbec možné se tohle všechno naučit?
Dnes byla uzávěrka pro odevzdání maturitní četby. Kostky jsou vrženy, už nejde nic změnit. Je už zbytečné říkat si, že místo Utrpení mladého Werthera jsem si přeci jen měla vybrat Romea a Julii. Je to asi stejně zbytečné jako neustále si připomínat, že maturitní témata z matematiky jsou příliš nesrozumitelná a zeměpis až moc obsáhlý. Nezbývá mi tedy nic jiného, než se ponořit do sešitů z minulých let a začít se intenzivně učit. Už máme dokonce termíny na psaní slohových prací a didaktických testů. Ty už nás čekají za týden.
Čas se krátí a stres roste. A kvůli čemu vlastně? Kvůli jednomu papíru, který okopírujeme a rozešleme na vybrané vysoké školy. Papíru, který nám už za pár týdnů bude úplně k ničemu. Možná se s ním někdy pochlubíme našim příbuzným a oslavíme ho nad pár půllitry piva. Pro tenhle osudný papír jsme ochotni probdít celé noci vzhůru s nebezpečně vysokou dávkou kofeinu v sobě a snažit se alespoň okrajově přijít na chuť variacím a permutacím.
