Po stopách češtiny: Máme rádi koření a bylinky. V lihu
Do alkoholu a jeho názvů jsme tady zabředávali už dřív, ale dostali jsme chuť na další rundu. Dáte si s námi?
Mimochodem runda ve významu ‚pohoštění společnosti kolem stolu sklenkou alkoholického nápoje‘ pochází z německého Runde, což znamená ‚kolo, kruh‘ nebo taky ‚společnost u stolu‘. Na úplném počátku vývoje slova stálo latinské rota, tedy ‚kolo‘. Pokud vám to zní podobně jako česká rotunda, dá se říct, že už umíte v etymologii chodit.
Jak jste si zřejmě odvodili z titulku textu, dnes tady naléváme bylinné likéry. Slovo bylina, a teď máme samozřejmě na mysli aromatické kytky, a ne ruské hrdinné básně, je všeslovanské a jeho původ odvozujeme od indoevropského bhū-, bheu-, což znamená ‚růst, nabývat‘. Do likérů se sype také koření, což jsou zase ‚různé části rostlin obsahující silice‘. Ne tak dřív, kdy se slovem koření myslely ‚sušené kořínky‘. Likér jakožto označení ‚slazené lihoviny s přísadami‘ jsme si do češtiny vypůjčili z německého Likör, ti jej zase mají od Francouzů z jejich liqueur, což znamená jednoduše ‚tekutina‘. Tady nám to připomíná české pivo… Na úplném počátku likéru bylo latinské liquēre s významem ‚být čistý, průhledný‘. Těmto nápojům rozumíme jako koza petrželi, ovšem domníváme se, že necháme-li máčet byliny a koření v lihu, nic čistého a průhledného z toho už nebude…
Vůně a chuť koření a bylinek jsou alfou a omegou každého z těchto digestivů. Zatímco některé nápoje mají tajnou recepturu, jiné se svým obsahem chlubí hned v názvu. Můžeme narazit na kopřivovou vodku, konopný likér nebo kmínku. Do stejné kategorie lze zařadit také absint, jelikož je jeho název odvozen od jména rostliny, z níž se vyrábí – Artemisia absinthum. Cesta absintu vedla přes francouzské absinthe, které je z latinského absinthium a to zase z řeckého apsínthion s významem ‚pelyněk‘. Na hranici této kategorie se nachází zelená, která mívá podtitul peprmintový likér. Zatímco první z názvů je odvozen od barvy nápoje, ten druhý opět vychází z hlavní ingredience, jíž je máta peprná.
Zajímavé je, že u likérů se s oblibou používají místopisné názvy. Pak si můžete jako suvenýr z výletu přivézt třeba horské nápoje Praděd a Lysá hora a zahraniční Tatranský čaj nebo městské likéry Poděbradská samička, Telčský likér a Pražský likér. Jména osob se propsala do etiket lahví třeba kvůli oblíbenosti a slávě, jak je tomu u Švejkovy kontušovky, nebo podle „vynálezce“. Určitě znáte jméno Jan Becher, že?
A teď si dáme teoretickou přípravu k degustaci likérů. Cítíte v něm něco hořkého? To bude asi hořec, ‚horská bylina s modrým květem‘. Název je odvozen od slova hořký a důkaz o této charakteristice byliny najdeme v bulharském jazyce, kde jeho varianta górec znamená ‚chmel‘. Pokud je likér jako med, může za to patrně přidaná meduňka, ‚silně aromatická bylina‘, jejíž název je doslovným překladem řeckého melissófyllon, tedy ‚včelí rostlina‘. Vůni léta a sušeného sena vnáší do nápojů fenykl. A jak to víme? Název má totiž původ v latinském slově fēniculum, což je zdrobnělina k faenum s významem ‚seno‘. Ano, fenykl je vlastně seníčko. Chutná-li váš likér po jalovci, neznamená to hned, že je chuťově jalový. Jalovec si vysloužil toto přízvisko kvůli tomu, že je to dvoudomá rostlina, která často zůstává bez plodů, tedy jalová.
Bude-li vám někdy někdo tvrdit, že jsou bylinné likéry zdraví prospěšné, nehádejte se. O celkovém účinku na organismus nic nevíme, ovšem k obvyklým přísadám patří třeba léčivá rostlina šalvěj. Původ jejího názvu sahá k latinskému salvus, což znamená ‚zdravý‘. Jednou z ingrediencí bývá také chinovník, rostlina, z níž se získává chinin a ten se používá jako lék proti malárii. Pokud si však myslíte, že trpíte malárií, pít likéry s chinovníkem vám zřejmě nepomůže.
Máte hořkosladké aromatické nápoje přesycené kořením a bylinami v oblibě? A jak moc? Je to na butylku, nebo spíš na demižon? S butylkou, ačkoli je to láhev, se v původu názvu dostaneme k latinskému buticula, tedy ‚soudeček‘. Demižon je velká (opletená) láhev a její název jsme si vypůjčili z anglického demijohn, které vzniklo patrně žertovnou metaforou z francouzského dame-jeanne. Zatímco anglické slovo znamená ‚půl Johna‘, francouzské je vlastně ‚paní Jana‘. A teď co si vybrat? I paní Jana přece může být jako soudeček...
