Po stopách češtiny: Žargon čili hantýrka v podání střelců v zeleném
Každému uživateli českého jazyka je jasné, že neexistuje jedna jediná podoba češtiny. Ostatně jsme si to tady mnohokrát připomněli. Mrňata se naučí mluvené podobě jazyka, následně ve škole dostanou nálev spisovné češtiny do hlavy. Všichni se svými projevy řeči jako malý špendlík upíchneme na nářeční mapu našeho státu. Nakonec máme ještě vrstvy sociální, k nimž patří útvary zvané sociolekty. A jeden z nich si tady dnes přiblížíme.
Sociolekt neboli slang obvykle zná laický uživatel pod názvem žargon nebo hantýrka. Část socio- v názvu je dána funkcemi tohoto jazykového útvaru – spojuje jednotlivé uživatele do jednoho společenství a zároveň tuto skupinu vymezuje proti „nezasvěceným“, zdůrazňuje výjimečnost prostředí, zapojení mluvčího i jeho osobního vztahu ke skupině. Zároveň slouží specifickým potřebám jazykové komunikace osob dané skupiny. Tato společenství sjednocuje buďto zájmová sféra, nebo profese. Kdo si tady vybavil šraňky, exnout, kanár, potítko a rajony, tak už je doma.
Podívejme se tedy na ty „střelce v zeleném“, čímž máme samozřejmě na mysli myslivce. Na začátek si dovolíme ještě malou etymologickou odbočku – výraz myslivec vznikl od přídavného jména myslivý, jelikož je to ‚osoba v lovu důmyslná a přemýšlivá‘. A samozřejmě nejde jen o samotný lov, ale spíš o hospodaření se zvěří.
Myslivci sami sebe označují různě podle toho, jak se při daném výkonu chovají. Třeba takový vlečkář dělá umělou stopu neboli vlečku a bouchal zase střílí jen pro získání velkého množství zvěře. To v názvech zvěře, ačkoli jsou jednoslovné, se obvykle ukrývá důležitá charakteristika. Například knoflíkač, špičák i churavec jsou všechno srnci, ale ten první má jen nepatrné parůžky, ten druhý má nevětvenou lodyhu paroží a ten třetí je nemocný. Březňák a bahňák jsou zajíci, první je mladý, narozený v březnu, druhý je obyvatelem mokřin.
V lesnickém slovníku se vyskytuje mnoho předmětů určených k lidským činnostem, které se však tady používají pro označení částí zvířat. Má-li zvíře brýle, neznamená to, že si kompenzuje vadu zraku, ale chlubí se odlišným zbarvením kolem očí. Víte třeba, že kňour má hřeben? Přeložíme – samec prasete divokého má delší štětiny na hřbetě. Kartáčky najdeme u srnčí zvěře, ale ne ty k čištění zubů. Říká se tak srsti na jejích mozolnatých výběžcích. Když pes mává praporem, rozpohybuje delší srst na svém ohonu. A pokud si myslíte, že po lese běhají se zbraněmi jen myslivci, jste vedle jak ta jedle. Zbraně má také divočák, jsou to jeho horní a dolní špičáky. Nakonec si neodpustíme zmínit zrcadlo, které opět vlastní srnčí zvěř. A víte, kde ho má? U řiti. Bílé zbarvení kolem řitního otvoru je zrcadlo srnčí zvěře. Slovní spojení nastavit zrcadlo teď získalo jiný význam.
Když už jsme u koncové části těla, nemůžeme vynechat ocas. On totiž u myslivců není ocas jako ocas. To máte chvost veverky, kelku spárkaté zvěře, oháňku jakožto dlouhý ocas některých savců, pírko zajíce, proutek drobné šelmy, prut krátkosrstého psa, štětec jezevce, veslo ondatry… A na konci liščí oháňky navíc kvítek.
Až se budete s potomky učit, jak které zvíře dělá, bude se vám hodit vědět, že liška vydává, tedy štěká, srnec beká, zajíc vřeští, divočák chrochtá, koroptev čiřiká a kachna káchá. A zatímco srny pískají, srnci supí. Když to pak na samčí jedince přijde, tak slyšíme jeleny v říji troubit, ryčet, mrmlat a broukat, daňky zase rochat a tetřevy při toku tokat, pukat, trylkovat a brousit.
Pokud vám myslivec sdělí, že nějaké zvíře ždímá, vykonává malou potřebu. To zvíře. Jestliže barví, pak krvácí, zřejmě následkem postřelení. A jestliže zhasíná, tak už to má skoro za sebou. Tato slovesa se používají obecně pro všechny druhy lesní zvěře, ale pak tu jsou ještě činnosti specifické pro jeden druh. Třeba je běžné, že samičky vrhnou mláďata, ovšem kuna je rovnou metá. A lovit myši taky dovede kdekdo, ovšem pouze u lišky lovící myši na poli se tomu říká myškovat.
Jestli jste po přečtení dnešního příspěvku dostali chuť projít se po lese a loukách, zkuste na své výpravě najít pekáč. A teď nemyslíme nádobu odhozenou na černou skládku, ale lože zajíce, které se pyšní takto morbidním názvem. Ovšem pozor na koláč. Měkký trus jelena na botách by vám radost neudělal.
