Vyhazování politiků oknem a další české vynálezy, které používá celý svět

Vyhazování politiků z okna sice Češi nevynalezli, dali ale této metodě obecně používaný termín. Slovo defenestrace se skládá latinských termínů de (z) a fenestra (okno). Pochází z apologie - omluvného, vysvětlovacího spisu - který zástupci protestantských stavů sepsali poté, co z oken novoměstské radnice vyhodili 30. července 1419 protihusitské radní. Následné války nedopadly pro Čechy úplně nejlépe. Radikální metoda řešení bezvýchodné politické situace se jim ale evidentně zalíbila. Zopakovali ji ještě minimálně dvakrát. V roce 1483 si prostřednictvím defenestrace pražští kališníci vynutili zachování rovnoprávnosti svého vyznání s katolicismem - o dva roky byla rovnoprávnost obou vyznání oficiálně stvrzena na Kutnohorském sněmu a vydržela dalších 135 let. V roce 1618 se král Matyáš Habsburský opět pokusil katolickou církev zvýhodňovat. Českým protestantským pánům se to samozřejmě nelíbilo a sáhli po osvědčeném řešení. Vypravili se do Ludvíkova paláce Pražského hradu a vyhodili z jeho oken královské úředníky Viléma Slavatu z Chlumu a Jaroslava Bořitu z Martinic. Třetí defenestrace se obešla bez obětí na životech, protože pánové nedopadli na dlažbu, ale do hromady odpadků, která se pod okny jejich paláce nakupila.

Termín pro krátkou palnou zbraň se podle etymologů vyvinul z českého slova píšťala. Husité jím označovali jednoduchou střelnou zbraň, která se v jejich vojscích dočkala prvního hromadného nasazení. Husitské píšťaly opravdu připomínaly spíš hudební nástroj, než moderní pistole. Šlo v podstatě o kovovou trubku vyrobenou ze železa či bronzu, do které se nasypal prach, natlačila koule a žhavým uhlíkem se skrze zápalný kanálek odpálila. Hlaveň byla uvnitř hladká, neměla vrtání, a píšťala proto neměla daleký dostřel a byla značně nepřesná. Psychologický účinek salv byl ale nepopiratelný a zbraň se proto rychle dostala do výzbroje dalších evropských armád. Společně s ní se šířilo i její jméno, které se postupně ustálila na dodnes používaném termínu pistole.

Třetí husitský vynález, jehož název se stal celosvětově používaným pojmem, je opět palná zbraň. Jedná se o krátké dělo, které nevystřeluje náboje přímo, ale posílá je balistické křivce tak, aby na cíl dopadaly shora. Husité ho s úspěchem používali pro palbu do postupujících útvarů nepřátelských vojsk a pobíjeli s ním celé houfy protivníků. Jméno houfnice se od dostalo do němčiny jako Haubitze a pak do angličtiny jako howitzer.

Třetí pražskou defenestrací započalo stavovské povstání, které skončilo o dva roky později porážkou na Bílé hoře a hromadnou popravou jeho vůdců. Následná rekatolizace českých zemí podnítila první velkou vlnu emigrace do Spojených států. Čeští vystěhovalci do nové vlasti připlouvali trasou přes Mexický záliv a vyloďovali se v přístavu Galveston v dnešním Texasu. Odtud pak vyráželi osidlovat úrodné pláně amerického středozápadu. Dodnes zde najdete města, kde má většina obyvatel české příjmení, fungují zde české spolky, zachovávají se české národní tradice a především se zde pečou kolache. V Texasu se z českého koláče stal národní dezert, jehož jméno proniklo i do zbytku USA a odtud dále do světa. Používají ho i lidé, kteří netuší, že správný koláč má být kulatý. Můžete ho proto koupit ve spoustě podob včetně kolachů pečených na plechu a krájených na čtverečky, různých šátečků, závinů a slaných variant se zapečenými uzeninami. V Texasu ale narazíte i na malé obchůdky, kde kolache pečou babičky, které se drží původních českých receptur a popovídají si s vámi česky.

Český národní tanec se vyvinul pravděpodobně z „maděry“, která se tančila ve čtyřčtvrťovém rytmu. Neví se však, kdy a jak k přerodu došlo. Podle jedné verze polku poprvé předvedla v roce 1830 Anna Chadimová, služebná u měšťanské rodiny Klášterských v Kostelci nad Labem. Na populární písničku „Strejček Nimra koupil šimla“ začala s partnerem kroužit po sále tak rychle, že jim na každý krok stačila pouze polovina každého taktu. Temperamentní tanec se rychle ujal a začalo se mu říkat „půlka“. Na „polku“ byl přejmenován buď náhodou, nebo na výraz sympatií s Poláky, kteří v roce 1830 povstali proti ruské nadvládě. Dvoučtvrťový „um-pah“ rytmus učaroval řadě hudebních skladatelů a polka se díky nim stala jedním z nejrozšířenějších společenských tanců. S emigranty se dostala i za oceán, kde se hraje napříč celou latinskou Amerikou a obrovské popularitě se těší hlavně v USA. Pořádají se zde velké festivaly, klání polka kapel a za středisko polkamánie je považováno město Cleveland. Když táhla za II. světové války US Army Evropou, zpívali si její vojáci polku „Roll Out The Barrels“ (Vyvalte sudy). Netušili, že ji v roce 1927 složil český hudebník Jaromír Vejvoda jako „Škoda lásky“.

Pils ani Pilsner nejsou úplně česká slova. Pochází ale z německé verze jména českého města Plzeň, a navíc nás proslavila doslova po celém světě, takže je do výčtu musíme zařadit. Termínem pils nebo Pilsner se označuje druh ležáku, který v roce 1842 uvařil v Plzni sládek Josef Groll. Původně ho z Bavorska plzeňští radní pozvali, aby v nově založeném Měšťanském pivovaru uvařil klasický německý ležák – tedy pivo, které se nechá dlouhou dobu kvasit při nízkých teplotách. Groll v Plzni pracoval s místní měkkou vodou, žateckým chmelem, moderně upraveným světlým sladem a kvasinkami Saccharomyces pastorianus umožňujícími dlouhé spodní kvašení. Z první várky mu proto vyšlo unikátní zlatavé pivo s výrazně hořkou, ale zároveň jemnou a vyváženou chutí. Mělo takový úspěch, že okamžitě začaly vznikat jeho kopie. Plzeňští si ale nechali označení „Pilsner“ registrovat jako ochrannou známku a ve zkrácené podobě „pils“ se na celém světě používá dodnes.

Když pomineme bratry Čapky uměle vytvořené slovo „robot“, je posledním českým příspěvkem do mezinárodního slovníku termín „tunneling“. Původ má pravděpodobně v brněnském hantecu, který slovo „tunel“ (popřípadě „křivé tunel“) používá jako synonymum pro podvod. V 90. letech se jím začala označovat praktika, kdy manažeři z firmy odčerpají finanční prostředky do jiné (jimi ovládané) společnosti a nechají ji pak zkrachovat. Prostředí českého anarchokapitalismu a Klausův geniální koncept kuponové privatizace umožnil provozovat tunelování v takové míře, že se o něm začalo psát v odborné finanční literatuře. Z ní pak slovo „tunneling“ prosáklo do běžné řeči.