Video placeholder

Agent CIA s českými kořeny posílal na ambasádu v Laosu pytle uřezaných uší a z letadla shazoval uťaté hlavy

Jiří Holubec

Před 45 lety měl premiéru jeden z nejlepších a zároveň nejkontroverznějších filmů v historii kinematografie. O válečném dramatu Apocalypse Now byly natočeny dokumentární filmy, napsány knihy i skripta filmařských škol. Je tedy známo, že jeho scénář je inspirován novelou Srdce temnoty Josepha Conrada. Méně známý je ale fakt, že postavu šíleného plukovníka Kurtze inspiroval skutečný agent CIA, který působil v Thajsku a Laosu a měl české kořeny.

Anthony Poshepny, známý spíše pod přezdívkou Tony Po, se narodil v roce 1924 v Kalifornii do rodiny druhé generace českých imigrantů. Když USA vstoupily do 2. světové války, narukoval Anthony k námořní pěchotě a stal se členem elitního parašutistického oddílu. Jako výsadkář prošel peklem války v Tichomoří, v bitvě o ostrov Iwodžima velel kulometnému hnízdu, byl zraněn a obdržel řád Purpurového srdce. Po válce mohl díky statutu veterána vystudovat vysokou školu a titul zužitkovat ve státních službách. Jeho plánem bylo stát se vyšetřovatelem FBI, na poslední chvíli se ale rozhodl pro službu v tehdy vznikající CIA.

Velitel partyzánů

Tony Poshepny byl členem prvního ročníku, který absolvoval výcvik na pověstné „Farmě“ CIA v Camp Peary. Po jeho ukončení byl vyslán na svou první misi do Koreje. Jeho úkolem bylo cvičit partyzánské jednotky čchondoistů (vyznavačů korejského panteistického náboženství) a podnikat s nimi průzkumné mise na severokorejském území. V práci s domácími paramilitárními jednotkami se mladý agent velmi osvědčil a jeho nadřízení ho vysílali na další podobné mise. V Indonésii cvičil Poshepny komando, které vedlo nepovedený puč proti prezidentu Sukarnovi. V Číně dohlížel na výcvik jednotek muslimské menšiny Chuejů bojujících proti komunistické vládě a cvičil i komando tibetských Khampů, které v roce 1959 asistovalo Dalajlámovi při jeho útěku z Tibetu.

Mezi Hmongy

Po tibetské misi se Tony Po vrátil do jihovýchodní Asie, kde nabírala na obrátkách válka ve Vietnamu. Od vedení CIA dostal za úkol vycvičit v sousední Kambodži paramilitární jednotky, které měly bránit šíření komunistického vlivu. V divokém prostředí tropických džunglí si Tony vedl s takovou bravurou, že ho CIA vyslala do ještě náročnější oblasti laoských hor. Po invazi severovietnamských komunistických jednotek do Laosu zde začala CIA rekrutovat muže z horských kmenů Hmongů a vytvářet z nich takzvanou „Tajnou armádu“.

Její oddíly bojovaly proti vietnamským komunistům a laoské komunistické Osvobozenecké armádě Pathet Lao. Prováděly sabotáže na zásobovací Ho Či Minově stezce a zachraňovaly posádky sestřelených amerických letadel a vrtulníků. Tony Po vojáky Tajné armády nejenom cvičil, ale sám se i přes protesty nadřízených diverzních akcí účastnil, naučil se jazyku Hmongů a žil v jejich vesnicích. Když byla v roce 1962 v Ženevě podepsána dohoda, která Laos vyhlásila za neutrální stát, měli se všichni američtí operativci ze země stáhnout. Tony Po byl jedním ze dvou agentů, kteří zde zůstali s úkolem „dohlížet na plnění závěrů dohody“.

Havrani z Long Tieng

Skutečným úkolem Tonyho a jeho kolegy byla účast na neoficiální a přísně utajované vojenské operaci, kterou CIA v Laosu vedla. Základnou se stalo odlehlé horské letiště Long Tieng na severovýchodě země. Oddíly Hmongů z něj podnikaly pozemní operace, ze vzduchu je podporovala letadla takzvaných Havranů (Ravens) – amerických pilotů rekrutovaných do služeb CIA z armády i civilních aerolinek. O Havranech kolují dodnes legendy. Do kokpitu letadel nastupovali v kovbojských kloboucích, k jedné noze měli připnutý nůž, k druhé zlatou cihlu, kterou si v případě sestřelení vykupovali život.

Tony Po vynikal i mezi touto divokou partou. Se svými jednotkami hmongských partyzánů pronikal hluboko do nepřátelského území, byl mnohokrát zraněn a po jedné nezdařené akci nesl bezvládného spolubojovníka 30 kilometrů na zádech zpátky do tábora. Mezi komunistickými oddíly Pathet Lao budilo jeho jméno oprávněně hrůzu. Výpady Poshepnyho jednotek si mezi nimi vybraly tolik obětí, že jejich počtu odmítali zpravodajští důstojníci na ambasádě USA věřit. Tony Po problém vyřešil tím, že svým bojovníkům rozkázal řezat zabitým nepřátelům uši. Plný pytel pak poslal na ambasádu, ať si je nadřízení sami spočítají. Při jiné akci nechal zajmout a popravit členy Pathet Lao, kteří ostřelovali letadla Havranů z jedné horské osady. Jejich uříznuté hlavy shodil pro výstrahu zpátky do vesnice. Když si ambasáda na jeho praktiky stěžovala, vzkázal, že kdyby se řídil jen oficiálními rozkazy, skončil by buď mrtvý, nebo ve svěrací kazajce.

Zlatý trojúhelník

V lednu 1965 utrpěl Tony Po během přestřelky průstřel břicha. Když se z vážného zranění vyléčil, byl vyslán na misi do takzvaného Zlatého trojúhelníku. Právě jeho působení v odlehlých džunglích na hranicích Thajska, Laosu, Barmy a Číny údajně inspirovalo postavu pološíleného plukovníka Kurtze ve filmu Apocalypse Now. Srovnání není přesné ani spravedlivé. Na rozdíl od Kurtze se Poshepny nechoval jako krutý samovládce a byl neustále zapojen do zpravodajských a vojenských operací USA. Do představy běžného vojáka či agenta ale rozhodně nezapadal. V džungli žil jako člen kmene Yao, a oženil se dokonce s dcerou jeho náčelníka. Partyzáni, které vycvičil, prováděli diverzní akce proti čínským komunistickým armádním jednotkám.

Výsledky měli tak dobré, že Tonyho nadřízení ochotně ignorovali způsoby, jakými svých cílů dosahoval, i jeho další „projekty“. Pro kmeny v oblasti Zlatého trojúhelníku bylo tradičním zdrojem zisků pěstování máku a prodej surového opia. Poshepny byl sice vášnivý piják, k drogám ale choval averzi a vypráví se, že když našel u jednoho vojáka heroin, chtěl ho vyhodit z letícího letadla. Na obchod s opiem ale údajně nahlížel velmi pragmaticky a jeho jednotky měly poskytovat při transportu nákladů ozbrojený doprovod. Ve styku se svými veliteli byl pouze sporadicky a není jisté, kolik zpráv o jeho životě ve Zlatém trojúhelníku je pravdivých a které si sám vymyslel. Mezi ty ověřené patří například historka, že se svými partyzány podnikal výpravy do Číny a hledal zde bájné ložisko zlata. Známe ji z vyprávění pilota, kterému Tony Po svěřil kus vykutané horniny. Ukázalo se však, že místo zlata našel jen blýskavý pyrit.

Poslední mise

Poslední misí Tonyho Po byl výcvikový tábor guerillových jednotek, který vedl v Thajsku od roku 1970 do roku 1974. Poté ukončil svou působnost u CIA a žil v Thajsku jako farmář a podnikatel až do 90. let. Se svou ženou a dcerami se vrátil do Kalifornie, kde byl váženým členem komunity thajských a laoských imigrantů. Finančně přispíval na oslavy tradičních svátků, dospívajícím pomáhal hledat zaměstnání a lobboval u washingtonských úřadů, aby vysloužilí laoští bojovníci získali status a výhody válečných veteránů. Když v červnu roku 2003 zemřel, dorazily na jeho pohřeb desítky truchlících až z dalekých horských pralesů jihovýchodní Asie.