Po stopách češtiny: Jak se do naší mluvy dostaly frazémy aneb Proč býváme mokří zrovna jako myš?
V oblasti frazémů, tedy sousloví, rčení, pořekadel, pranostik, přísloví a dalších ustálených slovních spojení, je běžný uživatel češtiny obvykle dost zběhlý. Samozřejmě, jsou naším denním chlebem. Ale víte taky, jak se v českém jazyce vyskytly? Proč říkáme, že jsme z něčeho jelen? A proč nám hoří zrovna koudel?
Začněme jelenem. Když řekneme jsem z toho jelen, znamená to, že dané věci vůbec nerozumíme. Potud máme jasno. O původu rčení se však mezi uživateli vedou spory. Někteří mají za to, že právě jelen je v tomto slovním spojení používán proto, že se při úprku před lovci pohybuje zmateně. Jenže to by platilo téměř o každém, kdo by se ocitl na jeho místě. Další názor považuje českého jelena v tomto rčení jako půjčeného z němčiny. Německé hirsch (‚jelen‘) je údajně spojeno se jménem města Hirschau. A tak jako my máme svůj Kocourkov, tak Němci mají Hirschau, proto to spojení se zmatením, nepochopením, absencí rozumu… Jenže oba názory jsou vedle. Kořeny tohoto úsloví jsou zapuštěny v armádním prostředí Rakousko-Uherska. Vojáci všech národností se tehdy museli hlásit německý hier, pouze Maďaři se hlásili slovem ‚zde‘ ve své mateřštině – ehylyen. A protože to českým uším znělo jako jelen, začalo se tak maďarským kolegům ve zbrani přezdívat. Postupem času se přezdívka rozšířila i na ty, kdo hovořili nesrozumitelným jazykem a zdáli se být proto hloupí. Ostatně naše hodnocení maďarsky mluvících osob potvrzují také otázky pro nechápavé jedince – Jsi Maďar? Mluvím snad maďarsky?
Další zvířecí obyvatel frazému, jehož existenci v zaužívaném přirovnání chceme objasnit, je myš. Jednou z variant slovního spojení je být zpocený jako myš. A proč? Tak si představte sebe sama v jejím kožíšku. Její hlavní nepřítel kočka je tvor zákeřný a zároveň hravý. Dokáže lovenou myšku chytat a naoko zase pouštět pořád dokola, dává ji koťátkům, aby se taky naučila lovit, prostě ji týrá a myš se ve snaze osvobodit a zachránit si život opravdu zapotí. A vy byste se určitě zapotili taky. Druhou podobou přirovnání je být mokrý jako myš a opět vznikla ze situace, v níž myši čelí smrtelnému nebezpečí. Jedním z jejich obranných mechanismů totiž je, že se vyválejí ve vlastní moči, aby svým zápachem znechutily nepřítele a ten je nesežral. Příčina zmáčeného myšího kožíšku se nám však do frazému nepropsala. Nebo snad když tvrdíte, že jste mokří jako myš, máte tím na mysli, že jste se počůrali?
A jak je to s tou koudelí? Když nám hoří koudel, a je lhostejno, zda je to pod nohama, za patami nebo za zadkem, znamená to, že jsme jen krůček od vážného problému, nacházíme se v opravdu tísnivé situaci. Ale proč zrovna koudel? Tato odpadní vlákna vzniklá při zpracovávání lnu či konopí dnes známe jako prostředek pro utěsnění závitů, dříve jsme je vídali třeba na topných tělesech. Jenže v dobách dávno minulých nepotřebovali lidé ucpávat závity na potrubí, ale spíš spáry mezi trámy svých dřevěných domů nebo mezi prkny podlahy. A teď si představte tu romantiku. Bydlíte v malebné roubence, topíte si v peci voňavým dřívím… a najednou ucítíte v místnosti kouř. No jo, tu pec jste přehřáli, v její blízkosti se vznítila ona koudel v podlaze či ve stěnách příbytku a začala hořet. A k hořícímu domu pak už stačí málo. Koudel tedy fungovala nejen jako ucpávadlo mezer, ale také jako signál blížící se katastrofy. Pokud bychom chtěli původní rčení zaktualizovat, řekli bychom něco jako pípá mi čidlo na stropě nebo můj požární hlásič se může zbláznit…
