Lubomír Štrougal jako předseda vlády ČSSR v roce 1984

Lubomír Štrougal jako předseda vlády ČSSR v roce 1984 Zdroj: Foto: Profimedia.cz, T. Tran

Lubomír Štrougal v roce 2017.
Bývalý komunistický premiér u soudu v roce 2002
Lubomír Štrougal vinu za to, že by nechával zabíjet na československé hranici lidi, odmítá.
Gustáv Husák, Lubomír Štrougal
Rudí papaláši: Lubomír Štrougal - předseda vlády ČSSR, ministr zemědělství a ministr vnitra
6 Fotogalerie

Nejdéle sloužící československý premiér a symbol normalizace. Před 100 lety se narodil Lubomír Štrougal

Jiří Štefek

Období normalizace v Československu po vpádu vojsk zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 je charakteristické zničením demokratizačního obrodného procesu v zemi nastartovaného v druhé polovině 60. let, devastací společenských a morálních hodnot, životního prostředí a ekonomického vývoje v zemi, potlačováním opozice a nezávislé kultury či zavedením plošné tuhé cenzury. Stovky tisíc lidí byly vyhozeny z práce a mnoho mladých lidí nemohlo studovat. Toto období tísnivé společenské letargie a postupného zaostávání, které české společnosti i značně pokřivilo páteř, má několik symbolů. Jedním z nich nepochybně byl i Lubomír Štrougal. Od jeho narození dnes uplynulo rovných sto let, narodil se 19. října 1924.

Spojení Štrougal-normalizace je přitom poněkud paradoxní, protože Štrougal patřil v rámci komunistické strany k reformnějšímu křídlu a v srpnu 1968 byl dokonce proti invazi „spřátelených“ vojsk do Československa. Navíc vždy, když docházelo během oněch dvaceti předrevolučních na lámání chleba a k boji o moc v rámci strany, tak ostrouhal. Nejprve na jaře 1969 prohrál v souboji o nástupnictví po Alexandru Dubčekovi s pozdějším prezidentem Gustávem Husákem, o 18 let později v roce 1987 se pro změnu Štrougalovo křídlo muselo sklonit před konzervativními dogmatiky v čele Miloušem Jakešem. Nicméně Štrougal byl velký prospěchář, který se vždy dané situaci dokázal přizpůsobit. Proto již na začátku 70. let přestoupil na „správnou“ stranu a pevně se uhnízdil v mocenských strukturách komunistické strany. 28. ledna 1970 se stal předsedou československé vlády a v této pozici vydržel téměř 19 let do října 1988.

„Jak se Brežněvem neoblíbený člověk mohl stát dokonce předsedou vlády, to si vůbec nedovedu vysvětlit,“ napsal ve svých prvních memoárech „Paměti a úvahy“, které vydal v roce 2009. V porovnání s některými ideologickými doktrináři své doby byl totiž považován za poměrně pragmatického a vzdělaného politika. S návrhy ekonomických reforem u svých kolegů včetně Gustáva Husáka však vždy narazil. Na veřejnosti prezentoval i svoji druhou tvář. Rád se ukazoval na sportovních akcích, sport podporoval a byl znám jako příznivec fotbalové Sparty Praha.

Připomeňme si jeho některá životopisná fakta. Lubomír Štrougal se narodil 19. října 1924 ve Veselí nad Lužnicí do kované komunistické rodiny. Jeho otec Josef ve Veselí zakládal místní stranickou buňku. Během 2. světové války byl vězněn za odbojovou činnost a zahynul při bombardování berlínské věznice Plötzensee. Mladý Lubomír pronásledování unikl a v roce 1943 dokončil gymnázium. S nepříznivým vývojem války z pohledu hitlerovského Německa však ani on neušel totálnímu nasazení. Když válka skončila, vstoupil do komunistické stran, studoval práva a vedle toho přednášel na stranické politické škole v Českých Budějovicích. Původní záměr stát se soudcem brzy pověsil na hřebík.

Jeho kariéra pak začala strmě stoupat vzhůru. Od roku 1948 byl Štrougal pracovníkem aparátu Komunistické strany Československa, pak vedoucím tajemníkem krajského výboru v Českých Budějovicích a od roku 1958 členem Ústředního výboru KSČ. O rok později se stal ministrem zemědělství, lesního a vodního hospodářství, v letech 1961 až 1965 byl pak ministrem vnitra.

Právě Štrougalovo působení na postu ministra vnitra se stalo předmětem zájmu polistopadové justice. Ta jej vinila ze spáchání trestného činu za to, že jako ministr vnitra nezabránil použití vysokého napětí v elektrických zátarasech na západní hranici, v důsledku čehož měl být odpovědný za smrt 43 lidí. Obviněn ale nakonec z ničeho nebyl a případ byl v únoru 2006 promlčen a jeho vyšetřování skončilo. Na vnitru byl Štrougal namočen i do dalších kauz. Měl například prsty v zatčení svého předchůdce Rudolfa Baráka nebo v akci Neptun, což byl inscenovaný provokační „nález“ nacistických dokumentů v Černém jezeře na Šumavě v roce 1964.

Když v Sovětském Svazu v roce 1985 nastoupil k moci Michail Gorbačov a spustil tam obrodný proces reforem a přestavby, pokoušel se o něco podobného v Československu i Štrougal. Jeho křídlo ve straně však boj o reformy prohrálo a Štrougal byl nucen v roce 1988 opustit funkci předsedy vlády a následně i předsednictvo ÚV KSČ. Během listopadových událostí se stavěl proti tvrdému postupu proti opozici a navrhoval jednání s Občanským fórem. Jeho příznivci ho dokonce navrhli navrhli na funkci generálního tajemníka strany, on však tuto kandidaturu odmítl. 10. prosince 1989 pak rezignoval na mandát poslance Federálního shromáždění a na členství v ÚV KSČ, počátkem roku 1990 byl z KSČ vyloučen.

Po listopadu 1989 žil Lubomír Štrougal v ústraní, politicky se neangažoval a dění výrazněji nekomentoval. Nechodil na tradiční prvomájové oslavy KSČM. Napsal dvě knihy vzpomínek, ve kterých se věnoval obhajobě komunistického režimu a pranýřování nového politického a ekonomického řádu České republiky včetně privatizace státního majetku. Připustil však, že komunisté se dopustili mnoha chyb a měli řadu věcí udělat jinak. Na polistopadovém vývoji však pochválil možnost studovat a cestovat, ale i plnohodnotný vnitřní trh.

Lubomír Štrougal zemřel 6. února 2023 ve věku 98 let.