Po stopách češtiny: Slavíme den toalet. Jak to máme v češtině s „onou místností“?
Už pojedenácté v řadě se můžeme 19. listopadu oficiálně těšit z toho, že žijeme ve vyspělé zemi a máme přístup k bezpečným toaletám. Protože to není samo sebou. Smyslem tohoto významného dne je upozornit na to, že miliardy lidí na naší planetě nežijí s bezpečně spravovanou sanitací. Ovšem tady píšeme jazykovědné příspěvky, a tak jsme se rozhodli, že pomůžeme šířit povědomí o tomto celosvětovém problému po svém. Ukážeme vám, jak jsme u nás zvyklí používat záchod. Samozřejmě myslíme v českém jazyce.
Začněme rovnou záchodem. Znamená jednoduše ‚místo, kam se zachází‘, podobně jako podchod a průchod. Jenže v tomto významu se začal záchod používat až během národního obrození. Do té doby se na tu stranu odpoledne sklánělo slunce… A nejen u nás, ale ve všech slovanských jazycích. V některých se tento význam udržel, a tak nám dnes připadá úsměvné, že Poláci idą na zachodnią stronę, když se vydají na západ.
Pamatujete si, jak jsme se v dějepisu učili, kterak byli starověcí Římané vynalézaví a stavěli záchody s tekoucí vodou, ale ve středověku šlo všechno do kytek? Přesněji do těch, co rostly pod oknem… A z té doby, konkrétně z období staročeského, máme ve svém jazyce výraz prevét. Použít prevét se mohlo poštěstit jen hradním a zámeckým obyvatelům, jelikož se přistavovaly v podobě malých arkýřů právě na těchto budovách. Dost tam protahovalo, protože celý „systém“ byl v tom, že to rovnou spadlo dolů na zem. Kořeny slova prevét vedou k latinskému prīvātus, což znamená ‚soukromý‘. Zajímavostí je, že v průběhu existence v češtině změnil prevét svou podobu na prevít a jeho význam se posunul. Dnes jej můžeme v neživotné formě používat pro označení ‚něčeho ošklivého, špatného, škodlivého, nechutného‘ a ve formě životné pak pro ‚člověka či tvora špatného, zlého, neřáda a mizeru‘.
Prevít v takovéto proměně není sám. Ještě jsme si totiž půjčili německé Häusel, což je zdrobnělina od Haus a znamená ‚domeček‘. Nejprve jsme slovem hajzl začali říkat ‚záchodu‘, později se však výraz ujal i pro ‚špatného člověka‘. A jelikož je hajzl v obou významech vulgární, snažíme se jej občas zjemnit pomocí zdrobnění a používáme i hajzlík.
A když už jsme u němčiny, od západních sousedů máme taky svůj ajnclík. Němci totiž používají výraz Einzel(zimmer), tedy ‚místnost pro jednu osobu‘. Cestou přes němčinu k nám doputovala také latrína, tedy ‚primitivní hromadný záchod‘. Její kořeny však sahají k latinskému lātrīna, které vzniklo ze staršího lavātrīna, což ale znamená ‚umývárna‘. Výraz totiž cestou jazyky a staletími ztratil nit a uživatelé zapomněli, že jeho původ leží v latinském slovese lavāre, tedy ‚mýt se‘.
Pokud jste se někdy zamýšleli nad tím, že si dámy do divadla oblékají toaletu, pak jste se vlastně dostali na půl etymologické cesty tohoto slova. Francouzské toilette je totiž zdrobnělinou k toile, což je ‚plátno, tkanina‘. Francouzi spojením cabinet de toilette, tedy ‚místnost pro oblékání či úpravu šatů‘, vlastně mysleli ‚záchod‘, ale nechtěli to říct na plná ústa. Proto použili eufemistické označení, jenže k toaletě postupem času význam přirostl.
Ještě si odskočíme k angličtině, z jejíhož water-closet máme (mezinárodní) zkratku WC, v češtině také hovorovou zkráceninu vecko a v neposlední řadě výraz klozet. Anglický výraz označující splachovací záchod v sobě zahrnuje ‚vodu‘ a ‚komůrku, soukromou místnost‘. A pokud vám původně starofrancouzské closet připomíná anglické close nebo latinské claudere, jste na správné stopě. Původ místnůstky totiž tkví v těchto slovesech s významy ‚zavírat, uzavírat‘.
Teď je ta správná chvíle ohlédnout se zpět a zamyslet se nad tím, jaká ta slova jsou a o čem především referují. Jsou to všechno místnosti či domečky, kam zacházíme za soukromím, abychom se upravili nebo umyli. V žádném z nich nenajdeme stopu po fekáliích, tělesných procesech, potřebách apod. Snažíme se totiž tu nevoňavou skutečnost zmírnit a zjemnit. A ani to nám obvykle není dost, protože v eufemizaci pokračujeme a v tomto tématu nahrazujeme, co se dá.
Tak třeba v titulku textu jsme útlocitně použili onu místnost. Sanitace a sanitární vybavení dnes svým svátkem usilují o naši pozornost. Když máme v ubytování k dispozici sociální zařízení, nejedná se o společenskou místnost. Pokud musím, tak prostě příroda volá. Odskočím si, potřebuji se přepudrovat a upravit se. Chodíme na dámy, na pány, na stranu, na malou, s pískem a tam, kam pěšky chodí i císařpán. Trůnit. Protože všichni občas musí vykonat potřebu.
A nakonec navzdory všemu a všem máme kadibudku. Spojení obhroublého slovesa kadit a boudy.
