Svobodomyslná cesta generace Z za prací snů aneb jak digitální nomádství a čtyřdenní pracovní týden přepisují budoucnost práce

Vstup do dospělosti byl pro mladé doprovázen nejistotou v období pandemie, která se později proměnila do nereálné představy o koupi vlastního bydlení. Tyto okolnosti spolu s dospíváním v digitální době tak generaci Z vymodelovaly odlišné priority a touhy. Tato skutečnost jde ruku v ruce se zásadní změnou v pracovním prostředí, kdy se mnoho firem přizpůsobilo podmínkám pandemie a přešlo na online režim. Podle průzkumu agentury Ipsos z roku 2023 by dvě třetiny zaměstnanců, které měly home office v období karantény, rády v režimu pokračovaly i nadále. Tato přání reflektují rostoucí popularitu čtyřdenního pracovního týdne, který pro své zaměstnance poskytuje zhruba 1 % firem v Česku. K testování tohoto inovativního pracovního modelu se dostal jako první Island, dále Belgie, Německo nebo Španělsko. Ty také přicházejí s prvními pozitivními dopady na produktivitu a kvalitu života zaměstnanců v rámci zkráceného pracovního týdne.

Nové priority se zrcadlí do zaměstnanecké péče

Firmy, které chtějí tuto novou generaci přilákat a udržet, musí na tento trend reagovat. Klasické benefity, jako jsou stravenky nebo příspěvky na připojištění, už nejsou v moderních firmách a start-upech zdaleka dostačující. Zaměstnanci zde očekávají více – ať už jde o možnost plně vzdálené práce (full remote režimu), která jim umožňuje pracovat odkudkoli na světě, nebo o inovativní benefity, jako jsou neomezená dovolená a online terapie. Některé mladé firmy již nabízejí příspěvky na jazykové kurzy nebo podporu duševního zdraví prostřednictvím wellness programů. Možnost cestovat a pracovat z exotických lokalit je stále častěji součástí zaměstnaneckých balíčků. Tyto výhody však vyžadují vysokou míru disciplíny a odpovědnosti – vlastnosti, které jsou klíčové pro úspěšné digitální nomády.

Jejich největší pracovní benefit je možnost flexibilně pracovat a zároveň cestovat. Co je pro ně více než finanční zabezpečení, je neocenitelná svoboda a nové zkušenosti. To samozřejmě neznamená, že se nomádi nestarají o výši výplaty – čím lepší finanční ohodnocení, tím větší šance na přesun do další země. To přesně vyhledává většina mladých zástupců generace Z, kteří mají za cíl využít finanční prostředky na zajištění svého životního snu. Otázka, zda je pro ně možné vycestovat do zemí jako Ekvádor, Kostarika či Mexiko, nezávisí pouze na pracovních podmínkách. Je zřejmé, že rozhodnutí stát se digitálním nomádem se odráží také na zvolené kariérní cestě. Nejčastěji jde o specialisty z oborů marketingu, IT a designu, multimédií nebo jazykových služeb. Může se stát nomádem však opravdu každý?

Píle a odpovědnost jako základní kámen digitálního nomádství

Zkušenosti s takovým typem spolupráce má vývojářská firma Iguana Technology, jež si brzy uvědomila, že takzvané “vodění za ruku” zaměstnanců se může stát časově i finančně náročné, a proto dávají svým lidem větší svobodu pracovat takřka kdekoliv a kdykoliv. Nejde ale o jednosměnný obchod, volnost vyžaduje zodpovědnost za vlastní práci a její výsledky. „Věříme, že svoboda a zodpovědnost jsou neoddělitelné,“ říká Paul Tesař, zakladatel Iguana Technology. „Budujeme tým zaměstnanců, kteří si umí sami řídit svůj čas a způsob práce, což není vždy snadné. Ale když najdeme ty správné lidi, je to klíč k úspěchu.“  Důraz na důvěru a zodpovědnost tak společnostem umožňuje podporovat zaměstnance, kteří jsou schopni efektivně pracovat na dálku, a přitom plně využívat volnosti, kterou digitální nomádství nabízí. Spolu s tím platí rovněž nutnost adaptace tamních systémů v zahraničí. Pokud je země otevřená k příchodu digitálních nomádů, bude stále jednodušší na tento koncept práce přesedlat. K tomu se pojí dostupnější krátkodobé bydlení, získání pojištění a finančních příspěvků nutných pro život mimo domov.

Dle zkušeností Paula Tesaře se tento způsob práce ovšem neosvědčí u všech: „Jsem toho názoru, že každý by si měl nejprve projít klasickým zaměstnáním s pevnou pracovní dobou, kde se naučí disciplíně a organizovanosti. Je přeci jen potřeba, aby byl člověk zprvu pod dohledem zkušenějšího kolegy. Až poté je možné efektivně přejít na volnější rozvrh.”

Udržet si flexibilní a přesto organizovaný režim může být mnohdy obtížné, natož v místě, které může být stále cizí a vybízející k objevování. Formování odpovědnosti je pak klíčovým faktorem, který určí, zda je digitální nomádství pro člověka vhodné. “Nomádi musí mít silnou vůli pro to, aby byli schopni přijet domů z cest a zážitků s vědomím, že je ještě čeká práce,” upozorňuje Tesař.

Láká vás stát se digitálním nomádem? V Iguaně to není jen sen, ale každodenní realita. „Náš tým pracuje a cestuje po celém světě, a my jim v tom dáváme velkou flexibilitu. U nás se naučíte, jak si efektivně řídit čas, převzít zodpovědnost, plnit termíny a komunikovat tak, jak vás to ve škole nenaučí. Přidejte se k nám a čerpejte inspiraci od kolegů, kteří už několik let žijí a tímto způsobem pracují,” dodává zakladatel firmy Paul Tesař.

Bez diskuze lze říct, že generace Z mění způsob, jakým přistupujeme k práci, přičemž kladou důraz na osobní svobodu, seberealizaci a rozvoj. Firmy, které chtějí tuto mladou generaci přitáhnout a udržet, budou muset nabídnout více než jen peníze – budou muset přehodnotit své pracovní benefity a vytvořit prostředí, které podporuje jejich potřebu adaptace na nové podmínky a jejich touhu po smysluplné práci. Přestože digitální nomádství není pro každého, pro mnoho příslušníků Generace Z a mileniálů se po zkušenostech s tradičním pracovním prostředím často stává ideálním modelem.