Exprezident Jimmy Carter byl superhrdina v reálném životě i na stránkách komiksů

Budoucí prezident USA a držitel Nobelovy ceny se narodil v roce 1924 v malém městě v jižanské Georgii. Vyrůstal na farmě, kde rodiče pěstovali burské oříšky, a od malička se zapojoval do veřejně prospěšných aktivit. V pamětech vzpomínal, že si obzvlášť oblíbil službu v pojízdné knihovně, která objížděla venkovské farmy v Georgii. Na svoje mládí prožité v chudobě mezi afroamerickými nádeníky nikdy nezapomněl. Když se během své politické kariéry dostal na pozici guvernéra konzervativní Georgie, šokoval své kolegy odhodláním bojovat proti hluboce zažité rasové diskriminaci.

Pro chudého studenta byla prostředkem k vyššímu vzdělání služba v armádě. Po absolvování Námořní akademie sloužil Jimmy Carter dva roky na bitevních lodích a stěhoval se kvůli tomu napříč Spojenými státy od Havaje po New York. Stálejší kariéra se mu otevřela po spuštění programu nukleárních ponorek vedeného admirálem Hymanem Rickoverem. V té době měl už zkušenosti z pozic velitele inženýrů a údržbářů elektroniky na konvenčních ponorkách a admirál Rickover ho do nového programu osobně přijal. Carter se podílel na vývoji námořních jaderných pohonů v Komisi atomové energie ve Washingtonu. Po spuštění první jaderné ponorky USS Seawolf v ní měl zaujmout místo ve vedení jednotky inženýrů. V červnu 1953 mu ale zemřel otec a Carter musel z armády odejít a starat se o rodinnou farmu.

Během služby v jaderném výzkumném programu byl Carter vyslán jako velitel týmu záchranářů k havárii kanadského jaderného reaktoru v Chalk River. V reaktoru selhalo bezpečnostní zařízení, došlo k přehřátí a částečnému roztavení jádra. V útrobách betonového obalu se vylily tisíce tun radioaktivní vody. Carter nechal na sousedícím tenisovém kurtu postavit kopii reaktoru, aby se svým týmem mohl nacvičit co nejkratší cestu k důležitým součástkám a uzávěrům a způsobu, jak je demontovat. Do skutečného reaktoru se museli spouštět na lanech a mohli v něm zůstat maximálně 90 vteřin. Ve svých pamětech Carter vzpomínal, že byl během každé devadesátivteřinové „směny“ ozářen dávkou radiace odpovídající ročnímu povolenému limitu. Jeho moč vykazovala stopy radioaktivity ještě celé měsíce. Skupina záchranářů dokázala reaktor bez poškození vyjmout. Následně byl opraven a znovu spuštěn. Zkušenosti s jadernými haváriemi uplatnil Jimmy Carter i jako prezident, když v březnu 1979 došlo k poškození amerického reaktoru Three Mile Island. Carter osobně dohlížel na záchranné práce a svou přítomností pomohl zažehnat paniku mezi občany sousedících měst. Když se ho reportér na místě ptal, jestli je situace nebezpečná, odvětil, že ne. Kdyby prý hrozilo nebezpečí, poslal by místo sebe viceprezidenta.

Během Carterova prezidentského období se odehrála největší ropná krize a její dopady se výrazně podepsaly na poklesu jeho popularity. Carter neměl ve zvyku situaci populisticky zlehčovat nebo ji na někoho svádět. Namísto toho vytrvale komunikoval důležitost zavádět úsporná opatření a nahrazovat závislost na ropě jadernou energií a obnovitelnými zdroji. Na jeho popud bylo ve vládě USA založeno Ministerstvo energetiky, sám Carter nechal v celém Bílém domě snížit teplotu a v Oválné pracovně nosil svetr. Na střechu nechal instalovat první solární panely na vládních budovách v USA. Jeho následovník Ronald Reagan je nechal demonstrativně sundat.

Carter se cíleně zaměřoval na oblasti, které jeho političtí oponenti považovali za nepodstatné, nebo dokonce neamerické. Hned druhý den v úřadě prezidenta udělil generální pardon odpíračům války ve Vietnamu, které konzervativní garnitura označovala za vlastizrádce. Jeho dalším počinem bylo založení Ministerstva školství (v USA bylo do té doby spojeno s Ministerstvem zdravotnictví a sociálních věcí). Dal mu za úkol zlepšovat podmínky veřejného školství a vytvářet na federální úrovni jednotné výukové osnovy. Zasazoval se také o ochranu přírody a za svého působení mnohonásobně rozšířil výměru národních parků. Jen zavedení národního parku na Aljašce přidalo v roce 1980 k chráněným územím rozlohu přes půl milionu čtverečních kilometrů.

Mezi největší diplomatické úspěchy Jimmyho Cartera patří vyjednání mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem, která byla podepsána v roce 1978 v Camp Davidu. O rok později zavedl diplomatické vztahy mezi USA a Čínou a jako první prezident Spojených států uznal existenci Čínské lidové republiky. Velmi přispěl k nápravě reputace Spojených států v Latinské Americe, kde se USA do té doby chovaly jako koloniální vládce. Zásadním počinem bylo v tomto ohledu podepsání dohody o Panamském průplavu, ve které se vláda USA zavázala předat v roce 2000 území panamské vládě. Krok hlasitě kritizoval Ronald Reagan a v současnosti se dostává na pořad dne s příchodem Donalda Trumpa, který prohlašuje, že strategickou oblast průplavu převede zpět pod vládu USA. Carterova ochota k ústupkům a hledání kompromisů ho pravděpodobně stála druhý termín v Bílém domě. V roce 1979 padlo 66 zaměstnanců americké ambasády do rukou Íránských pučistů. Carter nedokázal zajistit jejich propuštění a záchranná armádní akce „Orlí spár“ skončila fiaskem. Rukojmí byli propuštění až po nástupu Ronalda Reagana, který z kauzy udělal velké téma voleb a sliboval, že na Írán vojensky zaútočí.

Největší část svého životního díla vykonal Jimmy Carter mimo Bílý dům. Už v roce 1982 založil organizaci Carter Center zaměřenou na ochranu lidských práv, šíření demokracie, diplomatické řešení konfliktů a boj proti chudobě a nemocem. Organizace přispěla k řešení konfliktů na Kubě, v Haiti, Severní Koreji, Súdánu, Etiopii, Libérii a dalších zemích. Carter se nebál ani kritizovat Stát Izrael za přístup k řešení palestinské otázky. Exprezident svou nadaci nejenom vedl a zaštiťoval, ale sám se na projektech osobně podílel a odpracoval tisíce hodin po boku dobrovolníků na stavbách domů. Na projektech Habitat for Humanity se objevoval ještě ve svých 95 letech. Za jeho celoživotní zásluhy mu byla v roce 2002 udělena Nobelova cena míru.

Za „vlajkovou loď“ Carterovy práce je považován boj proti drakunkulóze – nemoci způsobené parazitickými larvami vlasovce medinského (známého jako Guinea worm). Červi v těle dorůstají až metrové délky, nákaza je velmi bolestivá a může vést až k trvalému ochrnutí. V roce 1986 byly každoročně hlášeny skoro 4 miliony případů a počet stále rostl – proti nemoci neexistuje vakcína a přenáší se požitím znečištěné vody.

Dobrovolníci Carter Center distribuovali v zemích třetího světa miliony filtrů, které parazity zachycují, a vycvičili statisíce zdravotníků v metodách léčby. V roce 2023 bylo hlášeno pouhých 13 případů nákazy drakunkulózou a ve 200 zemích byla nemoc zcela vymýcena. Další velkou kampaň vede Carter Center proti onchocerkóze (říční slepotě) způsobené parazitickou hlísticí a vedoucí ke ztrátě zraku.

Kromě práce v Carter Center, Habitat for Humanity a desítkách dalších projektů si Jimmy Cater našel čas na spisovatelskou kariéru. Vydal více než 30 knih a řadu z nich sám načetl. Za audionahrávky knih „Our Endangered Values: America’s Moral Crisis“ (2006), „A Full Life: Reflections at Ninety“ (2018) a „Faith: A Journey for All“ (2019) získal ceny Grammy.

Carterovy zásluhy se dočkaly zvěčnění v univerzu komiksového nakladatelství Marvel. Objevil se v příbězích Fantastické čtyřky, Spider-Mana i Avengerů. Superhrdinům pomáhal odvracet globální hrozby, stejně jako to dělal ve svém reálném životě.