Jak přežít Febiofest: Návod pro normálního, náročného i hravého diváka

Pro „normálního“ diváka

Sekce Made In USA už tradičně patří k nejatraktivnějším. Vybere si v ní totiž  každý – i ten, kdo zrovna nemá touhu vidět pětihodinový černobílý snímek v mandarínštině. Z letošní americké nabídky se sluší upozornit na tři filmy: Sezení Bena Lewina, Vedlejší příznaky Stevena Soderbergha a Pravidla mlčení z dílny Roberta Redforda.

Na poslední dva jmenované nijak vehementně lákat nemusíme – zájem publika jim zajistí fakt, že je natočily ikony, a také hojná účast hvězd.

I když - ten Lewinův by možná o nějakou reklamu stál. Co si budeme povídat, na příběh kvadruplegika a dámy v letech se zkrátka asi příliš lidí nepohrne. Přitom je zajímavý, originální a v neposlední řadě dojemný. Navíc v něm skvěle hraje Helen Huntová. Mimochodem, její fanoušky by mohlo potěšit, že se v  něm producíruje, jak ji pánbůh stvořil, a kamera nikam cudně neuhýbá. Vůbec je to takový, řekněme, otevřený zážitek. Ale proč ne.

Sezení. Režie: Ben Lewin. Hrají: John Hawkes, Helen Huntová, William H. Macy. Cena diváků z MFF v Sundance; Cena diváků z MFF v San Sebastianu    

Vedlejší účinky. Režie: Steven Soderbergh. Hrají: Rooney Mara, Jude Law, Catherine Zeta-Jonesová

Pravidla mlčení. Režie: Robert Redford. Hrají: Shia LaBeouf, Robert Redford, Richard Jenkins, Susan Sarandonová. Cena z MFF v Benátkách (2012)

Pro náročného diváka

Titulů s puncem festivalovosti, neboli snímků mimořádné formy, provenience či obsahu, je Febiofest plný. Následující řádky tudíž mají sloužit spíš jako „nabuzovač“ chuti. Mým osobním favoritem je film Lucía, a co pak, vysoce intimní, leč napínavé drama, jemuž se v Cannes aplaudovalo ve stoje (a nebylo to jenom z povinnosti).  Příběh šikanované dívky, jejíž tragédii dlouho nikdo nevidí (či vidět nechce), působí na diváka jako rudý hadr na býka: chtěl by se zvednout a jít okamžitě něco dělat, tak intenzivně se tu hraje s instinkty a emocemi. Rodiče po něm poběží  zkontrolovat děti, teenageři možná na čas zapomenou na mobily a všichni svorně budeme ještě notnou chvíli zahánět mráz ze zad. Marně.

Chcete-li vědět, jaký film se loni nejvíc líbil v Izraeli, zajděte si na projekci filmu Ve tmě (Jiný břeh). Režisér Michale Mayer se ve svém debutu rozhodl  prozkoumat tu nejkomplikovanější možnou vztahovou variaci – hybatelem děje je totiž homosexuální dvojice tvořená palestinským studentem a izraelským právníkem. Zápletku už si můžete lehce domyslet sami, dodejme jen, že Meyersův film sklízí uznání i v zahraničí.

Do třetice všeho dobrého nahlédněme do kategorie Panoráma světového filmu, kde běží mimo jiné snímek Lora. Na rozdíl od výše uvedených osloví spíš tradičněji orientované publikum, vrací se totiž do minulosti a vypráví ji velmi poctivě a neexperimentálně. Na velkém platně zaujme především svou fotogeničností, bonusem je pak jeho „jiný pohled“ na téma válečného traumatu. 

Lucía, a co pak, Cena Horizons  z MFF v San Sebastiánu. Režie: Michel Franco Hrají: Tessa Ia, Gonzalo Vega Jr. Cena z MFF v Cannes

Ve tmě. Režie: Michael Mayer. Hrají: Hrají: Nicholas Jacob, Michael Aloni, Jamil Khoury.  Cena z MFF v Haifě

Lora. Režie: Cate Shortlandová. Hrají: Saskia Rosendahlová, Kai Malina, Nele Trebs. Cena diváků z MFF v Locarnu a čtyři ocenění  z MFF ve Stockholmu

Pro zvídavého diváka

Polanski nebo Allen z masa a kostí by sice jistě potěšili víc, nicméně za hřích stojí i dokumenty, v nichž je Febiofest představuje. Ten o Polanském vznikal v době, kdy kontroverzní režisér seděl v domácím vězení, nicméně kdo čeká senzaci, bude čekat marně - víc než na kauzu, kvůli níž byl odsouzen, se snímek soustředí na Polanského složitou osobnost. Zaímavostí je, že jeho autorem je expert na žánr film o filmu, Francouz Laurent Bouzereau, jehož hledáčku neunikl snad žádný hollywoodský plac.Ani ten Polanského, pochopitelně.

Dokument o Woodym Allenovi je nejen zajímavý, ale i patřičně vtipný, takže jej doporučuji o špetičku víc – ovšem pozor, pouze pod podmínkou, že se na něj vypravíte s velkým kelímkem kávy nebo pytlem guarany. Autor populárního sitkomu Larry, kroť se! totiž zřejmě usoudil, že běžná stopáž na portrét neběžného tvůrce nemůže stačit. Film trvá neuvěřitelných 196 minut.

Roman Polanski: Můj život. Režie: Laurent Bouzereau. Cena z British Independent Film Awards

Woody Allen: A Documentary. Režie: Režisér: Robert B. Weide

Pro nostalgického diváka

Čas od času není nad to vědět už dopředu, co vás čeká. Zvlášť když to něco patří do zlatého fondu. V průvodci jubilejním Febiofestem proto nesmí chybět ani osvědčená klasika – výsostně uměleckou počínaje, divácky vděčnou konče.

Snílci Bernarda Bertolucciho jsou uváděni v rámci Pocty Jeremy Thomasovi, producentovi, který stál za víc než padesátkou filmových klenotů včetně Bertolucciho devítioscarového spektáklu Poslední císař. Když Thomas v Praze přebíral Kristiána za celoživotní přínos, postěžoval si na digitální éru, která filmu bere kouzlo. Takže jen pro úplnost: Snílci to kouzlo ještě mají.

Ze zcela jiného soudku je adaptace satirické klasiky Jak jsem vyhrál válku. Tu do Prahy poslal další adept na čestnou trofej, autor beatlesáckých snímků, které se na festivalu rovněž promítají, Richard Lester. S odstupem tak můžete posudit, zda byla jeho díla přehlížena právem, a nebo se jen nešťastně nesešla s dobou. 

Třešínkou na pomyslném dortu je pak pro většinu z filmových fandů návštěva Geraldiny Chaplinové a jí věnovaná retrospektiva. Pokud se rozhodujete, zda si ji dopřát v mladé nebo současnější podobě, rozhodně hlasuji pro „historii“: v sympaticky bláznivém Peppermint Frappé od Carlose Saury  je Chaplinová nejen zdvojená, ale i báječná a blonďatá.

Snílci. Režie: Bernardo Bertolucci. Hrají: Michael Pitt, Eva Greenová, Louis Garrel

Jak jsem vyhrál válku. Režie: Richard Lester. Hrají: Michael Crawford, John Lennon, Roy Kinnear, Lee Montague.

Peppermint frappé. Režie: Carlos Saura. Hrají:Geraldine Chaplinová, José Luis López Vázquez

Pro hravého diváka

Loutkový horůrek o zmrtvýchstalém psovi prosvištěl biografy ještě rychleji než chrti Chuchlí, proto je radost konstatovat, že se do nich vrátil v rámci Febiofestu. Tim Burton se s ním ručně piplal dlouhé roky, tak mu udělejte radost a zajděte s na něj. Kromě osvědčené burtonovské poetiky má i velmi sympatickou stopáž. A je trojrozměrně černobílý.

Frankenweenie. Režie: Tim Burton.