usa

usa Zdroj: Profimedia.cz

Americký senát vzkazuje: Zbraně nedáme!

Zdeněk Strnad

Americký Senát odmítnul zákon, který se pokoušel znesnadnit přístup občanů ke zbraním. Ve stočlenné horní komoře se nepodařilo dát dohromady potřebných 60 hlasů (pro zpřísnění hlasovalo 55 senátorů). 41 republikánů a 4 demokraté to teď schytávají ze všech stran.

Co vlastně zákon obsahoval? Jednoduše: lepší kontrolu těch, kterým zbraně přijdou do rukou, zákaz útočných zbraní a zákaz zásobníků na více než 10 nábojů. To byl původní návrh. Prezident Barack Obama se přitom snažil být daleko tvrdší. Chtěl původně daleko víc přitlačit na ilegální prodejce zbraní, prosazoval trest pro ty, kteří zbraň koupí na sebe a pak ji dají někomu jinému, 4 miliardy (!) dolarů měly jít na financování velmi intenzivnějších kontrol na ulicích, měla se uskutečnit celoamerická komunikační kampaň, a také školy měly dostat víc prostředků na bezpečnost.

 

O tomhle všem si teď Američané mohou nechat jen zdát. Po neúspěšném hlasování se z veřejného prostoru v síni ozvalo: „Že vám není hanba!“ Podobné reakce pak zaznívají od mnohých, prezident Barack Obama se nechal slyšet, že zbrojařská lobby ohledně legislativy „záměrně lhala“, že senátoři „podlehli tlaku“ a že tohle „rozhodně není konec“. Shrňme si v jaké době zákon vznikal. 20 června 2012 zastřelil James Holmes ve městě Aurora v Coloradu 12 lidí při premiéře filmu Temný rytíř přichází. Před 4 měsíci, 14. prosince 2012, zastřelil Adam Lanza v Newtownu nejdříve svou matku, pak 30 lidí a nakonec sebe. Každý den zemře v USA 86 lidí díky střelným zbraním – 32 je zavražděno, 51 se zastřelí samo, 2 náhodou (u jednoho zbývajícího nešťastníka je důvod neznámý). V takovém prostředí zní samozřejmě požadavek na omezení střelných zbraní velmi logicky – komu by nebylo líto zmařených životů?

 

Jenže situace nikdy není černobílá. James Holmes měl všechny zbraně koupené legálně – jeho zájem byl obdivuhodný, pořídil si také tisíce nábojů a chemikálie k přípravě výbušnin. Adam Lanza si sice zbraně nekoupil sám, sebral je matce – která je měla ale samozřejmě také legálně. Hlasy proti omezení zbraní zní racionálně: zločinci si stejně nikdy nebudou povolení vyřizovat. K excesům typu Aurora  nebo Newtown bude docházet vždycky. Jakákoliv kontrola zbraní navíc vždy narazí na druhý dodatek americké ústavy, který výslovně definuje právo občanů vlastnit zbraně, a zakazuje toto právo jakkoliv narušovat. Jedno z hesel Národní asociace držitelů střelných zbraní zní: jediná věc, která dokáže zastavit darebáka se zbraní, je dobrý člověk se zbraní.

 

Do jaké míry je odpor proti používání zbraní diktován politickou vypočítavostí zřejmě nezjistíme – důsledky, jaké by to ale mohlo mít, jsou nasnadě, ostatně Obama je sám sdělil: státy by měly dostávat desítky milionů dolarů na sdílení osobních informací, záznamů o duševním zdraví občanů, doktoři by měli mít právo ptát se lidí, zda mají doma zbraně, a také by pro poskytovatele  zdravotní péče neměla platit lékařská tajemství – měli by mít možnost legálně hlásit podezření z použití střelných zbraní. O všudypřítomných kontrolách a dozoru ani nemluvě. „Věřím základnímu principu, tomu, že Ústava uděluje jednotlivci právo nosit zbraň. Ale to, že máte právo, neznamená, že státní nebo místní vláda nemůže toto právo omezit.“ Toto prohlásil Barack Obama 16. dubna 2008 v jedné debatě v demokratických primárkách ve Filadelfii. Už chápete, kam to všechno může směřovat?

 

Benjamin Franklin řekl: „Ti, kdo chtějí obětovat svobodu pro trochu bezpečnosti, nebudou mít a nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost.“ FBI odhaduje, že v Americe je přes 200 milionů soukromě vlastněných zbraní. Mrtvých je, jak již bylo řečeno, 86 denně – kolik životů ale vlastnictví zbraní  zachrání už žádné statistiky (logicky) neuvádějí. Svým významem se pak otázka vlastnictví zbraní stává pro Obamu stejně důležitou jako Medicare, systém povinného zdravotního pojištění. A také pro všechny Američany – jak pro ty, kteří v masakrech ztratili své blízké a proti současné praxi protestují, tak ty, kteří si nechtějí za žádnou cenu nechat sáhnout na svá práva a svobodu.