Země se od roku 1998 neoteplila. Poplašným zprávám navzdory
Od roku 1998 se teplota planety Země nezvýšila ani o stupeň Celsia. Podle časopisu Nature tak dojde k zásadním změnám v předpovědích ohledně globálního oteplování pro příští roky. Jinými slovy řečeno: teploty ani v budoucnu nestoupnou tolik, jak by si někteří přáli.
Nature asi nikdo nemůže obviňovat z přehnaného nadržování jedné či druhé straně. Data, uvedená v článku, hovoří jasně: jestliže Mezivládní panel pro změnu klimatu predikoval v roce 2007 zvýšení teploty až o 3 stupně Celsia, podle nové analýzy bude toto zvýšení maximálně 2 stupně. A to ještě kdoví jestli. „Co se střednědobého výhledu týče, ty modely, které počítají s největším oteplováním, nejsou konzistentní s údaji, naměřenými během poslední dekády,“ řekl Alexander Otto z Oxfordské univerzity, výzkumník v oboru klimatických změn. V příštích desetiletích se bude tedy model oteplování upravovat o 20 procent směrem dolů. Studie také zjistila, že jestli si v něčem můžeme být jistí, tak v tom, že s předpovědí průměrného oteplování je to jako s předpovědí počasí – nikdy si nemůžeme být stoprocentně jistí jakým způsobem se bude teplota měnit. „Všichni bychom rádi, aby Země nebyla tolik citlivá na změny podmínek, například na koncentraci CO2. Bohužel, rozpětí možných variant se zvětšuje,“ dodal Alexander Otto pro britskou BBC.
Pro nadšené doomsayery, kteří budoucnost lidstva vidí velmi žhavě, se jedná o špatnou zprávu. Jejich apokalyptické vize jsou dlouhodobě zpochybňovány ze všech stran, tato studie je dalším z velice silných kontraargumentů. Na intenzitu jejich úsilí a míru emocí v jejich komunikaci to ovšem nebude mít valný vliv. Být součástí „global warming“ hnutí má totiž s vědou a racionálními argumenty společného asi tolik, jako kult Jima Morrisona s hudebními kvalitami skupiny Doors. Jedná se o příslušnost ke skupině, společné myšlence, nalezení smyslu života a také sdružení se v davu. "Ničeho se člověk nebojí víc, než když se ho dotkne něco neznámého," říká sociolog Elias Canetti v knize Masa a moc. Strach z budoucnosti, strach z toho, že všechno nebude už tak jak bylo dříve, strach z nejistoty – to jsou přirozené lidské pocity. Každý člověk se s nimi vyrovnává jinak. Pokud budeme mluvit o změně klimatu (ke které objektivně dochází, to nikdo nepopírá – dochází k ní již stovky milionů let, od chvíle, kdy naše planeta vznikla), někdo začne tvořit umělecká díla s morálním apelem, někdo začne racionálně a vědecky zkoumat dostupná data a vyvozuje z nich hypotézy, někdo o tom píše do novin – a někdo si najde hnutí a protestuje. „Masa existuje, dokud má nedosažný cíl. Dosažitelný cíl by posiloval strach z rozpadu,“ dodává Canetti. Tím se osvětluje, proč „global warming“ hnutí jen tak neskončí. Kdyby totiž přijali skutečnost, že teorie o globálním oteplování jsou postaveny na vratkých základech a nelze je brát jinak než s rezervou, přišli by o společného nepřítele – a jejich boj by byl k ničemu. Museli by se smířit s tím, že se mýlili, a hledat si nový smysl života, případně jiný kanál k ventilování frustrací.
Mají tedy klimaskeptici důvod k radosti? Ne. Takhle jednoduché to také není. Jak již bylo řečeno, jediné, co víme s určitostí, je skutečnost, že za posledních 14 let se Země neotepluje zdaleka tak rychle, jak v těch nejčernějších vizích předpovídali. Zásoby energií jsou podle posledních zpráv daleko rozsáhlejší než se čekalo, auta na sluneční pohon mají být sériově vyráběna během několika let, a s oteplováním to teď už také není tak jisté. Tím není řečeno, že budoucnost je růžová, že se nemusíme starat o emise, kácení pralesů a třeba ubývající počet ryb ve světových oceánech. Jen ta často opakovaná rovnice, podle které je původem všech negativních jevů činnost člověka, prostě není pravda.
Globální hnutí tedy pojede dál, stalo se již součástí masové popkultury. Touha někam patřit a bojovat za dobrou věc je jednou z příčin, daleko důležitější je ovšem to, že z boje proti oteplování se dnes stal naprosto regulérní byznys. Jedná se o stovky milionů dolarů na grantové programy, jedná se o byznys s povolenkami a v neposlední řadě o vládní dotace na obnovitelné zdroje energie. Ze skandálu se solárními elektrárnami to známe velmi dobře. Alternativní zdroje energie jsou samozřejmě skvělá myšlenka, vždy ovšem budou stát a padat s vládními dotacemi a politickými tlacky. Každé řešení globálního oteplování v sobě navíc zahrnuje poplatky, daně, omezení, regulace… globální oteplování není vědecký, ale politický problém. Který nám, bohužel, brání řešit problémy, se kterými se v budoucnosti budeme muset chtě nechtě potýkat.
