Nenávidím je, nenávidím, cestovatele-snoby. A jak to máte vy?
Nenávidět je silné slovo, ale jako někdo, kdo hodně často cestuje, skutečně nenávidím cestovatele-snoby. Podívejte se proč. A jak to s nimi máte vy? Už jste si na to odpověděli?
Všichni je znáte: Klidně se u večeře pohádají o to, jestli jsou obyčejní turisté skuteční cestovatelé. Nebo jestli se dovolená doopravdy počítá jako cestování. Vysmívají se i pouhému náznaku masové turistiky. Mají instantně předpřipravené, promyšlené a pro všechny stejné odpovědi o správném způsobu cestování, což je většinou způsob, jakým cestují oni sami.
Vědomě nebo nevědomě se dívají spatra na většinu lidí a litují ty, kteří nesouhlasí s jejich frázemi. Jejich nosy jsou nahoře. Nestydatě zlehčují a přehlušují ostatní cestovatele příběhy plnými strádání a dobrodružství. Někdo by řekl, že už jsou vším znudění. Jejich styl je nejlepší a oni sami jsou samozvanými soudci pravdy o zákonech, kterými by se podle nich měli řídit všichni cestovatelé. Já jsem si přitom vždy myslel, že cestování je vysoce subjektivní zkušenost a že rozmanitost je dobrá věc.
Potkávám se se snoby-cestovateli pořád. Na letištích, v hotelových recepcích, na akcích Travel and Adventure, kde přednáším, při podepisování knih a také ve své práci event managera pro Global Scavenger Hunt, což je roční soutěž pro cestovatele z celého světa a přitahuje spoustu cestovatelských typů – jak dobré, tak špatné. A co jsem dozvěděl ze všech těchto setkání? Například to, že význam cestovaní záleží hlavně na tom, kdo ho určuje.
Dost řečí, zde jsou některé z mnoha charakteristik, podle kterých zjistíte, že jste sám cestovatel-snob:
1. Často vyjadřujete názor, že turisté a dovolenkáři nejsou skutečnými cestovateli. Turisté a dovolenkáři mají všechno předpřipravené, zatímco „skuteční” cestovatelé žijí v nejisté přítomnosti a zařizují si cestu sami.
2. Rozlišujete mezi výlety a cestami. Výlety nejsou ničím jiným než odškrtáváním položek z vašeho turistického seznamu, zatímco CESTY vás nějakým způsobem vystavují riziku... A také vás donutí přemýšlet o tom, co je vlastně život.
3. Odmítáte se vyfotit u Tádž Mahalu nebo u vodopádů Iguaçu s tím, že je to pod vaši úroveň. Pak se samozřejmě vyfotíte…
4. Neustále opakujete, že jste skutečně „opravdový“ cestovatel.
5. Říkáte, že bolest, utrpení a dlouhé složité cesty bez příkras jsou více opravdové než jednoduché cesty bez bolesti, utrpení a příkras.
6. Hádáte se, že to není opravdové, pokud jste na tom místě nestrávili dlouhou dobu.
7. Hádáte se, že to není opravdové, pokud tam nějakou dobu nežijete.
8. Hádáte se, že cestování není skutečně cestováním, pokud nežijete za 10 centů denně.
9. Chlubíte se, že víte, jak cestovat, protože víte, co je nejlepší.
10. Doslova říkáte: „Byl jsem tam dvakrát, viděl to všechno, nic mě nepřekvapí.“
11. Analyzujete cestování a děláte z toho více než: a) čas a peníze; b) útěk od běžného života; c) požitkářskou zkušenost; d) jednoduchou zábavu.
12. Otřesete se pokaždé, když vidíte někoho s kufrem.
13. Hádáte se, že skutečně necestujete, dokud nejedete na „nejodlehlejší a nejvzdálenější destinaci, kde není spojení se světem“.
14. Říkáte fráze jako „už tam nejezdím, jezdí tam moc turistů” nebo "tam bych já nikdy nejel".
15. Chlubíte se tím, že byste radši někam nejel, než tam letěl letadlem.
16. Začínáte konverzaci větou: "Jsem cestovatel bez domova, který je na cestě 50 týdnů za rok.“ Jak mi řekl jeden moudrý člověk – určitě můžete zůstat omezenými i přes to, že máte v pasu hodně razítek.
17. Samolibě začnete konverzaci větou: "Necestuji, spíše se potuluji.”
18. Myslíte si, že bydlet v pětihvězdičkovém hotelu je zločin proti lidskosti.
19. Otočíte oči v sloup, když vidíte jeden z autobusů pro turisty, ve kterém se může přistoupit a vystoupit, kdy chcete.
20. Do krve se hádáte, že jakýkoliv typ cestování ve skupině není „opravdový“ a že musíte cestovat sami, protože: a) jste skutečně cestovali; b) viděli cokoliv; c) zažili na cestě překvapení; nebo za d) byli dobrodruzi.
21. Vážně pochybujete, že lidé cestující na velkých lodích jsou skuteční cestovatelé.
22. S pocitem spravedlnosti se hádáte, že jakékoliv cestování je ze své podstaty zlé. Říkáte, že cestovatelé nejsou nic jiného než chátra, která nese spoluvinu za prosazování systému nerovnosti skrz využívání (také je to známo pod pojmem kulturní kolonialismus) levné pracovní síly, levných výletů, levných masáží, levných tretek, levné dopravy a levného sexu.
Tak to jsou moje charakteristiky cestovatelů-snobů. Vlastně, ted’. když o tom přemýšlím, jsem já cestovatel-snob jen kvůli tomu, že o tom přemýšlím? Každopádně, jaké jsou podle vás znaky snoba-cestovatele?
Autor je americký spisovatel, filantrop a profesionální cestovatel.
