Internet slaví 25. výročí. Podívejte se, jak dříve vypadaly stránky, které dnes běžně používáte
Internetová služba World Wide Web vznikla původně jako prostředek ke sdílení vědeckých informací. Poté co se v 90. letech internet více rozšířil mimo akademickou sféru, dokázal web zásadně změnit způsob, jakým pracují a baví se stamiliony lidí po celém světě. První návrh systému, z něhož se World Wide Web vyvinul, předložil Brit Tim Berners-Lee před 25 lety, 13. března 1989.
Web se zrodil na půdě Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) se sídlem v Ženevě. V polovině roku 1980 přišel do této mezinárodní vědecké organizace jako konzultant britský softwarový inženýr Timothy Berners-Lee. Pro svou osobní potřebu tehdy naprogramoval jednoduchý elektronický katalog, přístupný odkudkoliv prostřednictvím počítačové sítě. Jednotlivé listy propojoval systém odkazů, díky nimž se daly snadno vyhledat související informace. Odtud byl jen krůček k vytvoření systému internetových stránek, mezi nimiž lze jednoduše přecházet pomocí hypertextových odkazů.
Než však ke zrodu World Wide Webu došlo, uplynulo bezmála celé desetiletí. Koncem roku 1981 totiž Bernersi-Leemu vypršel původní šestiměsíční kontrakt s CERNem, načež odešel pracovat pro firmu Image Computer Systems. Teprve po návratu do Ženevy v polovině dekády svůj někdejší nápad rozpracoval, takže jej na jaře 1989 mohl CERNu nabídnout jako řešení dlouhodobých problémů se sdílením dat mezi vědeckými týmy.
Spolu s Robertem Cailliauem a několika dalšími spolupracovníky navrhl Berners-Lee jazyk pro vytváření webových stránek (HyperText Markup Language, zkráceně HTML) a definoval protokol pro přenos stránek internetem (Hypertext Transfer Protocol, HTTP). Berners-Lee byl i autorem programu, jenž sloužil zároveň jako editor i prohlížeč stránek.
Když Berners-Lee zvažoval jak program pojmenovat, napadaly ho názvy jako Mine of Information (Důl na informace) či Information Mesh (Informační spleť). Nakonec ale padla volba na WorldWideWeb (Celosvětová síť). Tento název se posléze v mírně modifikované podobě (s mezerami mezi slovy) stal označením pro celou službu, zatímco samotný prohlížeč byl překřtěn na Nexus.
Koncem roku 1990 byl do provozu uveden první webový server na světě. Měl adresu info.cern.ch a běžel na počítači NeXT, který v CERNu pietně uchovávají dodnes. Stránky byly čistě textové a obsahovaly návod pro zájemce o pořízení vlastního webu.
Své servery začaly záhy zřizovat evropské i americké vědecké instituce. V listopadu 1992 bylo po celém světě 26 serverů. O rok později jejich počet přesáhl pět stovek a koncem roku 1994 už jich bylo 10.000 kusů, přičemž se k nim připojovalo na deset milionů uživatelů. Příčinou tohoto raketového růstu bylo rozhodnutí Evropské organizace pro jaderný výzkum, která na jaře 1993 poskytla veřejnosti možnost využívat zcela zdarma.
Novináři se Bernerse-Leeho v minulosti opakovaně ptali, zda nelituje rozhodnutí poskytnout web uživatelům bezplatně. Vždy se jim přitom dostalo negativní odpovědi. V interview z října 2009 Berners-Lee napůl v žertu prohlásil, že zpětné lituje jen jedné věci, totiž rozhodnutí použít dvojité lomítko pro oddělení názvu protokolu od domény webu v adresách webových stránek. Věcně vzato to nebylo nezbytné a někteří uživatelé si na to prý později stěžovali. Obligátní formulku http:// ale dnes už stejně většina prohlížečů doplňuje do adresního řádku automaticky.
Za svůj přínos světu informačních technologií byl Timothy Berners-Lee mnohokrát oceněn, a v roce 2004 jej britská královna dokonce povýšila do šlechtického stavu. Práci na rozvoji webu se věnuje dodnes, ať už coby vysokoškolský profesor, nebo jako předseda organizace World Wide Web Consortium (W3C), která definuje nové a rozvíjí stávající technické standardy webu. Berners-Lee je rovněž znám jako otec myšlenky takzvaného sémantického webu, na němž nebudou informace uloženy a strukturovány nahodile, jako dnes, nýbrž podle standardizovaných pravidel usnadňujících jejich vyhledání a zpracování.
Podívejte se, jak dříve vypadaly webové stránky, které dnes běžně používáme:
