STEVE FISHER: Večerníčky pro děti z bohatých rodin
Bylo nebylo... Steve Fisher převyprávěl klasické pohádky na dobrou noc tak, jak by je měly znát děti majetných rodičů, aby byly nejlépe připraveny pro budoucí život.
Kráska a zvíře
Bylo nebylo. Ve starém zámku uprostřed lesa žilo ošklivé, kruté a hrůzné zvíře. Jednoho dne se ozvalo klepání na vrata zámku. Když zvíře otevřelo, spatřilo na prahu krásnou mladou dívenku.
„Vypadni odtud!“ zařvalo na ni zvíře. „Jsem ošklivá, krutá a hrůzná bestie. Odejdi a nech mě na pokoji!“
Dívenka se na zvíře podívala, usmála se a řekla: „Je pravda, že krasavec zrovna nejsi. Ale tenhle zámek je obrovský! Musíš být neuvěřitelně bohatý. Tak jestli mě chceš, jsem tvá.“
Zvíře a krásná dívka pak spolu šťastně žili až do smrti.
Jeníček a Mařenka
Jednoho dne si Jeníček a jeho sestra Mařenka řekli, že se půjdou projít do lesa. Šli a šli, až dorazili k malé chaloupce. Byla celá z perníku! Jeníček s Mařenkou si každý odloupl perníček a pustili se do jídla.
V ten okamžik vyšla z chaloupky babizna a zavolala na Jeníčka s Mařenkou. „Nechtěly byste dovnitř, dětičky?“ ptala se jich. „Mám pro vás v kuchyni ještě větší mňamku.“
„Ne, tohle je dobrý,“ povídá Jeníček. „Ale ta vaše perníková chaloupka je senzační. Co kdybyste nám ji prodala? Dáme vám za ni 100 000.“
Babizna byla nadšená. A tak jim prodala perníkovou chaloupku a odstěhovala se. Vůbec nevěděla, že na pozemku pod její perníkovou chaloupkou se nacházejí obrovské zásoby zemního plynu v odhadované ceně 10 miliard. Jeníček a Mařenka, kteří ty zásoby zemního plynu objevili během předchozí průzkumné expedice do lesa s týmem geologů, pak perníkovou chaloupku strhli a okamžitě zahájili vrtné práce.
O Popelce
Bylo nebylo. V jedné zemi žil krásný princ. Jeho rodiče, pan král s královnou, uspořádali na zámku slavný bál. Doufali totiž, že si na něm princ najde nevěstu.
Na plese se princ setkal s mladou dívkou v nádherných šatech a velmi neobvyklých skleněných střevíčcích. Nebylo to podezřelé? Určitě. Ale princ byl mladý a zrovna s ním cloumaly hormony. Okamžitě se do dívky zamiloval.
O půlnoci záhadná dívka z plesu uprchla. Nechala za sebou jeden skleněný střevíček. Příštího dne jel princ se střevíčkem do vesnice, kde ho nasazoval na nohy různých vesnických dívek tak dlouho, až našel tu, které padl nejlépe.
Jak se ukázalo, dívka, jmenovala se Popelka, byla hrozně chudá a účastnila se složitého spiknutí, jež zosnovala podvodnice s kouzelnými schopnostmi, která si říkala Popelčina „kmotra víla“.
I přes rozumné výhrady svých rodičů se princ s dívkou oženil. Několik let si žili šťastně, ale pak láska vyprchala, manželství se zvrtlo a skončilo rozvodem. V rozvodovém řízení musel princ Popelce přenechat polovinu svého obrovského majetku.
A krásný princ dostal cennou lekci: Když si berete někoho, kdo není tak bohatý jako vy, vždycky sepište předmanželskou smlouvu.
Strašně znuděná princezna
V jednom zámku žila princezna, jež se strašně nudila. Každý den stála u okna své komnaty a dívala se na vesnici v podzámčí.
„Ráda bych věděla, jak se žije lidem ve vesnici,“ přemítala princezna.
Jednoho dne se princezna rozhodla, že se převlékne za selku a sejde se podívat do vesnice. Jak procházela jejími ulicemi, poprvé spatřila, jak vesničané trpí. Uslyšela pláč hladových a ucítila nesnesitelný zápach vycházející z nezakrytých jam, do nichž vesničané močili a káleli.
Princezna běžela zpátky do zámku a okamžitě si na hodinu vlezla pod horkou sprchu, aby ze sebe ten pach chudoby smyla. Pak královskému kuchaři přikázala, aby jí připravil její oblíbené křepelky s kaviárem.
A už nikdy v životě si na nudu nestěžovala.
A vy byste, děti, taky nikdy neměly.
Tak dobrou noc!
