Posedlost změnami je nakažlivá. Ani na znaku slavné Trinity College už nebude bible
Změna starého symbolu úctyhodné instituce vyvolala ohlas. Původně o tom psal na serveru irishcentral.com Patrick Counihan. Odtud to převzal izraelský list Haaretz. Zajímavé to přijde i nám.
Nejde ale o to, co provádí nějaká instituce s jedním obrázkem. Spíše to ukazuje, jaký vztah máme k tradici a jakými podivnými cestami se naše civilizace ubírá.
Odstranění náboženského symbolu ze znaku školy přijde na 140 000 dolarů. Bible bude nahrazena „otevřenou knihou“. Kolej se v době založení jmenovala The College of the Holy and Undivided Trinity of Queen Elizabeth. Původně měla být bible zachována spolu s dalšími symboly, hradem, lvem a harfou. Otevřená kniha má symbolizovat tradici učenosti, která má být přístupná všem. Původní obraz zavřené bible byl převázán jakýmisi přezkami.
Kolej také oznámila, že odstraní ze svého znaku modré a zlaté barevné schéma, protože by příliš připomínalo značky jako Ryanair, Ikea a Maxol. Poradci doporučili zredukovat počet barev na modrou a bílou. Kombinace původních barev prý postrádá smysl pro kvalitu a propracovanost. Nový znak má být „moderní“ a „svěží“.
Představenstvo říká: „Jsme přesvědčeni, že tato snaha nám umožní lépe využít naše silné stránky a dále zlepšit pověst Trinity doma a v zahraničí.“
Se symboly opatrně
Nic nám po tom není, když si někdo chce měnit znak, je to jeho věc. Jen si jako Češi vybavíme, čím začal rozpad společného státu se Slováky – spory o název a znak. Symboly získávají svou sílu právě tím, že se nemění. Budeme-li upřímní, naše hymna není velký skvost, ale o to nejde. Je spojena až příliš s životem a smrtí mnoha lidí. Proto se Irům divíme a uvažujeme, pro to dělají. Trochu to připomíná Českou televizi, která pořád mění logo, aniž by bylo jasné, proč to dělá.
Bible je samozřejmě symbol židovství a křesťanství a někdo by mohl namítnout, proč ji má mít ve znaku škola, kterou mohou navštěvovat také ateisté, muslimové a hinduisté. Muslimům a buddhistům by možná vadila ještě tak nejméně, protože lepší bible než nic. S nečekaným oživením agresivního ateismu mezi intelektuály se to téma ale stává aktuální.
Pak by se ale mělo zatočit i se samotným názvem, protože Trinity odkazuje k Nejsvětější trojici a tomu zase kromě křesťanů nevěří nikdo. Všechno by šlo dotáhnout do absurdity, třeba jestli lev má být sameček nebo samička. Český lev je sameček, což diskriminuje samičky a je to jasným výrazem sexismu. Harfa zase může pobuřovat hluchoněmé, protože co oni mají z nějaké harfy, leda se na ni koukat. O hradu, na kterém visí prapory s křížem ani nemluvě. Zřejmě nějaká adorace aliance mezi trůnem a oltářem.
Křesťanství nám hyne
Jistě, Evropa už dávno není křesťanská. V zemích postižných masovým ateismem (všimněte si, jak jako katolík používám úplně automaticky slovo „postižených“ a neberu to jako osvobození od církevního tmářství) bylo patrné už po válce, že s porozuměním symbolům je konec. Jak to popisuje jeden Francouz, mládež jde kolem kříže a vidí nad Ježíšovou hlavou nápis: I.N.R.I. „Tak se asi ten muž jmenoval,“ soudí mladík. „INRI.“ No ano - svým způsobem.
Je to dlouhodobý spor. Má v polském parlamentu viset kříž? Má radnice v nějakém celkem nekřesťanském státě pořádat vánoční akce, když Vánoce jsou křesťanský svátek a státní správa nemá nic společného s nějakým konkrétním náboženstvím? Proč Hus na Staroměstském náměstí nevadí, ale mariánský sloup vadí? (Až dojde na jeho obnovu, nalezne bývalá spisovatelka Lenka Procházková konečně zase smysl života, když jí to s bojem proti církevním restitucím nevyšlo.)
Bylo by lepší staré symboly neměnit. Bible je zavřená, protože má vyzývat k otevření. Je to konkrétní kniha, protož smysl mají jen konkrétní knihy. Není žádná kniha sama o sobě. Znamená to přihlášení se k vlastním dějinám, protože koneckonců lidská práva a svoboda člověka jsou založeny na křesťanství. I středověk znal nejen upalování kacířů, ale také svobodné disputace na univerzitách a nejen křižácké války, ale i zakládání špitálů, na což všichni krom církve kašlali. Dokonce znal středověk i emancipované abatyše, intelektuálky tehdejší doby, pro které klášter znamenal svobodu. Dámy seděly v klášteře a psaly knihy.
Tomu všemu se říká tradice. Někdy se tomu také říká demokracie zemřelých, protože těch před námi je hodně a jejich hlas bychom měli brát v úvahu.
Jsme posedlí změnami, jako by to byly hodnoty samy o sobě. Někdy ale změny nejsou nutné, stačilo by lépe dělat to, co je staré. Jak bude pohromadě držet Evropa, která prastaré symboly mění, protože mají být „svěží“? A pokud jde o barvy, proč má univerzita menší sebevědomí než Ryanair a IKEA? Bylo by dobré vědět, že vládnout budou ti, kdo nepochybují a mají sebevědomí. Vědomí sebe.
