DAN HRUBÝ: Rusové jsou všude a Londýnu se říká Londongrad
Našim turistům, kteří cestují do zahraničí, se zdá, že jsou všude. Na plážích řeckých ostrovů, v Egyptě, Turecku i Londýně. A zatímco ostatní navštěvují cizí země proto, aby poznali tamní zvyky, Rusové si, zdá se, svoje zvyky vozí s sebou. Exportují Rusko do světa.
Není to jen zdání. Ruských turistů přibývá závratnou rychlostí. Zatímco v roce 2006 vycestovalo do zahraničí pouze 7,7 miliónu Rusů, vloni to už bylo 41,1 miliónu. To znamená více než pětinásobek během pouhých sedmi let. Více než tři čtvrtiny z nich, přesně 31 600 000, přitom navštívily státy Evropské unie.
Letos se v důsledku rusko-ukrajinské krize, sankcí Evropské unie, a naopak protievropské rétoriky, jež v Rusku zavládla, jejich počet sníží. Některé odhady hovoří až o čtyřicetiprocentním poklesu (do České republiky přijede o sto tisíc ruských turistů méně). Neznamená to ovšem, že se nutně sníží celkový počet Rusů cestujících do zahraničí – pláže v Itálii a ve Španělsku nahradí Egypt, Thajsko, a hlavně Turecko, kam již vloni vycestovalo závratných 1,8 miliónu Rusů.
Takový nárůst počtu turistů z jedné země se musí někde projevit. A tak se internetová fóra plní zkušenostmi s ruskými občany. Postřehy se opakují: opilost a neomalené chování, kouření na všech možných i nemožných místech, vyjídání švédských stolů v jídelnách, nepřiměřené oblékání, bezohledné uzurpování lehátek, arogantní chování k personálu i ostatním turistům.
„Turecko se jimi hemžilo. Chlapíci v odporných krátkých kalhotách, ženy, které vypadají na šestnáct a oblékají se jako prostitutky. Byli hluční, agresivní, bez přestání kouřili a nechávali za sebou oblaka dýmu. Dokonce předčili Brity v jejich národním sportu: co nejrychleji se opít a být ještě agresivnější“, stěžoval si listu Daily Telegraph jeden z britských turistů.
Ale nejsou to jen turisté, kteří cestují na krátkodobou dovolenou, kdo vytvářejí onen pocit, že „Rusové jsou všude“. Statistika moskevského Nejvyššího kontrolního úřadu ukazuje, že za posledních deset let z Ruska vycestovalo trvale na Západ jeden a čtvrt miliónu lidí. Obvykle jde o příslušníky nejbohatší třídy a děti předních politiků, právě těch, kteří dnes tak vášnivě hovoří o tom, že vše ruské je nejlepší.
Nejoblíbenějším místem pro život i studia je přitom Londýn. Trvale zde žije 300 000 Rusů, takže městu se často říká Londongrad. Vlastně vše začalo už na konci sedmnáctého století, když do Londýna přijel ruský car Petr I., později zvaný Veliký. Od tehdejšího krále Viléma III. dostal k užívání na tři měsíce rezidenci Sayes Court. Po odjezdu carské družiny zůstala v paláci spoušť. Hosté stříleli do obrazů, zničili drahý nábytek, ukradli vzácné židle, rozbili okna.
Naopak současní Rusové už dobře vědí, jak se v londýnských salónech chovat, a znají recept, jak si opatřit důvěru britské smetánky. Někdejší náměstek ministra financí v Putinově vládě Vladimir Černuchin žije trvale v apartmánu za sedm miliónů liber. Jeho žena Ljuba, majitelka britského pasu, na dobročinné akci Konzervativní strany vydražila tenisový zápas s premiérem Cameronem a londýnským starostou Johnsonem. Zaplatila za něj 160 tisíc liber. „Schyluje se k utkání, které bude připomínat skeče Monty Python,“ glosoval The Observer. Na stejném večírku konzervativců byl také bankéř Andrej Borodin, jenž dorazil ze svého paláce Park Place, pořízeného za 140 miliónů liber. Na loňském bále si tenhle miliardář koupil černobílý portrét Margaret Thatcherové, aby obohatil rozpočet strany na předvolební kampaň.
Také dva hlavní fotbalové kluby vlastní Rusové. Roman Abramovič má Chelsea, Ališer Usmanov spoluvlastní Arsenal. Když potřeboval získat kontrolní balík akcií tohoto týmu, zaměstnal jako poradce lorda Davida Owena. Bývalého ministra zahraničí. Ten dostal speciální zadání. Přemluvit ostatní akcionáře, aby prodali své akcie. Mise se sice nepodařila, ovšem expolitik čeká na další úkoly.
Jednoduše se ukazuje, že vlivným Britům ruské rubly nevadí. Pro změnu labourista lord Peter Truscott napsal před deseti lety oslavné dílo Putin’s Progress, a vloni dokonce navrhl ruského prezidenta na Nobelovu cenu míru. Není se co divit, pracuje totiž pro firmu napojenou na ruský Gazprom.
