Milovnice adrenalinu velící mužské jachtařské posádce! Jakože, cože?!
Začínala u parašutistů, kde stihla 500 seskoků, později reprezentovala svou zemi v paraglidingu. Inna Václavová pochází ze Slovenska a už od dětství si plní své adrenalinové sny. Později přešla k skydivingu a od roku 2000 zažívá dobrodružství na moři. Konkrétně se věnuje námořnímu jachtingu, ve kterém se před čtyřmi lety stala mistryní světa.
Z tvého životopisu je jasné, že vyhledáváš nebezpečné adrenalinové sporty. Kde se to v tobě vzalo? Kdy jsi poprvé pocítila takovou touhu?
Stalo se to v raném dětství. Do ruky se mi dostala dětská encyklopedie a já propadla astronomii. Tehdy se zrodila silná touha dostat se do vesmíru. Podle encyklopedie jsem zahájila trénink s použitím dostupných pomůcek na dětském hřišti, jako jsou houpačky a kolotoče. Trénovala jsem celé dny a zřejmě jsem si svou zuřivou přípravou rozhodila organismus, neboť nyní je mi špatně od žaludku i v autě!
„Moje dětské sny mě dovedly na letiště, kde jsem od 15 let začala skákat z letadla. Tehdy se zrodila další touha - létat volně v mracích. Tuto nádhernou představu jsem uskutečnila prostřednictvím paraglidingu (např. skok ze skály s padákem). Spolu se slovenskými a českými piloty jsme obletěli celou Evropu a severní Afriku, udělala jsem množství dálkových přeletů v závratných výškách. Byla to nádherná doba plná objevů, ale i úrazů. Na letiště jsem se znovu vrátila kvůli skydivingu (skok z letadla volným pádem s padákem).“
Nová idea, které jsem propadla, se jmenovala „tanec v prostoru“. Začala jsem skákat aerobalet neboli „Freestyle“ z výšky 4 km, což je zhruba minuta volného letu. Skákali jsme i ze závratné výšky 7 000 m, k tomu už byly třeba kyslíkové přístroje. Užila jsem si tolik svobody, kolik si jen dokážete představit. Nastaly ovšem i momenty, kdy jsem litovala. Například během letu na paraglidu nad Maďarskou rovinou jsem se dostala do bouřkových mraků. V silných termických proudech jsem vystoupala ke kritické pětitisícové hranici a nedařilo se mi klesat. Tehdy, při pohledu na mohutné mrakové hradby kolem a v turbulenci zborcený padák, mě napadla zvláštní myšlenka, že právě prožívám svůj životní sen. Člověk by měl dát bacha, po čem touží, mohlo by se to splnit!
Ovšem nyní jsi závodní jachtařka. Jak se to stalo?
Vše se změnilo v okamžiku, když jsem se poprvé dostala na loď. Byla to láska na první pohled! Neomezený mořský prostor, silný vítr a vysoká rychlost, to všechno mi naprosto učarovalo. Po návratu jsem se rozhodla změnit svůj život. Prodala jsem svou parašutistickou výstroj a na měsíc se nalodila na loď, kde jsem pomáhala jako plavčík a učila se. Později jsem se přidala k posádce, která se plavila na 16metrové plachetnici přes Atlantský oceán, a po návratu do Evropy jsem byla hotový námořník s impozantním množstvím naplavaných námořních mil. Pokračovala jsem ve studiu námořní vědy ve studené Anglii.
„Byly to všechno velmi silné zážitky, které mi daly hodně zkušeností. Později jsem začala pracovat jako kapitánka na charterových lodích, až mě jeden tým najal na regatu. Tak se říká lodní sportovní soutěži. Byla to obrovská výzva!“
A přestože jsem nevěděla nic o závodním jachtingu, v naší první regatě jsme skončili na 4. místě. Začala jsem pravidelně jezdit na všechny možné regaty. Měla jsem štěstí, protože jsem se učila od nejlepších českých, chorvatských a italských jachtařů. Po slovenských a českých mistrovstvích přišly na řadu závody zahraniční a v roce 2011, jedenáct let od prvního výletu na lodi, jsem stála i se svým týmem na nejvyšší příčce mezi amatérskými námořními jachtaři a na bronzové mezi profesionály ve třídě ORC. Byl to nezapomenutelný okamžik!
Říkala jsi, že původně jsi jezdila se ženami, ale teď preferuješ mužskou posádku. Proč a jaké jsou rozdíly?
Několik sezón jsem opravdu jezdila pouze se ženskými posádkami. Pomohlo mi to se dobře rozjezdit a získat sebevědomí jako kapitánka. Kromě toho jsem jezdila na lodi se svým přítelem - dobrodruhem, který zásadně vyhledával jen extrémní podmínky. Vždy, když se lodě vracely do přístavu, aby se ukryly před bouřkou nebo vlnobitím, my jsme naopak vyráželi. Ale díky němu jsem zjistila, že všechno se dá zvládnout, chce to jen chladnou hlavu a aktivní přístup. Z Atlantiku, těžkých plaveb a regat jsem se cítila tak při síle, že jsem chtěla už jen vyhrávat. Avšak v ženském týmu jsem se setkala s pro mě naprosto nepřijatelným názorem, něco jako „stačí, že jsme ženy a jedeme regaty, už to je vítězství!“ Já to tak necítím. Možná v silném větru opravdu máme nějaký menší handicap, ten je však vyvážený výhodou při slabém větru.
„Jachting je o dobře sehrané posádce, rychlé a vytrimované lodi (trimovat - vypnout nebo nastavit soustavu plachet do ideálního stavu), o perfektní taktice a strategii. Když se mi podařilo dostat na loď ženy mého zaměření, vesměs jachtařky, pak bylo výsledkem například absolutní vítězství na Mistrovstvích Slovenska v námořním jachtingu v roce 2004.“
Teď jsi však v mužské posádce. Co se změnilo?
Dát dohromady dobrou posádku není jednoduché, natož ženskou. Navíc, během obzvláště silné bouřky na moři moje holčičí posádka selhala na plné čáře. O život nešlo, musely jsme pouze aktivně zapracovat na záchraně. Ovšem namísto spolupráce jsem zažila jen hysterii a pláč. Pouze jedna – Katarina - byla schopna spolupracovat, vyměnit plachty za bouřkové. Jen s její pomocí jsme loď rozjely a bezpečně se dostaly do přístavu. Pro mě to bylo velké rozčarování. Uzavřela jsem ženský tým, přestoupila jsem do mužské posádky, a Katarinu jsem vzala sebou. S novou posádkou jsme se pustili do velkých mezinárodních regat s velmi silnou konkurencí. Nyní v týmu dělám manažera, kormidelníka a trimuji přední plachtu.
Jak je to například s respektem v takové posádce?
V posádce je 8 lidí a myslím si, že mne respektují. Znají mé schopnosti a vědí, co ode mě mohou očekávat. Úloha kormidelníka je velmi zodpovědná. Může být jakkoliv dobrá posádka i vytrimovaná loď, ale když kormidelník nezvládne vytěžit maximální rychlost a úhel stoupání, pak je vše zbytečné. Také na mně prakticky závisí bezpečnost lidí na lodi i vůči ostatním lodím.
Jezdíme tělo na tělo, vyhýbací manévry někdy proběhnou ve vzdálenosti necelého metru. Často je nutné okamžité rozhodnutí, zvláště při startu. Startujeme v malém prostoru, takže velké množství lodí při vysokých rychlostech. Na každé regatě se učím, z každé rozjížďky odcházím s novými poznatky.
Kormidlování střídám s trimováním přední plachty. A přestože je to fyzicky velmi náročně, psychicky odpočívám a více si užívám regaty. Ovšem adrenalin, co mi proudí v žilách při kormidlování, mě vrhá do jiných psychických dimenzí, ty tak trochu hraničí se závislostí!
Jak spolu vycházíte?
Jezdíme spolu již dlouhá léta a všichni jsme za tu dobu stihli nějak zkolabovat, nebo se zhroutit. Ukázat v sobě to nejhorší, ale i nejlepší. Moře z člověka nemilosrdně vyždímá všechno. Mám je ráda se všemi jejich chybami. Posádku považuji za svou druhu rodinu, jsou mi všichni nesmírně blízcí. A vůdce našeho týmu je mou životní láskou.
A přece. Žena na lodi je dost netradiční úkol, natož kapitánka. Vždy to šlo tak snadno?
Jasně, že ne. Než jsem nabrala zkušenosti a sebevědomí, musela jsem čelit nedůvěře u mužských klientů, kteří mě najali na loď. Při pohledu na mě se jim zřejmě jachting zdál velmi jednoduchý. Pamatuji si na jednu ze svých prvních plaveb a člověka, co loď zaplatil a mne najal jako kapitánku. Neustále mne zbavoval a následně vracel do funkce kapitánky. Na začátku jsem si moc nevěřila, ale pak jsem nabrala zkušenosti.
Co myslíš, že jsi jako žena vnesla do mužské posádky? Máš pocit, že se ostatní více kontrolují?
Určitě jsem tam vnesla trochu kultury. Vymyslela jsem pěkné týmové oblečení a design lodi. Také je možné, že kvůli mně a Kateřině o sebe trochu více dbají a krotí se s nadávkami. Já se však nemůžu nabažit týmové práce. Všechno snášíme spolu. Hořké prohry i sladká vítězství!
Považuješ se za průkopnici?
Svým způsobem ano. Byla jsem jednou z prvních pilotek paraglidingu. Prokopala jsem cestu pro dívky, které chtěly létat. Byl to výrazně mužský svět a byla jsem tam jediná, navíc s dobrými výsledky. I v jachtingu jsem určitě zapracovala na odstranění předsudků, že žena patří k plotně. Patří prostě tam, kam chce. Za feministku se nepovažuji, k mužům chovám respekt a vděčnost za jejich úžasné vynálezy, které mohu užívat. Spíše obhajuji své právo na rozhodnutí a výběr prostoru k působení. V tom to směru se cítím ambasadorkou na pravém místě.
Proč ses zapojila do projektu Milka: „Ženy jinak. Jakože, cože?!“?
Líbí se mi ženy, které se nebojí, které se nestaví do role obětí. Takové, co jdou dopředu a plní své sny, jakkoli bláznivé. Svět nám všem přeje, máme svobodu a tuto svobodu si musíme chránit za každou cenu. Líbí se mi ženy aktivní, ale zároveň ženské. Ty, které vedle svých někdy chlapských zaměstnání a při velkém množství povinností, zůstaly laskavými matkami, moudrými přítelkyněmi a věčnými nositelkami lásky, krásy a kultury. Archetypy zůstávají nezměněny, jsou nezávislé na zaměstnáních a koníčcích, a je to tak dobře.
INNA VÁCLAVOVÁ VE ZKRATCE
- Jako dítě listovala dětskými encyklopediemi, ve kterých ji učarovala astronomie.
- Stovky letů a následných seskoků korunovala několika pokusy z extrémní výšky sedmi kilometrů, kde se už člověk neobejde bez dýchacího přístroje.
- Z nebe se snesla na širé moře, na kterém poznala své životní lásky, milujícího partnera a jachting.
- Je kormidelnicí a manažerkou mužské jachtařské posádky, s kterou v roce 2011 zvítězila na mistrovství světa ve sportovním jachtingu kategorie ORC.
- Pracovala jako šéfredaktorka potápěčského časopisu Oceán, v současné době je prezidentkou nadace Vectra zaměřující se na podporu adrenalinových projektů,
- Ráda fotí a píše. V mládí začala psát básně a povídky, ke kterým se postupně přidaly tři knihy o cestování a jachtingu. Má 23letého syna, který studuje ekonomii a právo a se svým přítelem momentálně žijí v Praze.
Soutěžte o adrenalinový pobyt na Žižkovské věži
Jeřábnice, svářečka, šampionka v páce. Ambasadorky projektu „Ženy jinak. Jakože, cože?!“ spojily své životy s neobvyklým povoláním a zálibami, které bývaly výhradně mužskou záležitostí. Zkuste si na vlastní kůži netradiční roli, vyfoťte se a soutěžte o skvělé ceny. Nejlepší fotografie napříč kategoriemi získají čokoládu Milka se sušenkou LU nebo krekrem TUC. Absolutní vítěz si vychutná víkend plný dobrodružství v ONE ROOM HOTELu na Žižkovské věži s all inclusive programem. Pro více informací navštivte www.troufnisinajemnost.cz.
