Projekt trvající 20 let ukazuje, co se s vámi stane, když jste dlouho zavření na samotce

Haney mluvil s 56 vězni. Každý z nich strávil na samotce mezi 10 a 28 lety.

Americká samotka vypadá jednoduše – žádné denní světlo, malý prostor. Vězně v ní drží každý den 23 hodin. Zbývající hodinu se vězeň myje nebo cvičí.

Většina vězňů po dlouhé době na samotce zažívá stav, který Haney nazývá “společenskou smrtí.”

,,Většina vězňů se trápí ztraceným životem, ztracenými vztahy s přáteli a rodinou. Většina z nich má pocit, že už nejsou tím čím bývali a nejsou si jistí tím, čím se na samotce stali, “ řekl Haney pro rozhovor s americkými novinami The New York Times.

Jeden z vězňů prosil soudce o trest smrti, aby se už nemusel na samotku vracet. Další vězeň Haynemu říkal, že si na samotce představuje jak sleduje televizi se svou rodinou a hovoří s ní.

,,Možná jsem blázen, ale když s nimi mluvím, necítím se tak sám, “ řekl při rozhovorech s Haynem jeden z vězňů.

Mnoho z vězňů na samotkách v porovnání s ostatními vězni trpí těžkými depresemi a návaly vzteku. 

Robert King, který byl na samotce 29 let, měl po propuštění problém s rozpoznáním vlastní rodiny. Také ztratil jakýkoliv smysl pro orientaci a bloudil ve svém domě.

Samotky poprvé byly poprvé zavedeny v amerických věznicích v roce 1820. Mnoho vězňů však ze samotek šílelo. Mnoho z nich se také zasebevraždilo a proto věznice od samotek upustily. Samotky se znovu začaly v USA objevovat v 80. letech a to i přes mnohé hlasy, které kritizovaly samotky a přirovnávaly je k týrání.

V Česku si odpykává trest 43 doživotně odsouzených vězňů, z nichž většina je alespoň prvních pár let na samotce.