Utěšovat kamarády umí i hloupí hlodavci. Elektrickými šoky vědci prokázali empatii
Mohou hlodavci prokazovat soucit? Biologická psychologie se snaží jednou provždy dokázat, že by to tak mohlo být. Tým z Emoryho univerzity se pustil do zkoumání prérijních hrabošů a přišel na to, že s lidmi mají možná něco společného.
Prérijní hraboši jsou malá zvířátka žijící na rozlehlých rovinách Great Plains ve Spojených státech. Podle vědců se jedná právě v tomto případě o zvířátka, která si prokazují empatii s kamarády. Obzvláště ve chvílích, kdy ví, že jejich parťák prošel něčím těžkým. Pokud dva kamarády oddělíte, jednomu z nich něco ošklivého uděláte (vědci do něj pouštěli proud, no fuj) a pak je zase dáte k sobě, nešťastníka ten druhý bude utěšovat. Nebo to alespoň vědci tvrdí ve studii zveřejněné v časopisu Science.
Samotný fakt, že zvířata dokážou empatii projevovat, není nic tak úplně nového. Je to zdokumentováno u delfínů, slonů, psů i některých druhů opic. Mluvíme ale o inteligentnějších druzích, se kterými se hraboš může těžko rovnat. Proto je podle spoluautora studie Franse De Waala tento výzkum tak průlomový.
Jeho kolega Larry Young dodává, že to neznamená, že by hraboši měli stejný typ empatie jako lidé. Dva různé typy empatie jsou chápány jako dvě různé úrovně poznání. Zatímco ta, jak ji známe my, je kognitivní, hraboši mají empatii emocionální povahy. Ukázalo se, že hladina stresu je stejná u obou jedinců, i když trpěl jen jeden.
Podle všeho za empatií stojí látka oxytocin, které se u lidí přezdívá hormon lásky či důvěry. Když totiž vědci hrabošům dali injekci, aby tuto látku potlačili, žádné utěšování se nekonalo. Z výzkumu tedy plyne i další zajímavá věc: empatie a útěcha u hlodavců je závislá na stejném nervovém vysílání jako u primátů nebo lidí. Podle De Waala to má pro budoucí výzkum dalekosáhlé důsledky.
