Rafinovaná cesta za svobodou. Černošský otrok se ukryl v krabici a nechal se odeslat poštou
Psal se rok 1849 a ve Spojených státech se pomalu začínala šířit vlna boje proti otroctví. Podle mínění Henryho Browna, otroka, který tou dobou pracoval pro svého pána v tabákové továrně, to ale nebylo dost rychle. Na konci března se proto zavřel do dřevěné bedny a nechal se odeslat poštou do Filadelfie, kde po dlouhých 27 hodinách získal svobodu. Jeho neuvěřitelná cesta ze spárů otroctví fascinuje lidi dodnes.
Henry se narodil v roce 1815 do otrocké rodiny, která pracovala na plantážích ve státě Virginia. V patnácti letech byl prodán do továrny zpracovávající tabák a svou rodinu včetně bratra a sestry už nikdy neviděl. Tady se oženil s otrokyní Nancy a měl s ní 3 děti. Aby svou rodinu ochránil před dalším prodejem, dával tehdy Brown svému pánovi měsíční úplatek. Ten ho ale i přesto zradil a těhotnou Nancy a jejich 3 děti prodal na farmu do jiného státu. Henryho to zlomilo a začal plánovat svůj útěk.
S jeho nápadem odcestovat v dřevěné bedně pomocí přepravní společnosti mu pomáhali další dva lidé. Ti mu zajistili kontakty ve Filadelfii, kde bujelo silné hnutí za osvobození otroků. Sehnali mu bednu a zajistili datum přepravy, zbytek byl na Henrym. Ten si naplánoval útěk na 29. března roku 1849.
Ruka propálená kyselinou a 8 dopravních prostředků
Aby se Henry dostal ten den z práce a nevzbudil u svého pána podezření, odhodlal se k velmi drastickému kroku. Polil si ruku kyselinou sírovou. Takto zmrzačený dostal povolení opustit továrnu. Vyrazil proto za svými přáteli, kteří ho zatloukli do dřevěné bedny o rozměrech 94x61x76 cm (délka, výška, hloubka). Bednu umístili na drožku, zajistili popruhy, přidali adresu ve Filadelfii a zanechali Henryho svému osudu.
Ten se do bedny, která měla pouze pár malých otvorů na dýchání, vybavil lahví vody a pár sušenkami. Čekalo ho ale bezmála 30 hodin úmorného cestování. Z drožky ho totiž naložili do vagónu nákladního vlaku, poté na parník, znovu do drožky a nákladního vlaku, přívozu, třetího vlaku a konečně do poslední drožky, která jej přepravila na určenou adresu. Henry o svém cestování řekl: „Pokud jste nikdy nebyli něčí majetek, pokud vám neodpírali vaši svobodu, nemůžete pochopit sílu, která mě hnala ven ze spárů otroctví. To mi pomohlo přežít a upokojit mou duši.“
Kočovný život baviče a kouzelníka
Jeho příběh o cestě ke svobodě se stal klíčovým pro americký boj za zrušení otroctví. Lidé o tom mluvili jako o zázraku a Henry se stal jedním z mluvčích protiotrockého hnutí. Velmi rychle získal přezdívku Box (angl. krabice), pod kterou napsal několik knih o životě v otroctví a vystupoval i v divadelním představení, které na problémy otroků upozorňovalo. Ve strachu ze zatčení, protože se stával stále větším trnem v oku zástupců otrokářských států, odjel do Anglie, kde se podruhé oženil s Angličankou Jane Floydovou.
I když bylo v celých Spojených státech otroctví zrušeno v roce 1865, Henry se sem vrátil až o 10 let později. Nancy ani své čtyři děti už tu nenašel. Vystupoval jako kočovný kouzelník a jeho historka o útěku v malé poštovní krabici nepřestávala lidi fascinovat. Poslední léta svého života strávil v Kanadě, kde zemřel v roce 1897. O jeho životě vzniklo několik filmů, divadelních her i knih. Jejich poslání je ale totožné, touha po svobodě dokáže překonat všechna příkoří, ať jsou sebevětší.
