Překvapivá historie slova houska. Jak vzniklo a co má společného s husou?
Houska… Na první pohled to vypadá jako docela obyčejné slovo. A přitom se za ním skrývá mnoho zajímavého. Pozoruhodné je už jen to, jak vzniklo. Slovo houska (nebo spojení vánoční houska či húska) totiž původně označovalo vánočku.
Zkuste si představit vedle sebe pěknou velkou vánočku a krásně dozlatova upečenou husu. (Omlouvám se všem, kteří drží půst, za nemístné představy…) Vidíte tu podobnost v tvaru a barvě? Právě to byl pro naše předky důvod, aby pro pojmenování pečiva začali používat zdrobnělinu od slova husa.
Když si prohlédneme mapu z Českého jazykového atlasu, která zachycuje pojmenování pro housku v českých nářečích, zjistíme, že další názvy zdůrazňují zase jiné vlastnosti tohoto druhu pečiva.
Bělka, pletýnka, žemle, calta
Třeba bělka, pojmenování typické pro Slezsko a východní Moravu, vyjadřuje, že se pekla z bílé mouky.
Výraz pletýnka (nebo pleténka či pletenka), rozšířený hlavně na Moravě, zase odkazuje na to, že se při přípravě housky těsto pletlo.
Na jihozápadní Moravě i jinde bylo navíc možné zaslechnout pojmenování žemle nebo žemlička.
Archaické označení calta se zachovalo v nářečích na Chodsku a na Doudlebsku. Připomíná se nám i v názvu Celetné ulice, dříve Caletné, kde kdysi pekaři, caltnéři, pekli housky – calty.
Do dnešní češtiny se žemle nebo pletýnka uchovaly s posunutým významem – jako žemle se často chápe kulaté pečivo s rýhou uprostřed, pletýnka bývá velká houska z trochu jiného těsta než ta běžná a na rozdíl od ní skutečně pletená. Pro odlišení nepletených, ale lisovaných housek se dnes někdy používá název raženka. To už jsme se ale od pečené husy dostali docela daleko.
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
