Příručka moderního fotra: Cestování s dítětem aneb kdy už tam budeme?
Původně jsem měl v plánu napsat rozsáhlý článek, který by mapoval příčiny toho, proč rodiče malých dětí nikdy nepřijdou nikam včas. Nicméně potom jsme o víkendu jeli se synem na výlet na hory a všechno je jinak. Samotná cesta autem mě poznamenala natolik, že se raději tentokrát zaměřím na cestování s dítětem, abych ze sebe dostal všechny ty nahromaděné dojmy a bolístky.
Pokud člověk někam cestuje s malým dítětem, je třeba, aby se pořádně obrnil trpělivostí. Možná, že by se hodil i alkohol, ale to by bylo nezodpovědné. Obzvlášť, pokud dotyčný bude řídit.
V tomto článku se zaměřím hlavně na cestování autem, jelikož rodin s dětmi, které jezdí na výlet na hory či na farmu například na velbloudovi, vzducholodí anebo pěšky, tolik nebude. Ono ani tak nezáleží, jaký dopravní prostředek člověk použije. Kdyby společenstvo prstenu mělo při svém putování za zničením prstenu v Hoře osudu mezi sebou malé dítě, ještě rádi by se nechali při první příležitosti zlikvidovat od nazghulů.
Ale zpět k tomu autu. Jelikož jsou dnešní děti mnohem křehčí než děti z dob minulých, je nutné používat v autě dětské autosedačky. A tady už může hned z kraje cesty vyvstat první problém. Dostat dítě do autosedačky. Čím menší a vyšinutější dítě máte, tím to může být složitější. Dostat malé a rozjívené dítě do autosedačky může být stejně tak složité, jako když namažete vazelínou zajíce a za šera se ho budete snažit na poli holýma rukama chytit. Je otázka, proč byste něco takového dělali, ale pokud vás baví za šera honit na poli zajíce namazané vazelínou, tak já vás soudit nebudu.
Jakmile pokoříte první překážku, autosedačku, můžete vyrazit.
Chce se mi čůrat, kakat, mám žízeň a hlad
Je jedno, jestli je dítě zrovna najezené, napité, vyčurané či vykakané. Je pravidlem, že do deseti minut od odjezdu začne dítě otravovat, že má hlad, žízeň, že se mu chce čůrat nebo kakat. Můžete před cestou dítě vzít a vymáčknout ho jako citron, že v něm nezbyde ani náznak nějaké tekutiny, ale jakmile vyjedete, bude potřebovat čůrat.
Zkušený rodič tak ví, že na cestu s sebou vždy musí brát pití a jídlo, aby ukojil potřeby svého potomka, jinak by se po cestě zbláznil.
Je samozřejmostí, že zkušený rodič, který na cestu udělal do flašky šťávu, záhy uzná porážku, jelikož dítě má sice žízeň, ale žádnou šťávu nechce, protože chce čajík. Tady není třeba se obviňovat. Kdybyste udělali čajík, tak dítě chce šťávu. Děti mají za uchem takový malý výrostek, který detekuje rodičovu nepřipravenost. Děti prostě chtějí zpravidla to, co rodič zrovna nemá. Proti tomu nelze bojovat.
Už tam budeme? Kdy už tam budeme?
Vedle toho, kdy vás dítě otravuje, že má žízeň a že chce čaj, který nemáte, tu je ještě něco mnohem horšího. Nejedná se o nic menšího než o větu: „Už tam budeme?“
Při jakékoliv delší cestě mě tato věta budí ze spaní. Začíná to hned, jak vyjedeme. Každých deset minut otázka, kdy už tam budeme. Kadence otázek se zvyšuje tím, čím víc se dítě nudí a čím víc uspokojíte jeho potřeby.
Pokud necháte dítě tři dny o hladu, tak po cestě místo: „Kdy už tam budeme?“ uslyšíte jenom: „Já mám veliký hlad.“ Je samozřejmě otázkou, jestli si tím pomůžete, a odpověď je, že ne.
Jak je vidno, tak cestování s malým dítětem může být dost na palici. To je každých minimálně pět minut něco. Tu má hlad, tu se nudí, tu potřebuje čůrat a to vše podpořeno v pravidelných intervalech dávkováním: „Už tam budeme?“ To má jeden chuť to řízení strhnout ze silnice a naprat to do nejbližšího stromu.
Rodič sotva mele, dítě je plné sil
Ještě než skončím, tak je podle mě dost důležité popsat ještě jeden jev, který souvisí s cestováním s dítětem. Pokud jedete někam na výlet, tak cestou tam, kdy jste vy ještě plní sil, tak dítě bude v autě otravovat. Cestou zpátky z výletu, kdy jste unavení, dítě v autě usne. To vypadá na první pohled jako sen, avšak pozor. Když dojedete domů, dítě se samozřejmě vzbudí a je naprosto čilé a plné sil, zatímco vy sotva melete. To je přesně to, co žádný rodič nechce. Když je unavený, aby bylo jeho dítě čilé a vyspané. Jednoho dne někdo někde vynalezne pohodlný způsob cestování s dětmi. Způsob, který zaručí rodičům veselou mysl a úsměv na tváři. Jednoho dne bude zase dobře.
