Homosexuál, transsexuál a… ekosexuál. Užijte si milování se stromy a květinami
Poprvé se začali někteří lidé označovat za ekosexuály na přelomu tisíciletí. Masivněji se však hnutí začalo rozšiřovat zhruba před deseti lety, když bývalá pornoherečka Annie Sprinkle a její partnerka a umělkyně Beth Stephens vydaly ekosexuální manifest. Milování s planetou a přírodou má podle stoupenců pomoci bojovat s klimatickou změnou, ale také se znovu spojit s přírodou i s vlastním tělem.
Asi vás napadá otázka, jak vypadá takový sex s planetou. Nejlépe by se tomu člověk pravděpodobně naučil v tzv. ekosexuálních lázních, které provozuje umělecká skupina Pony Express a nárazově se objevují na různých místech po světě, často na různých festivalech, například na Next Wave festivalu v australském Melbournu.
Hlína a orgasmus
Pro tuto orientaci nicméně neexistuje jednotná definice. Označují se tak lidé, kteří se snaží používat pouze ekologické kondomy a lubrikační gely, jedinci, kteří si užívají „nudistické“ potápění či turistiku, ale i lidé, kteří pokrytí hlínou zažívají orgasmus. Přesto mnozí z nich prosazují, aby se do nekonečné řady písmen LGBTQI přidalo ještě jedno: E. Jestli je nutné další písmeno, abychom byli korektní a nevynechali jedinou odchylku od normálu, toť otázka.
Ale zpět k nejvýraznějším osobám tohoto hnutí. Lesbický pár Annie Sprinkle a Beth Stephens mají do trojice ještě jednu partnerku – celou planetu Zemi. Sprinkle tvrdí, že jelikož jsou květy třešní jejich genitálie, sledovat je jako dívat se na porno. Jedná se zřejmě o věc vkusu a preferencí, ale jedno se někdejší pornohvězdě musí nechat. Tvrdí, že podstata ekosexuality spočívá v tom, že člověk nevnímá Zemi jako svou matku, ale jako svou milenku, anebo pokud je člověk orientovaný opačně, jako milence. „Když se zachováte ošklivě ke své matce, odpustí vám. Partner vás opustí,“ vysvětluje Sprinkle své stanovisko.
Bod G nebo E?
Podle obou žen je to přesně to, co planeta právě potřebuje. „Snažíme se jen o to, aby byl zelený aktivismus různorodější a zábavnější,“ tvrdí pár. Určitě jste už slyšeli o bodu G. Annie Sprinkle však věří v bod E, jen ho člověk prý musí objevit. Je to vodopád, květ, anebo kmen stromu? A zatímco v Česku se horečně diskutuje o tom, jestli mají homosexuální páry právo na svatbu, americký pár vesele oddává ekosexuály se Zemí i s Měsícem.
Je to celé poměrně bizarní, na druhou stranu, když si člověk uvědomí, že zakladatelky žijí v zemi, jejíž prezident považuje klimatickou změnu za „kravinu“, je to o něco pochopitelnější. A tak obě ekosexuálky pořádají různé debaty, ekosexuální symposia a produkují filmy včetně dokumentu GoodbyeGauley Mountain: Ekosexuální milostný příběh. Snímek vypráví o vztahu obou žen k Appalačskému pohoří.
Transsexuální planeta
Podle Sprinkle otevírá ekosexuální hnutí jeden přehlížený problém, a to že Země se označuje ženským rodem. Podle ní může být Země jakéhokoliv „pohlaví“, může být také transsexuální. Myslí si, že se k planetě ředitelé korporátů, většinou muži, kteří ji znečišťují, chovají tak špatně a bezohledně právě proto, že ji považují za ženu. Kdyby prý Země byla mužského rodu, brali by ji víc vážně. Toto Annie Sprinkle označuje za ekofeminismus.
Může se zdát, že celý koncept je jen výmysl dvou bláznivých žen, ke kterým se postupně přidali další. Ale fakt je, že se (jak se to v průběhu dějin stává běžně) objevily podobné ideje téměř ve stejnou dobu. Nezávisle na manifestu zakladatelek hnutí vydala Stefanie Iris Weiss v roce 2010 knihu Eco-sex:Go Green Between the Sheets and Make Your Love Life Sustainable.
Píše hlavně o bezpečných a udržitelných sexuálních produktech, ale také o touze znovu se spojit s přírodou. Později se dozvěděla o snahách Sprinkle a Stephens a všechny tři ženy se shodují na tom, že milování se Zemí je prvním krokem k tomu, abychom překonali klimatickou krizi.
Sex s břízou
Další ze zajímavých ekosexuálních příběhů vypráví Genevieve Belleveau, která tvrdí, že se v osmi letech zamilovala do břízy. Dětství strávila v lesích státu Minnesota. Na rozdíl od autorek manifestu má Belleveau manžela, je heterosexuálka. Jako dítě se ale prý pokoušela mít sex se svou milovanou břízou: líbala ji a třela se o ni.
Poté se však styděla, protože nevěděla, jestli s tím strom, živý organismus, souhlasí. Se svým vnitřním rozporem se vypořádala až v dospělosti, když se dozvěděla o ekosexuálech a lázních skupiny Pony Express. S manželem založila značku Scared Sadism, která vytváří erotické hračky z umělých rostlin. Vypadají však jako skutečné. Tuto zvláštní zálibu nazívá Belleveau ekofetišismem.
