89 rodin z celkem 57 tisíců rozdělených Korejců se setkaly před zraky novinářů
Lee Keum-seomová, dobře vypadající dvaadevadesátiletá dáma v bílém klobouku, plačtivě halasí a lomí rukama. Následně je roztáhne a obejme muže z druhé strany ostnatého drátu, z druhé strany jedné z nejúzkostlivěji hlídaných hranic na světě. Lee právě po 68 letech mohla obejmout svého syna.
Sangu Cholovi byli čtyři roky, když jej jeho matka viděla naposledy. Nyní je mu 71 let a nevypadá o nic více starší než jeho o 21 let starší matka. Matka žije v Jižní Koreji, její syn v její severní totalitní sestře. Jejich setkání, kam 92letou matku dovezl jihokorejský autobus, bylo plné slz, smutku i radosti. V místnosti, kde se rodiny setkávaly, byli také novináři z několika světových i korejských médií.
Sang a Lee patří k těm nemnohým šťastnějším, jimž se dostalo privilegia vidět se během unikátního setkání v Severní Koreji, na němž obě země participovaly. Tento rok totiž obě země podepsaly takzvanou Panmunjomskou deklarci, v níž slibují opětovné sblížení rozdělených rodin (deklarace je však sepsaná až příliš vágním jazykem, než aby bylo možné se na ni přímo odvolávat). Celkem 57 tisíc Korejců z obou „stran“ podaly zvláštní žádost, na jejímž základě se v případě šťastného losu dostane několika jedincům privilegium vidět svého příbuzného po dlouhých 68 letech. Z 57 tisíců bylo vybráno pouze 89 rodin.
Za rozdělení desetitisíců rodin může fakt, že se pohybovali v nyní demilitarizovaném území na současné hranici Jižní a Severní Koreje. Příběh této rodiny je jen jeden z mnohých, odhadem zhruba 57 tisíců dalších, jejichž životy nenávratně poznamenal korejský spor z 50. let minulého století. Evropa zná podobné příběhy z doby berlínských krizí, který rozdělil mnoho rodin Berlínskou zdí. S pádem zdi a sjednocením Německa se však rozdělené rodiny opět spojily, byť s nezhojitelnými jizvami na srdcích. Jižní a Severní Korea jsou ale stále rozdělené a znepřátelené země, kde bolestné téma lidí, kteří nemohou žít v blízkosti svých příbuzných, stále trvá.
