Nech ježka žít aneb Podzim patří tvorům, kteří nemají ani náznak lidské hlouposti
Laskavý čtenář je zvyklý, že si minimálně v polovině zde publikovaných komentářů dělám z někoho srandu. Píšu totiž o lidech. Dnešní sloupek je však smrtelně vážný. Píšu dnes o bytostech, kterých si opravdu vážím, které respektuji a které nevykazují ani nejmenší stopu lidské blbosti. Totiž o ježcích.
Ježek patří (zcela omylem) k oblíbeným zvířatům těšícím se dobré pověsti. Nedorozumění vzniklo tak, že byl na jablečném sirupu zobrazen ježek, který má na bodlinách napíchnutá (co pamatuji dvě) jablíčka, a tak se stal roztomilým. Ve skutečnosti je ježek predátor (hmyzožravec) a dá si s chutí vše od masa. Je ale opravdu roztomilý, přátelský a lze mu odpustit, že je obvykle strašně zamořen parazity. Právě přichází sezóna, kdy neznalí lidé zničí v dobrém úmyslu spoustu ježků. Tak si dovoluji uvést několik informací, jak se (ne)ujmout podzimem promrzlého ježka, abychom mu neublížili.
Na podzim ježci zůstávají po chladných nocích ztuhlí v parcích. Tam bývají nalezeni hodnými lidmi, kterým se ježečka zželí a vezmou ho do tepla, aby neuhynul. V dobré polovině případů však ve skutečnosti dojde k tomu, že zcela zdravý, jen trochu promrzlý ježek, který by bez problémů přežil v přírodě, je z ní v dobrém úmyslu odňat, a tak ušlechtile přes zimu opečováván, že se z něj stane domácí zvíře, které v případě návratu do přírody uhyne.
Tak jak vlastně poznat, kdy je ježek jen trochu prochladlý a kdy mu skutečně hrozí, že nepřežije zimu? Podle (nesporně kompetentního) serveru Zvíře v nouzi potřebuje „podzimní prochladlý ježek“ lidskou pomoc, je-li zraněný nebo nemocný. Zraněný či nemocný ježek se obtížně pohybuje, je malátný, při dotyku rukou nenaježí bodliny, nestočí se do klubíčka. A také má-li na podzim nízkou hmotnost či je příliš malý. Což činí:
- KONEC ŘÍJNA – váha méně než 350 g
- ZAČÁTEK LISTOPADU – váha méně než 500 g
- KONEC LISTOPADU – váha méně než 600 g
Velikost „malý ježek“ je vždy do 15 centimetrů. Pokud je ježek tlustší a větší, nechte ho v přírodě.
Když je ježeček malý, nezbývá, než se ho ujmout. Prohlédnete okolí, zda tam nejsou další. Pak jej odnesete domů. Úplně nejdříve jej zbavíte klíšťat a blech – chemikálie koupíte s tím, že jsou určeny pro ježka. Pak je nutné zapsat datum a místo nálezu a ježka zvážit. Ježka dáte do bedýnky, nakrmíte (mouční červi či tatarák bez česneku) a ZDE si najdete útulek, kam jej umístíte. Chytit si ježka jen tak a chovat jej se nesmí.
Když se však rozhodnete, že si jej přes zimu necháte doma, tak musíte k veterináři a ten vám ježka odčerví a prohlédne, zastřihne mu drápky a poučí vás o chovu. Vy nadále postupujete dle jeho pokynů a dodržujete tři základní NE: NEochočit, NErozmlsávat, NEkomunikovat. Pokud ježek zleniví a přestane se bát lidí, v případě návratu do přírody nepřežije. No, a když jej dostatečně neochočeného dochováte do jara, tak jej vypustíte na vhodném místě a máte plusové body ke konečnému účtování.
Když chcete ježka na doma, tak si zajdete na teraristickou burzu a koupíte si tam za pár stovek nějakého ježka z tropů či subtropů, který nepotřebuje zimní spánek, a tak se dá chovat řádově snadněji než ten náš. A navíc legálně. Já jsem měl kdysi ježka ušatého ze střední Asie a byla s ním opravdu sranda. Doporučuji. Ježkům zdar!
