Zamotaná historie perníku a marcipánu. Perník je od pepře, marcipán z Barmy
K Vánocům, ale i k řadě jiných svátků v průběhu roku, patří odedávna perníčky. Jejich historie však sahá mnohem dál, až do starého Egypta. Pojmenování perník nám připomíná jednu z jeho původních ingrediencí. Perník býval totiž připravován z mouky, medu a pepře. Pepře se někdy přidávalo tolik, že vznikl pokrm velmi pikantní, údajně pro nás dnes téměř nepoživatelný.
Nejprve se mu říkalo peprník, což bylo odvozeno od staročeského přídavného jména perný nebo peprný, které znamenalo “čpavý, štiplavý, ostrý, pepřený”. Během času se výslovnost zjednodušila a z peprníku vznikl perník a s tím se vyvinulo i jeho složení, ve kterém už dnes pepř nenajdeme. Podobné je to s perníkem i v němčině, ve které se pro jeho označení používá vedle Lebkuchen také Pfefferkuchen.
S perníkem překvapivě souvisí i marcipán. Dnes tak sice říkáme sladké mandlové hmotě, ale kdysi se tímto slovem označoval jemný druh perníku. Nejen význam, ale i původ slova je poměrně zamotaný. Jisté je, že do češtiny byl výraz marcipán převzat z německého Marzipan a to pochází z italského marzapane. Jaký je ale jeho další původ, to už není zcela jasné.
Lidovou etymologií, tedy mylně na základě podobnosti, bývalo toto slovo vysvětlováno podle latinského spojení Marci panis, tedy Markův chléb. Biblický příběh o apoštolu Markovi nám vypráví, že se na poušti se svými lidmi živil sladkým chlebem připraveným z medu a kukuřičné mouky a upečeným na slunci. Proto také mají perníkáři ve svém cechovním znaku sv. Marka.
Marcipán z Barmy
Jedna ze starých teorií říká, že skutečný původ slova marcipán sahá pravděpodobně do arabštiny, k výrazu mautaban, tedy “kdo sedí tiše jako král”. Takto byla označována byzantská mince s obrazem sedící postavy považované za Ježíše. Ve 12. století se podobně nazývala benátská mince - matapan. O sto let později začali Benátčané říkat podobným slovem marzapane krabicím s cukrovinkami a jemným pečivem a toto pojmenování se nakonec přeneslo i na obsah krabice, tedy pečivo samo.
Novější teorie uvádí, že se v barmském městě Martaban vyráběly keramické nádoby na ukládání koření a sladkostí. V některých jazycích jako perštině a arabštině se pak slovo martaban začalo používat pro označení takovýchto nádob a posléze i jejich sladkému obsahu a jeho podoba se proměnila v marzapane.
Ať je Váš letošní advent klidný a příjemný a plný sladké vůně perníčků!
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
Podívejte se do galerie na některé regionální zajímavosti češtiny:
