Příručka moderního fotra: Otec u porodu – labilní přítěž, nebo morální podpora?
„Tohle za komunistů nebylo,“ napadne jistě nejednu zkušenou a léty prověřenou harcovnici při skutečnosti, že v dnešní době není přítomnost otce u porodu žádným překvapením. Ba naopak, podle průzkumů, které jsem si vymyslel, protože se mi to nechce hledat, bylo v roce 2018 u porodu až 90 procent otců. Je tu jasný rostoucí trend, když v roce 2016 bylo u porodu jen 85 procent otců. Pokud zůstane zachován rostoucí trend, můžeme se v budoucnu dočkat toho, že u porodu bude dokonce víc než jeden otec. S rostoucím počtem otců u porodu vyvstává otázka, zda jsou tam skutečně potřeba.
To lze samozřejmě takhle od stolu těžko rozhodnout a je to otázka hlavně na rodičky. Co takový otec u porodu může nabídnout? Vedle své samotné přítomnosti a tedy i jakési morální podpory tu je role utěšovatele: „To bude dobré, miláčku. Ještě deset hodin bolesti a utrpení a dítě bude venku.“
Častá funkce otce u porodu je i takzvaný „hromosvod“, kdy rodička budoucímu otci spílá, nadává mu, drtí ruku a cloumána bolestmi jej označuje za viníka celé situace. Tady si nalejme čistého vína, není to úplně fér, neboť jsou to vždycky dva, kdo jsou zodpovědní za porod. Muž a žena. Občas za to může tedy i prasklý kondom, nicméně to není až tak obvyklé.
Od muže se tedy očekává, že si u porodu nechá nadávat, bude se omlouvat a hlavně se bude tvářit empaticky. Musí z něj vyzařovat takové to, že chápe bolesti rodičky, i když tomu tak není.
Kop s rozběhem do varlat
Muž nedokáže tak úplně pochopit porodní bolesti, i když se říká, že se to dá alespoň částečně simulovat kopancem do varlat. Správný muž by měl tedy u porodu požádat porodníka, aby ho kopnul do varlat, aby se naladil s rodičkou na podobnou vlnu. Kolik mužů to ale udělá? Odpovím za vás. Moc jich nebude.
S mužem u porodu přicházejí různé nečekané a nechtěné události. Například pokud se muž nechá až příliš strhnout atmosférou, usmyslí si, že přidá ruku k dílu, odstrčí porodníka a silácky prohlásí: „Uhni, teď to přebírám já,“ načež začne na rodičku vykřikovat, ať tlačí, že vidí hlavičku a že dítě vytáhne.
Spousta otců hodlá rovněž okamžik zázraku zrození zachovat na věky, a proto fotí či natáčí i samotný porod. Fotografie rodičky s popraskanými žilkami v oku, kterak se jí křiví obličej pod tíhou palčivé bolesti a ze všech tělesných otvorů jí něco vytéká, ale rozhodně neskončí zarámovaná na nočním stolku. Mobily by proto měly rodičky budoucím otcům zabavit. A vrátit až po ukončení porodu.
Kdyby radši skočil pro kafe
To všechno jsou ale extrémy. Většinu času otec na porodním stále stojí, tváří se jako pitomec, akorát překáží a neví, co má dělat. Občas může dokonce i omdlít. To ho potom porodník i sestřičky musejí překračovat, nebo ho nechat uklízečkou zamést do rohu místnosti, aby nepřekážel.
V novodobé historii porodnictví nebyl zaznamenán žádný případ otce u porodu, který by se nabídnul, že porodníkům skočí do vestibulu pro kafe anebo začne hrát na nějaký hudební nástroj, aby navodil příjemnější atmosféru.
Jak je vidno, otec u porodu je vesměs zbytečná bytost, která většinou jen překáží. Jediný jeho přínos je opravdu jen jako morální podpora rodičky. Ale o to možná jde – o přítomnost muže, kdy žena ví, že tam ten muž někde je, což ji trochu uklidní. Těžko říct.
Závěrem ještě pár tipů pro budoucí otce. Tohle u porodu rozhodně nedělejte:
- Nesvačte na porodním sále a už vůbec ne nad rodičkou, abyste na ni nenadrobili.
- Po obzvlášť silné kontrakci si neplácejte s rodičkou (takzvaný highfive) se slovy: „Ty kráso, ta ale byla, co?“
- Nestreamujte porod živě na sociální sítě, ani ho přes skype nezprostředkovávejte své matce.
- Nepijte alkohol. Ožrat se beztak půjdete po porodu.
- Nevykřikujte, že jestli to dítě bude černé, tak toho Korantenga přetrhnete.
