Měsíc se scvrkává, jeho jádro chladne. Následkem jsou „měsícotřesení“
Jediná přirozená družice planety Země o sobě prozradila zajímavý jev. Popsali jej vědci, kteří zjistili, že vlivem stálého chladnutí svého vnitřku dochází velmi pravděpodobně ke zmenšování Měsíce. Na povrchu Měsíce lze totiž najít krátery, které potvrzují, že v jeho nitru dochází k pohybu. Měsíc se tudíž pomalu „smrskává“.
Časopis Nature Geoscience zveřejnil na počátku května letošního roku studii, která se podrobně zabývá povrchem Měsíce, resp. tím, co z jeho skladby lze vyčíst. Závěry jsou hodné pozoru. Výsledky ukazují, že na Měsíci docházelo častěji k „měsícotřesení" – tektonická aktivita se zvýšila a vznikly krátery. Tektonická aktivita je ale už jen důsledek – příčinou přesmyků (tedy jevu, kdy se jedna tektonická deska přesouvá nad či pod jinou) je skutečnost, že se Měsíc ochlazuje a jeho pravděpodobně také zmenšuje.
Zvláštní pozornost vědci věnovali určitým otřesům, které se odehrály v blízkosti zlomů, tedy jakýchsi prasklin v měsíční kůře. „Domníváme se, že je velmi pravděpodobné, že těchto osm otřesů způsobily kerné přesmyky pod tlakem smršťující se měsíční kůry. To znamená, že seismometry programu Apolla zachytily zmenšování Měsíce, a také to, že Měsíc je stále tektonicky aktivní,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Thomas Watters ze Střediska pro pozemské a planetární studie ze Smithova institutu.
Další zajímavostí je, že otřesy na Měsíci probíhají mnohem častěji, když je „naše“ družice vzdálena od Země nejdále. V této době se zvyšuje možnost otřesů na Měsíci, protože v tu chvíli je nejvyšší tzv. slapová síla, což je síla, která je jakýmsi sekundárním jevem gravitační síly a jejímž následkem je např. příliv a odliv.
Unikátní také je, že vědci porovnávali dva různé výzkumy. Ty současné s těmi, kteří zaznamenali v 60. a 70. letech minulého století týmy vědců z amerického programu Apollo.
Fascinující geologická mapa Měsíce ukazuje i jeho odvrácenou tvář >>>
