Horoskop pro rok 2020: Co nás čeká a nemine (anebo mine?) v letošním roce
Co přinese letošní rok v politice, v ekonomice? Kdo vyhraje na podzim krajské volby? Zvítězí za oceánem zase Trump? Chytí české školství ujíždějící digitální vlak? Zaniknou tištěná média? Prognózy spolupracovníků Reflexu napovědí, jak dopadnou podstatné společenské události či trendy. A navíc přinášíme mimořádný bonus – pohled z jiné galaxie.
Dominik Stroukal, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen, pedagog na CEVRO institut
Přijde recese?
Díky stále rekordně nízkým sazbám na úvěrech proudí do ekonomiky nové a nové peníze. Není to žádná velká konspirace. Centrální bankéři mají za cíl dosáhnout dvouprocentní inflace a v celé řadě zemí, včetně České republiky, se jim to dlouhá léta nedařilo a v některých stále nedaří, jako například v eurozóně. Proto mají zájem na tom, abychom si brali více hypoték a dalších úvěrů, a tedy vytvářeli nové peníze.
Ty se ale neutrácejí jen za věci, jimiž měříme inflaci, takže tu a tam nafouknou nějakou tu bublinu. Kde je to nyní? Česká republika je pro nějakou odlišnou lokální recesi příliš malou a otevřenou ekonomikou. Musíme sledovat, kam tečou nové peníze na světových trzích.
Téměř samozřejmá jsou tradiční místa, jako jsou akcie a dluhopisy. Na rozdíl od jiných trhů ale tady mají centrální banky novou zkušenost s jejich masívním nakupováním. Pokud by se měly hroutit a s sebou strhnout dolů inflaci, jednoduše začnou dokupovat a bublinu dofukovat. Zajímavější je to na nemovitostech, ale ty jsou pod takovým drobnohledem, že se o bublině ví. A když se o ní ví, tak snadno nepraskne. Hledáme tedy něco, co se špatně měří a kam se sypou peníze, když je jich až příliš.
Mým osobním favoritem jsou tzv. start-upy. Obvykle nevydělávající projekty pálící hromady peněz na budování cool značky, které jen doufají, že si je kvůli tomu strategicky koupí nějaký gigant.
Pokud by mělo něco prasknout, sledoval bych právě start-upy. Recesi to ale vyvolat nemusí, centrální banky si už ve velkém vyzkoušely, že umějí pro dosažení inflačního cíle bez větších problémů bublinu dofouknout jinde.
Stanislav Balík. politolog a historik, FSS MU
Kdo vyhraje krajské volby?
Kdybychom mohli říct už dnes, kdo vyhraje letošní krajské volby, nemusely by se žádné konat. Přesto jsme schopni na základě předchozích trendů a současné situace stranického systému predikovat alespoň něco.
Od roku 2000 se krajská scéna neustále drobí – dramaticky se zvyšuje počet úspěšných kandidátek v zastupitelstvech, stejně tak roste a je momentálně extrémně vysoký počet subjektů v radách. Když se navíc podíváme na celostátní úroveň, není důvod se domnívat, že na podzim letošního roku se dlouhodobé trendy obrátí. Naopak.
Velký boj se povede o sociálně demokratické dědictví. Ačkoli již v roce 2016 ČSSD pomalu slábla, přesto skončila s patnácti procenty druhá. Kdo uvolněné místo zaujme? Posílí dále nezávislá uskupení? Zřejmě ano. A co voliči ANO? Potvrdí, že se mobilizují pouze při sněmovních a prezidentských volbách a jiné volby je tak nepálí? Opět spíše ano.
S pravděpodobností hraničící s jistotou také neposlouží krajské volby jako laboratoř spolupráce roztříštěné opozice. Zdánlivě lukrativní křesla v krajských zastupitelstvech a radách jsou prostě příliš lákavá, než aby jejich část dával místně silnější subjekt všanc někomu místně slabšímu. Je to i důsledkem velké decentralizace těchto stran, jejichž celostátní vedení nemají nástroje, jak vnutit krajským organizacím společnou taktiku, která by dávala celostátně smysl.
Dá se tedy očekávat další odpojování krajské úrovně od celostátní, a naopak roztříštěností a vlivem nezávislých přibližování k politice komunální. Jinými slovy – z výsledků podzimních krajských voleb se toho nedozvíme mnoho o výsledcích příštích voleb sněmovních.
Barbora Osvaldová, garant studia žurnalistiky na FSV UK, předsedkyně Komise pro etiku Syndikátu novinářů
Zaniknou tištěné deníky a časopisy?
O zániku papírových novin a časopisů se mluví už dlouho. Ale já si to, přes všechny prognózy, nemyslím. Nejen proto, že když se objevila fotografie, říkalo se, že už nikdo nebude mít zájem o obrazy, protože není nad realistické zachycení skutečnosti. Když začal vysílat rozhlas průběžné zprávy, už tehdy se mluvilo o smrti novin, romány plné fabulace měly nahradit reportáže, stejně jako s příchodem televize měl mít problémy hraný film. Nakonec ani k jednomu nedošlo.
Samozřejmě různé weby dokážou podávat informace nepřetržitě, a dokonce i s obrazovou podobou, což řadě lidí stačí. Zpravodajství tedy opravdu může mít problémy, a zejména deníky se s tím budou muset vyrovnat. Ale je celá řada obsahů, které zůstanou.
Mám tím na mysli hlavně publicistiku. Už dnes je vidět, že se periodika začínají přizpůsobovat. Hledají poutavá témata, za nimiž je potřeba jít do terénu, a nestačí jen vzít telefon a zavolat nebo přepsat zprávy České tiskové kanceláře nebo jiných spolehlivých agentur, jež redakce odebírají. Noviny a časopisy volí zajímavé kompozice, mění se i jazyk. Internetová generace údajně papírové produkty nečte. Nevím, zda je to pro ni dobře. Prolétne se jedna stránka, jakmile je potřeba kliknout na další, čtenáři ztrácejí trpělivost a koncentraci. Ale internetová generace taky zestárne. Budou jí ty klipovité informace opravdu stačit? A to nemluvím o lidech, kteří žádné připojení k internetu, ať už z jakýchkoli důvodů, nemají.
Takže: v roce 2020 možná zmizí nějaký ten deník nebo časopis, protože nebude mít odbyt, ale psaná žurnalistika nezanikne.
Jefim Fištejn, komentátor
Kdo se stane americkým prezidentem?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
