Popeleční středa začíná přípravy na Velikonoce. Co Popeleční středa znamená a jaký je původ slova popel
Popeleční středa je důležitým dnem v křesťanském kalendáři. Zvláštní je, že stejně jako Velikonoce připadá každý rok na jiné datum, v roce 2022 na 2. března. Její název se odvozuje od popelce, který je v tento den křesťanům udělován. Výraz popelec si nejspíš vztáhneme ke slovu popel, ale co přesně znamená a jaká je jeho historie? A co zajímavého se dá zjistit o samotném slovu popel?
Na Popeleční středu uděluje kněz věřícím popelec, to znamená, že jim udělá na čelo znamení kříže z popela (získaného ze spálených kočiček posvěcených na Květnou neděli předešlého roku) a pronáší přitom formuli: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15).
Připomíná se tak pomíjivost člověka a vyjadřuje odhodlání žít bez hříchu. Popeleční středou začíná čtyřicetidenní půst, který trvá až do Velikonoc. Navíc je Popeleční středa jedním ze dvou dnů nejpřísnějšího půstu v roce. Tím druhým dnem je Velký pátek, kterým naopak postní období končí a začínají Velikonoce. Takový přísný půst znamená, že se v ten den věřící nasytí pouze jedním hlavním jídlem a vyhne se masu. Neplatí však ani pro děti, ani pro staré či nemocné.
Předvelikonoční postní období se ale netýká jen odříkání si masa nebo omezování množství jídla, ale i duchovnějších stránek života nebo v současné době i naší ekologické stopy. Není špatné zkusit se aspoň na chvíli vzdát nějakého zlozvyku, nepomlouvat, nekritizovat, na chvíli se zkusit obejít bez počítače nebo vynechat aktivitu na sociálních sítích. V Německu dokonce nabádají k omezování jízdy autem.
Sypete si popel na hlavu?
Udělování popelce nám může připomenout české úsloví sypat si popel na hlavu. To však nesouvisí přímo s popelcem, ale sahá mnohem hloub do historie. Sypat si popel na hlavu, válet se v popelu nebo vyhazovat hlínu k nebi bylo u primitivních národů výrazem smutku, bolesti a lítosti.
Lidé věřili, že posypání se popelem z oběti nebo hlínou z hrobu je ochrání před duchem zemřelého. V antice i ve starozákonní době byl popel symbolem smutku a pokání a tuto symboliku převzala i křesťanská společnost. Hříšníci, kteří spáchali těžký hřích, byli na začátku postní doby vyzváni, aby činili pokání. Součástí něj bylo i sypání si popela na hlavu. Od 11. století se začalo znamení popela, popelec, udělovat všem věřícím.
Popel: Původ slova
Slovo popel neznamená jen zbytek po spálení nějaké látky, jak to známe dnes, ale dříve označoval i zetlelé pozůstatky zemřelých, nikoli pouze spálené. To vysvětluje tedy ono “prach jsi a v prach se obrátíš”.
O původu slova popel existují dvě teorie. Jedna říká, že výraz pochází z indoevropského základu *pel- ‘hořet’ a ve spojení s předponou po- znamená ‘to, co zbude po hoření’. Jeho příbuznými slovy jsou pálit, plát nebo poleno, tedy ‘to, co hoří, co je páleno’.
Druhý výklad spojuje popel s latinským výrazem pollen či řeckým pálē, obojí s významem ‘prach, mouka’ či staroindickým pálala- ‘kaše, prach, špína’. Podle této teorie by pak vzdáleným příbuzným bylo slovo pleva, čili ‘odpad při čištění obilí’.
Když zapátráme po českých slovech příbuzných slovu popelu v Českém národním korpusu (veřejně přístupné velké elektronické databázi psaných textů i mluvených projevů a jejich přepisů), najdeme jich velké množství. Nejčastějším z nich je popelnice, a to nejen v dnešním významu ‘nádoby na odpadky’, ale i v tom původním ‘nádoby na popel, někdy také popel zemřelých’ - vzpomeňme na kultury popelnicových polí v době bronzové.
Popel jako příjmení
A dále se přes výrazy jako popelář, popelník, popelníček, popelavý, popelit se, výše zmiňované popeleční a popelec dostáváme k méně běžným, třeba popeliště a popeloměr, nebo k vlastním jménům, pohádkové Popelce či Popelákovi z pohádky Josefa Lady a řadě příjmení jako Popel, Popela nebo Popelka. Ale pozor, popelín, jemná hustá látka, s popelem nijak nesouvisí, svůj název odvozuje od vlámského města Poperinge, kde se vyráběla.
Když se na závěr zastavíme u příjmení Popel, zjistíme, že jeho nositelů je jen několik desítek a naprostá většina z nich žije v jižních Čechách. Toto příjmení nesli i příslušníci šlechtického rodu Lobkoviců, třeba první kníže z Lobkovic, Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (1568–1628). Příjmení Popela na rozdíl do toho najdeme po celé České republice, i když jich také není mnoho. A Popelka? To už je docela časté příjmení, nesou ho téměř dva tisíce lidí a vyskytuje se opět v celé republice, ale s překvapivě vysokou koncentrací v Uherském Brodu a jeho okolí.
Prohlédněte si mapy, které zachycují regionální zajímavosti češtiny:
Jak rozumět mapám
Mapy zachycují nářečí na venkově a mluvu ve městech v 60. a 70. letech. Zkoumána byla jednak nejstarší generace - starousedlí zemědělci na venkově a řemeslníci a dělníci ve městech, jednak děti z vyšších tříd ZŠ (ty ale jen ve městech). Slova nebo jazykové jevy používané ve větších oblastech jsou na mapách vymezeny hraničními čarami (izoglosami), nápisy a šrafováním, ty s menším územním rozsahem značkami. Kvůli přehlednosti jsou slova uváděna bez nejčastějších hláskových obměn. Komentář umístěný v atlasu vedle mapy obsahuje seznam zachycených slov, přičemž některá mají podtrženou hlásku, která se může na různých částech území měnit. Hlásku si lze vyhledat v seznamu pravidelných regionálních obměn na začátku každého dílu atlasu, který nás odkáže na mapu zachycující, kde má tato hláska jakou podobu.
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
