Cyril Höschl: Nákazou ke slávě?

Vážený pane profesore, v kinech nyní běží film o Josefu Myslivečkovi, který trpěl syfilidou, a přesto psal krásné skladby. To platí i pro mnoho dalších umělců s touto nemocí. Přitom jejich tvorba nebyla narušena, nebo (snad) byla dokonce povzbuzena. Např. skladatelé Schubert, Schumann, Smetana, spisovatelé jako Maupassant či malíři jako Manet nebo Gauguin. Složil by Smetana tak nádherné skladby, kdyby touto nemocí netrpěl? Schubert prý na smrtelné posteli vykřikoval, že mu přicházejí na mysl ty nejúžasnější hudební nápady. Je na této nemoci něco tak výjimečného, nebo jsou tvůrčí schopnosti spíše podpořeny vědomím brzkého konce? Děkuji za odpověď. Pavel Čejka