Moudrý míč
Když vidím, kolik z nás zná mateřská znaménka na těle exotických modelek lépe než sny vlastních dětí, jak neradi se vracíme do těch svých příšerně nudných životů z prostředí argentinských telenovel a jak často (čtu právě v Reflexu) se během zápasu se všedností ocitáme v autu za kokainovou lajnou, vzpomenu si na příběh meteorologického balónu.
Spatřím sám sebe před mnoha lety v masce puberťáka. Tehdy jsme byli s gymplem na exkurzi v komořanské stanici a asi jsme se chovali bez závad a neskákali průvodci na rosné body, protože nám dal na rozloučenou obrovský míč.
To byla atrakce! Zapomeňte na pouť!! Takový balón, má-li vynést sondu, musí mít aspoň tři metry v průměru a - říkali jsme si nedočkavě - bude s ním asi velká legrace.
Hned o víkendu, jakmile naši zmizeli na chalupu, zorganizoval jsem večírek, během něhož o počasí, věřte, nešlo. A přece se dlouho lišil od jiných bohapustých pitek. Meteo-mičudu jsem nafoukl vysavačem a beze zbytku jí vyplnil prostor obývacího pokoje. Užívali jsme si mejdan vytlačeni ke stěnám, vidíce se navzájem přes obrovskou pryžovou bublinu. To bylo něco! Deformovala naše obrazy jako v nějakém zasněném obludáriu, v němž předměty a lidé vypadali v pokroucené perspektivě mnohem zajímavěji než obvykle. Byl to mimořádný, inspirativní zážitek, skoro jako návštěva nějakého dobrého ateliéru. Trval asi hodinu.
Asi je zákonité, že když nám alkohol stoupl do hlav, začala v nás narůstat nezvladatelná chuť projít průhlednou stěnou, jež se tyčila až skoro do stropu místnosti, do útrob toho velkého balónu.
Ale jak se tam dostat?
Mnozí z nás začali do elastické koule nesměle a nakonec i hrubě píchat prstem, holky se na ní svůdně houpaly a pak někdo zvolal: ,,Nekuřte tu ... radši..." Načež se ozvala ohlušující rána. Spolužák Marek Blabla, který neuznával autority a každý zákaz mu byl pobídkou k akci, řekl, že vejít lze jedině tudy, a demonstrativně bodl do balónu hořící pallmallkou. Prásk! Technický klouzek, který se do takového míče dává, aby se zevnitř neslepil, během několika vteřin zasněžil celý byt, včetně nábytku, koberce i Blably.
Brodili jsme se bytem potrhanými kusy gumového pláště. Měli jsme splín. Kouzelná chvíle byla ta tam a večírek se znovu proměnil v tradiční chlastačku.
Jako by nás ten moudrý meteorologický míč vyhnal z ráje za naši hloupost. Ty naše ,,příšerně nudné" životy na chvilku spatřily vzácný obraz, na kterém jsme dostali šanci zahlédnout sami sebe úplně jinak.
Bohužel, jenom tam stát a užít si to se nám zdálo příliš málo. A tak jsme na něj, my blbouni, sáhli rozžhaveným cigárem.
