Šimpanzi jsou dobytek

Šimpanzi se mohou zdát až znepokojivě lidští – a to nejen tím, jak na nás v zoo mrkají skrz tvrzené sklo. Jejich tlupy mají vlastní kulturu, používají technologické vychytávky, opičáci jsou schopni empatie. A teď je tu ještě jedna podobnost: šimpanzi jsou schopni něčeho, co nemá daleko k vraždě. Důvod je bytostně lidský. Prostě touží po větším území.

Primatolog John Mitani z Michiganské univerzity s týmem kolegů sledoval tlupu šimpanzů z Ngogo v ugandském Národním parku Kibale. V letech 1999 až 2008 byl přímým svědkem osmnácti vražedných útoků a ve třech dalších případech našel jejich oběti. Útočníky byli samci šimpanzů z neobvykle velké tlupy čítající asi sto padesát jedinců. Přibližně jednou za dva týdny se zformovala patrola, která se začala potulovat kolem hranic teritoria. Jakmile zaslechli své sousedy, vyrazili „přes čáru“ do útoku. Takový scénář příliš neodpovídá běžným třenicím zvířat, která si hájí teritorium. A co víc: svými nájezdy si šimpanzi z Ngogo zabrali od svých sousedů přes 6 čtverečních kilometrů. Touhu po větším území vědci zdůvodňují jak zdroji potravy (na horké půdě zabraného území rostou lákavé bobulky), tak velikostí tlupy a tím, že větší území může přilákat samice z jiných tlup. Na území, kam se dříve odvažovali jen samci, najednou přicházely i samice s mláďaty, které se tu chovaly jako doma. Sečteno a podtrženo, v roce 2009 ti bouchačové zvětšili své území o 22 procent.

Když jsme u procent -  nás dělí od šimpanzů jen 1 až 5 procent genetické informace. Pokud mají oni sklony k agresivnímu teritoriálnímu chování, pak my je máme s velkou pravděpodobností též. K analýze mezilidských ozbrojených konfliktů jsme si navykli využívat takové množství dat, že se nám může ztratit ze zřetele to hlavní – totiž že ve skutečnosti nám možná nejde o nic víc, než o ty bobulky. Jestli jsou opičáci dobytek, co to pak říká o nás?

Druhá strana mince: Vedle útočných šimpanzů jsou našimi nejbližšími příbuznými i mírumilovní šimpanzí hipíci bonobové, kteří neřeší spory násilím, ale sexem. Šimpanzí zabírání půdy tak nakonec možná vypovídá spíš o vývoji opačného fenoménu – totiž kooperace. Podle jedné hypotézy se altruismus a vysoká kooperativita v lidských tlupách objevila právě v důsledku násilí. Tlupa, jejíž příslušníci byli ochotni padnout po boku svých parťáků, měla jako celek navrch nad bandou sobeckých individualistů. Stejně tak nad svými sousedy vyhrávají i šimpanzi z Ngogo, kteří se dokážou zformovat do útočných jednotek a jít za společným cílem.