Moravské víno je výborné. Když je dobrý rok. Jaké ale bude solární víno?
Ochutnáváme několikrát týdně. Pravidelně. Od konce září, kdy jsme měli vinobraní. Ale že to nebude žádná sláva, jsme věděli už v létě, když jsme každodenně po ránu procházeli mezi stovkami hlav vinné révy. Přesto jsme ještě v červenci málo vážili archivů pět, sedm let starých, nad kterými i profesionální znalci vína slastně pomlaskávali a my je popíjeli po litrech na terásce vedle vinohradu. Teď je venku mínus sedmnáct, ve sklepě celoročních plus dvanáct a v sudech víno, nad kterým si strýc vinař láme hlavu. Co když bude takových špatných let víc a naši se zase vrátí k těm globalizovaným sirupům z Chile nebo Austrálie?
Vinaři se radovali, že se drsná dřina vyplatila, a zákazníci juchali, neboť měli sedmičku výborného výběru z hroznů za 70 korun. Letos byla úroda hroznů mizerná. Ne, že by vůbec nebyly – i když jich bylo až o polovinu méně – ale to, co uzrálo, v sobě nemělo dost cukru a kyselinek.
Letošní víno tak víc než kdy jindy bude záležet na umění vinařů. Protože skvělé hrozny nesmíte jen zkazit. Kdyžto vykouzlit ze slabších hroznů víc než dobré víno (samozřejmě bez chemie a podvodu, což malí moravští vinaři nedělají – přece nebudou trávit sami sebe, když z jedné bečky natahují štuprem sobě i šlauchem na prodej) je vážně umění.
Opíráme se zaklínění mezi sudy ve sklepě, jež máme pod domem, zkoušíme, které letošní víno má přece jen šanci a kupodivu není to tak hrozné, jak jsme čekali. Ale ještě pár takových let a domácí vinaři budou opět odepsaní.
