Mezilidské vztahy: Komu chybí a komu přebývá soused?
Dostal se mi do rukou průzkum, jak jsme na tom se vztahy ke svým sousedům. Vyšel v prosinci, prováděl se v listopadu a nedovedu odhadnout jeho trvanlivost a už vůbec ne všeplatnost, ani užitečnost pro svět - mě ale přivedl k sebereflexi.
Průzkum mě přinutil zmapovat si vlastní sousedské vztahy. Zjistila jsem, že necelým deseti procentům svých sousedů v domě se záměrně vyhýbám, protože tuším konflikt. Jednoho potkávám vysloveně ráda, jelikož mu to sluší, a jednu sousedku vysloveně nerada, protože ve vzduchu vždycky visí pavlačová přestřelka. Vzhledem k tomu, že můj předchozí soused z malé středočeské vísky na mě bral opakovaně sekyru, když jsem v zimní rána startovala auto, a v létě mi z terasy ukradl památnou dubovou lavici a stůl a dodnes na ní provokativně vysedává na svém balkóně, dospěla jsem k závěru, že míra polepšení v oblasti sousedských vztahů je v mém případě přinejmenším 99 procent.
A aby bylo ještě líp a já nahonila to procentíčko, pozdravuji pana P., který bydlí pod námi, a slibuji, že se odnaučíme dupat.
