Dobyli jsme Vídeň. Ať žije c.k. Tschechische Republik

Jiří Paroubek: Ještě budete litovat!

Komentáře

Moravané z jihu a Hanáci mají kolonizaci úpravného a vánočně vyzdobeného města jednodušší, nemusí příliš měnit svůj jazyk. Tak nějak tušili, že slavná doba se vrátí a ze svých slovníků proto nikdy německá slova nevypudili. „Ten švarcové fógl vyletěl z keřa“ stejně nečekaně v Prostějově jako ve Vídni.

 

George Clooney válčí s terorem. Americké filmy jsou lepší prevence než vládní propaganda

Archív

 

Severní Korea hrozí „brutálním úderem“

Zprávy

Přesto nám bratři Vídeňané vycházejí vstříc, vítají nás jako ztracené děti. V dobách krize jsme to právě my, kteří plníme drahé a přes dvě století staré cukrárny, jež si předávají recept na sachertorte a linzentorte už od dob Marušky Terezičky. To pro naši bezpečnost se Vídeňští policisté s úsměvem pokoušejí vyslovit „ř“, když nám radí roztomilou češtinou, že na Rathausplatz musíme jít pšímo, ja, ja, bitte, gerade. A achtung na tramvaj, jít po pšechoda. Nejslavnější vídeňská muzea a galerie si nás předcházejí VIP slevami a speciálními akcemi, neboť bráno striktně podle statistik návštěvnosti se my, nekulturní barbaři, měníme překročením Dunaje v umělecké Fajnšmerky.

 

Sexy celebrity pózují na ochranu zvířat. Co ještě vymyslí?

Život a styl

 

Vzpomínám na dědečka, když vypravoval, jak jako mladý hoch kráčel s torničkou s moravské vesnice pěšky do Vídně, aby se vyučil u mistra Vacka umění stavitelskému. Míjím všechny ty starobylé domy, jejichž cedulky hlásají, že tuto založil Stanislau Jursa, tamtu vystavěl Karel Kostka a tam tu další, ja darein mein liebe, Vaclau Kokoschka. Mé srdce, které nikdy nemělo rádo hrkavou a neosobní němčinu, najednou nalézá v těch měkkých nuancích vídeňské varianty jazyka zalíbení. Ja, ja, tož tady včil můžeme žít. Vítejme ve Vídni, (už opět) největším českém městě!