Brankář Martin Vaniak a fanoušci

Brankář Martin Vaniak a fanoušci Zdroj: Michal Šula / MF DNES / Profimedia.cz

Fotbalová Slavia prý rozprodá i své fanoušky

Milan Tesař , Luděk Staněk

V souvislosti s pražskou Slavií se čím dál více mluví o konkursu. Nový vlastník, který by přinesl v aktovce kýžené peníze, se totiž zatím na obzoru neobjevil. Hráči, fanoušci, ba ani vykopané drny na trávníku v Edenu netuší, co s nimi dál bude.

Ahoj, Mildo,

tak tady to máš. Tak dlouho meleš pořád dokola o novém vlastníkovi, až nový vlastník konečně dorazil. Bohužel pro Tebe ale do Arsenalu. Jmenuje se Stan Kroenke, je z Colorada, kde vlastni fotbalový klub, klub amerického fotbalu, hokejový klub, basketový klub a lakrosový klub (tohle mi také není jasné). V tuhle chvíli by měl mít jistých přes šedesát procent Arsenalu, ale je to komplikovaná věc, s níž Tě nebudu zatěžovat. Každopádně důvod k mírnému optimismu tu je – jako menšinový vlastník se na chodu Arsenalu podílel už poslední tři roky, nechce dělat žádné dramatické změny (zatím) a není to podle všeho typ jako Abramovič v Chelsea, aby přišel do šatny a řekl: „Trenére, koupil jsem Torrese, stál mě majlant, tak se koukej snažit, aby hrál a neztratil na ceně.“

 

Luděk StaněkLuděk Staněk|Reflex.cz

 

Když už mluvíme o Chelsea. Abramovič nedávno vyhodil i trenérova asistenta, velmi oblíbeného Raye „Butche“ Wilkinse. (Znáš ho od vidění, takový plešoun, co byl poslední roky na lavičce Chelsea). Wilkins byl nesmírně populární, tak zkusil okamžitě dráhu televizního experta. A trochu přepálil začátek. Po několika menších džobech, kdy byl v anglické televizi „za Czaplára“ ve studiu a chytře mluvil, dostal minulý týden šanci „být za Táborského“ a spolukomentovat zápas Ligy mistrů Real vs. Tottenham. Šel na to dobře, řeklo by se v Česku. Wilkins se totiž rozhodl, že nebude „dělat Táborského“, tedy tak jako nějak obecně vyprávět, ale bude rovnou „dělat Čapka“. Tedy bude procítěný komentátor. Vážně to bral stejně jako Pavel Čapek v ČT4. Když Tottenham útočil, neříkal „Tottenham útočí“, ale „útočíme“. Když dostal útočník Tottenhamu Crouch červenou kartu už ve 14 minutě zápasu za naprosto imbecilní druhý faul, byla to podle Wilkinse „nešťastná náhoda“ a „velmi přísná karta“. A čtyřgólová rychta, kterou nakonec Spurs od Realu obdrželi poté, co celý zápas sledovali jako turisté, byla podle něj „smůla“. V Česku tyhle nesmysly komentátorům (a Pavlu Čapkovi především) procházejí, a jsou dokonce pevnou součástí místní umaštěné fotbalové kultury. V Anglii to ale viděli, resp. slyšeli poprvé a byli z toho úplně paf. Angličané jsou daleko větší nacionalisté než Češi, aby bylo jasno. Ale mají vkus a poznají, kdy je nacionálně pojaté fandění nějakému klubu jen ubohý kýč. Druhý den Wilkins dostal kartáč od všech novin zleva doprava – Angličané jsou totiž také poměrně hákliví na to, když jim někdo pořádný fotbal (byť by mělo jít o pořádnou porážku) kazí nějakými nesmyslnými kecy. Myslím, že Wilkins se vrátí do role hosta ve studiu a komentovat nějakou dobu nic nebude. Kéž by se tohle dalo říct o Pavlu Čapkovi.

 

 

A co se týče zápasu s Blackpoolem. Co Ti mám napsat k zápasu, v němž dá gól dokonce i Abou Diaby a trefí se i maskot šatny Emanuel Eboué? Jedna legrace tak ale byla. Náš první brankář se při rozcvičení zranil, takže do branky nastoupil náš záložní gólman číslo 28, německý důchodce na odpočinku Jens Lehman, který po konci kariéry v 41 letech vzal brigádu v Arsenalu do konce sezóny. Je to ještě neuvěřitelnější, než to vypadá napsané. A to není konec. Ten gól Blackpoolu v 51. minutě byl po výhodě, kdy Lehmann srazil pronikajícího útočníka. Kdyby to nebyl gól, byla by to tuty penalta a dost možná červená karta. V situaci, kdy na lavičce nebyl brakář ... A pak že fandit anglickým klubům je nuda ...

 

 

 

Milý Arsene,

podej mi jed svého jména. Nechci již déle žít. Poslyš, když sparťani píší na slávistický web a solidarizují se, co je to za svět? Copak to smí bejt? řekl by pan Načeradec?

 

Jsem rád, že jsem si na derby nekoupil lístek. Dát dvě stovky za zápas, který skončí ve čtrnácté minutě? To radši koupím klukovi kostičky z lega, jež si vzápětí bodnu do nohy. Když mám trpět, rád vím proč.

 

Milda TesařMilda Tesař|Reflex.cz

 

Opravdu nemám jako někteří sportovní komentátoři potřebu pořádat slavnostní banket z důvodu, že Slavia nepustila Spartu v druhé půli za půlku, protože ta tam evidentně nechtěla. Stačilo jim spát před vápnem, protože my prostě nemáme sílu vystřelit na branku. Jestli tohle bylo poslední derby mezi Spartou a Slavií v historii klubů, bylo to chabé finále. Nehrál ani jejich obránce Řepka, jenž se vyžlutil, nehrál ani náš útočník Pospěch, protože zbil tchyni a neřekl to trenérovi, který ho za trest nepostavil. Prostě nuda.

 

 

Takže v souvislostí se Slavií se vážně začíná hovořit o konkursu, a protože si pod tím nikdo z mého okolí neumí nic představit (ale zní to zlověstně), sebral jsem odvahu a mrknul se do slovníku. A vážně to není taková prdel jako ten Formanův film. Čili: „Konkurs znamená, že veškerý váš majetek spadá pod správce konkursní podstaty, který jej zařadí na soupis. Tímto zařazením získává oprávnění váš majetek prodat a uspokojit tak pohledávky věřitelů. Dlužníku v tomto případě zůstává obvykle vybavení domácnosti a příjmy ve výši, kterou nelze postihnout exekucí.“

 

Co to znamená v případě našeho milovaného klubu? Přijde frajer a prodá všechny hráče, odznáčky, plechové poháry, pověst Slavie a podobně, prostě všechno, co má nějakou cenu. Co je ovšem legrační? Že nikomu ani v tuto poslední chvíli před zánikem nedojde, že největší cenu mají pro klub de facto fanoušci, protože bez nich klub není a neexistuje. Ale dobře tak. Představa, že bych jako zbytkový majetek skončil v nějaké úklidové firmě vedle smetáku anebo u zahradníka, jenž stříhal na stadiónu trávník, abych uspokojil jeho pohledávku, to jsem snad fakt radši, že na mě náš majitel, jehož jméno nesmí být vysloveno, kašle jako na placatý šutr.

Ahoj, Milda