Neonacista

Neonacista Zdroj: Profimedia.cz

Býti náckem je těžký životní úděl. Velmi těžký

Pavel Poslušný

Jelikož je celá nacistická teorie o nadřazenosti bílé rasy výplodem chorých mozků, nelze se divit, že se každou chvíli hroutí při konfrontaci s realitou jako domeček z karet. A s ní se hroutí i život průměrného českého nácka.

Snad nejklasičtějším příkladem takové ztráty ideálu je přece již samotná modla neonacistů Adolf Hitler. Černovlasý, s tmavým knírkem má do ideálu čisté nordické rasy asi tak daleko jako lev k vegetariánství.

 

Dalším nárazem na realitu pak musel být pro českého nácka i okamžik, kdy si jejich tehdejší guru Daniel Landa vzal za manželku Němku. Přejme panu Landovi dlouhé a spokojené manželství, neboť, jak vidno, láska hory, hranice i jazykové rozdíly přenáší. Jeho vyznavači však museli být tímto činem nutně velmi zmateni, když předtím slýchávali cosi o tom, že jsou Češi a že si toho mají vážit a že Čechy patří jen a pouze Čechům.

 

 

Pouliční, inteligenčně ne moc obdařený nácek je pak s podobnými jevy konfrontován takřka denně. Sparťanským rowdies, kteří jsou svým kladným vztahem k neonacismu a rasismu známi, asi rychle zmizel jejich sen o nadřazenosti bílé rasy, když dvojice afrických útočníků Wilfried a Kweuke byla postrachem obrany každého soupeře.

 

Podobně se náckovské ideály hroutí, i co se týká hudby. Kdysi jsem byl se svým kamarádem, mimochodem pocházejícím z židovské rodiny, na pražském koncertě německé kapely Rammstein. Jadrná němčina, ostré a úderné rytmy, hutné zvuky kytar. Jak je pak lehké, aby český nácíček podlehl svodům a přijal takovou kapelu za „tu správnou naši“. Těsně před začátkem koncertu tedy kolem nás hrdě pochodovým krokem prošla skupinka asi deseti holohlavců. Nezazněly snad ani čtyři první takty a ona skupinka kolem nás kráčela znova, tentokrát ovšem naštvaně a směrem ven ze sálu. Zpěvák kapely totiž vyběhl na pódium a na hlavě se mu skvělo velké zelené číro.

 

A stejně jako spadla představa „té naši kapely“ u Rammstein, tak se nejspíš brzo dočkáme, že splaskne i bublina současné módní náckovské vlny, tzv. hardbassu (viz článek JXD Hardbass: Takhle tančí orangutani!). Stačí totiž lehce zabrousit po internetu a brzy lze zjistit, jaký má hardbass, jinak též hardstyle techno, původ. Ano, u začátku techna stáli samozřejmě černošští hudebníci.

 

 

Vynechat bychom neměli ani nácky oblíbené oblečení. Kdysi se rádi oblékali do výrobků značky Lonsdale. Jenomže firma Lonsdale začala na svých propagačních materiálech ve svém oblečení ukazovat na důkaz, že s rasismem nemá nic společného, i lidi jiné barvy kůže než bílé. Pro nácky další rána, kam teď? Uchýlili se tedy k oblečení německé značky Thor Steinar, jejíž výrobce v Německu dokonce čelil podezření, že ze svých zisků financuje neonacistická hnutí. Co však čert nechtěl, firmu Thor Steinar koupili arabští obchodníci ...

 

Takovému náckovi, který podobně těžké chvíle, kdy se mu hroutí jeden ideál za druhým, zažívá každou chvíli, pak logicky musí rupnout nervy a nelze se ani divit, že má sklony k agresivitě nebo že hledá útěchu u zbraní. A to pocházejících nejlépe z výzbroje Hitlerových armád. Tady ale opět číhá nebezpečí, že se jednoho dne dozví, že zbraň, již tak láskyplně tiskne k srdci, byla původně vyrobena k likvidaci národů, jejichž příslušníkem je i onen malý český neonacista. Inu, život nácka je těžký, velmi těžký.