Vladimír Mertlík: Selfíčko z Lán aneb Poslední oběd páně Zemana
Denně lze číst, jak jsme největší jistotou sousedů, dobráky v péči o stařečky a jak již třetí týden přežíváme v domácnosti s vlastními spratky i těmi idioty a nánami, co jsme si před časem vzali. Ach, jak jsme stateční! Rakovina nudy sžírající naše duše ne a ne zmizet a nepomáhají ani opiáty televizních seriálů, ani reality show Výměna manželek.
Teď když nás dohnala skutečná realita, hrozí jen výměna trenýrek. Ale přesto je s námi největší bžunda na světě a náš klip s rouškou dobývá svět. Jak princ Jiřík rozumíme řeči ptáků i zvířat, přestože hada jsme sežrali jen naší vládě. Proto místo abychom ji hnali svinským krokem, že nebyla dodnes schopna zajistit naše přežití, ohromujeme svět improvizací šít roušky z podvlíkaček a plicní ventilátory vyrábět z tahacích harmonik a vaků pro dudy. I český showbyznys, podobný spíš hokynářství, se tumluje. Koronavirem či karanténou postižení jen čumí, kolik odhalených gumových zadků a koz „vás nažhaví do běla a nedovolí podívat se jí do očí“. Jde prý o herečky, modelky, zpěvačky, raperky, blogerky, influencerky, ale Bolek Polívka by vám nejlíp řekl, co jsou doopravdy zač.
V zájmu spravedlnosti budiž vzdán dík těm, které před svlékáním daly přednost poselstvím, pomoci či skutečnému hraní a zpívání on-line. To platí i pro opravdové protagonisty hudební scény. Jen menšina vyžírků se pokusila vytvořit díla typu „Pandemie/na poplach bije/je přechodnou přítěží, naše píseň zvítězí“. Výsledkem jsou opusy typu „slunce žblunce“, hodný svých tvůrců – prostě xindl.
Pandemický oběd v Lánech
Národ ale jistě uklidnilo jiné setkání a selfíčko třinácti hostů Miloše Zemana – prý expertů – na poradě o boji s covid-19. Demonstrativně prezentované roušky zakryly na fotce sice jejich lívance, nikoliv však obligátní hradní catering – buřt a sejra! Tím se vysvětluje, proč jednání – které jinak otřáslo světem – trvalo až čtyři hodiny. Někteří účastníci se ale nechali slyšet, že to „s rouškou konzumovat šlo“ bez ohledu na to, že některým zůstaly nitě mezi zuby. Absence nařízené dvoumetrové vzdálenosti při styku kompenzuje dojetí, jak vláda a experti drží pohromadě side by side.
Podle svědků to navíc usnadňovalo konzumaci, kdy si experti – vylosovaní do dvojic – vkládali sousta vzájemně do úst. Utření mastných tlam – jak říkávala maminka Zpětného zrcátka – bylo snadné, neboť stačilo roušku přitisknout ke rtům a chvíli s ní šmrdlat po ksichtě. Problémem bylo jen šťourání buřta z mezizubních mezer párátkem. Ale od toho jsou přítomní Jan Hamáček (vnitro), Marie Benešová (spravedlnost), Lubomír Metnar (obrana), Jan Švejdar (prezident policie), Jiří Rusnok (guvernér ČNB) a ostatní experti.
Přítel Zpětného zrcátka, pan Krištůfek se domnívá, že jen idiot může přijít s nápadem vyfotografovat se tímto způsobem za dnešní situace a apelů vlády na dodržování pravidel karantény a že jen ještě větší idioti na takový nápad naskočí. Pravda ale může být jiná, míní Zpětné zrcátko. Možná že dotyční mají za idioty jen občany této země, když předpokládají, že jim idiotské výmluvy občané sežerou i „s chlupama“, tak jako oni buřta se sejrem a rouškou.
Nic na tom nemění fakt, že předseda Svazu měst a obcí František Lukl vzal roli idiota na sebe a dal ji k dispozici. Bylo tam dost jiných, kteří obě funkce rádi vezmou.
„Dědek zasraný“
Ochranka obchodu s potravinami na Riegrově náměstí v Semilech odmítla 19. března pustit do prodejny seniora v čase vyhrazeném pro důchodce, protože nevěřila, že je mu opravdu 65 let. Nemá být ale na co pyšný, protože ve chvíli, kdy se důchodce chtěl prokázat občanským průkazem, zmlátila ochranka „dědka zasranýho“ jako psa. Jiná zaměstnankyně mu pro jistotu vyrvala z ruky mobil a další James Bond přišel oběma pomoci ležícího dědka dorazit. Simulant pak musel být ošetřen v jilemnické nemocnici. Není nad českou solidárnost se seniory!
Metnarův vojenský puč
A není divu, že dědkovi naložili! Jednou jsme ve válce, jak říká denně premiér, tak jsou „nutná válečná opatření“. A kdo jiný může s vyhlášením výjimečného stavu přijít než ministr obrany Metnar. Příslušnou změnu ústavy projednala – jak prasklo – v tajném režimu (sic!) už 2. března Bezpečnostní rada státu! V jejím čele stojí premiér, místopředseda Hamáček a půltucet apoštolů: Lubomír Metnar, Tomáš Petříček, Alena Schillerová, Miroslav Toman, Karel Havlíček a Adam Vojtěch.
Nejvyšší kvalifikaci pro daný úkol má ministr Metnar, za mlada příslušník Pohotovostního útvaru VB. Pěkná parta! Nový ústavní zákon měl poslat parlament na smetiště dějin a veškerou moc bez kontroly předat lidu – tedy premiérovi a vládě. Když to luplo, předpokládaný vůdce se k tomu postavil čelem: „Nic o tom nevím! Nebudeme to projednávat!“
Pokud si laskavý čtenář nemůže vzpomenout, co mu to vzdáleně připomíná, pak požár Reichstagu 27. února 1933 a vzápětí následující Reichstagsbrandverordnung (Dekret o požáru Říšského sněmu) omezující lidská práva. První z jeho šesti článků pozastavil do odvolání platnost sedmi článků německé ústavy týkajících se osobní svobody, svobody projevu, svobody tisku, práva shromažďovacího a telefonního a poštovního tajemství.
V dalších článcích dekretu byly převedeny některé pravomoci spolkových zemí na ústřední vládu a umožněny byly i těžší tresty včetně trestu smrti za založení požáru veřejných budov. Moci se ujal Adolf Hitler a NSDAP! Ještě že u nás nic nechytlo! Chce to klid! Metnar prohlásil, že jde o „úvahový dokument“ a že jen plnil pět let staré vládní usnesení. No, vida! Takže se Reichstagsbrandverordnung „s českou stopou“ chystá tajně už pět let a teď to na nás zkusili! Metnara ale mrzí jen špatné načasování – jinými slovy – musí to ještě počkat, ale třeba brzy přijde větší katastrofa. Hele, v šuplíku to máme!
Primitiv v uniformě městské policie
Dnešní Zpětné zrcátko mělo končit výše uvedenými slovy. Arogance komunistické moci ale roste den ode dne neuvěřitelným způsobem. Je lhostejné, jak se to projevuje. Kradmý Metnarův pokus o puč a o vyhlášení výjimečného stavu během současné katastrofy i následná instalace mimoparlamentní diktatury má své základy v trvale a běžně ignorovaných zákonech. Je jedno, zda jde o velký lustrační zákon (č. 451/1991 Sb.), malý lustrační zákon (č. 279/1992 Sb.) či zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (č. 198/1993 Sb.). Přidejme bonus držení nejvyšších státních a parlamentních funkcí členy ústavně označených zločineckých organizací, jejich násilnických komand, sněmovní funkce existencí typu Zdeňka Ondráčka, který se pyšní tím, že během Palachova týdne zmydlil každého – vagina nevagina.
Pak není divu, když se v roce 2020 objeví v uniformě městské policie primitiv, který natáhne devatenáctileté dívce takovou pecku, že se válí po zemi jak brambora, a ptá se jí, zda chce ještě jednu.
Mluvčí městské policie Irena Seifertová se hluboce mýlí, má-li událost za selhání jednotlivce. Jde o selhání policejního systému, pokud takového primitiva přijala. Hluboce se mýlíme ovšem i my ostatní, máme-li událost za selhání policie. Jde o naše selhání při volbách, a pokud si někdo myslí, že se ho to netýká, znovu se hluboce mýlí. Však on mu brzy Ondráček či jiný primitiv ramene námi zvolené spravedlnosti připomene tak, až se bude dotyčný také válet po zemi.
P.S.: Pokud se výše zmíněný policejní primitiv domnívá, že si tímto způsobem brzy najde milé děvče a tím vyřeší frustraci z dosud permanentní masturbace, pak se také mýlí. Nenajde! A pokud ano, bude to pěkná kráva.
A teprve teď je to vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
