Vladimír Mertlík: Černochům svobodu, Židákům plyn! Peltův velký pták. Teď když máme, co jsme chtěli
Zpětnému zrcátku je jeho nepříznivci dáváno za vinu, že svými ohlédnutími, tak jako zrcadla v bludišti, prý poskytuje pokřivený obraz reality i osob. Zpětné zrcátko může jen citovat klasika: „Neviň z toho zrcadlo, že křivou hubu máš!“
Ach, sladká Francie! Bývala zemí výtečného vína, skvělého jídla, nádherné hudby a vášnivých lásek! Dnes je jen zemí žluče profesionálních revolucionářů protestujících kdykoliv proti čemukoliv. Pokud byla pro beatníky šedesátých let smyslem cesty jen sama Cesta, smyslem každé vzpoury Francouzů je jen sama Vzpoura. Žluté vesty, které svými protesty – dnes jen Bůh ví proti čemu – zničily hodnoty za stamiliony eur, jsou už passé.
Tak dlouho žluté vesty bojovaly a rabovaly za lepší život, až ho všem na dlouho výrazně zhoršily a nakonec je to přestalo bavit. Jejich příslušníci teď v jiných dresech mají novou hračku – a nejen oni – práva černochů v USA. A tak se znovu v ulicích Paříže válčí, tentokrát proti Americe! A není divu, Američané jsou ve Francii právem nenáviděni, ponížili ji tím, že ji dvakrát v historii osvobodili a zachránili před zánikem. Takový zločin se neodpouští!
„Špinaví Židi, špinaví Židi!“
Pravda, klečet někomu na krku, dokud nezemře, se opravdu nemá, byť by platil falešnou bankovkou. Pravdou také je, že policisté typu Jeana Paula Belmonda, Buda Spencera a Terence Hilla existují jen ve filmech. Ale pravdou je i fakt, že americký policista klečící na krku zadrženého výtržníka déle, než je v kraji zvykem, je obviněn z vraždy! Zdá se však, že jako důkaz platnosti práva v USA je to ve Francii i jinde v Evropě málo! Zbolševizovaná levicová strana „La France insoumise“ (Nepoddaná Francie), hlásící se k hnutí Black Lives Matter (Na životech černochů záleží), svolala 15 000 demonstrantů a za práva černochů v Americe se ve Francii demonstrovalo demolováním ulic, obchodů a aut. Étos demonstrace – boj za rasovou svobodu a spravedlnost – účastníci potvrdili voláním hlavního hesla: „Špinaví Židi, špinaví Židi!“
Bodejť! Černochům – těm v Americe – svobodu, Židákům – těm v Evropě – plyn! Na životech černochů přece záleží, zatímco na životech Židáků?! Kdo to kdy slyšel?! Představitel té rudé pakáže Jean-Luc Mélechon v minulosti již víckrát obviněný a stíhaný za projevy antisemitismu ale nic neviděl ani neslyšel, přestože stál v první řadě. Ale tak to hnědá i rudá svoloč viděla a vidí vždy. I u nás! Viděl snad Gottwald Židáka Slánského, původně kamaráda a spoluvraha, houpat se na šibenici? Neviděl, protože již večer po Slánského zatčení se váleli doma s Mařkou v jeho damaškových peřinách. A tak i u nás se sešli před ambasádou USA demonstranti. Nebylo jich příliš, protože pár hodin před tím vláda otevřela naplno hospody. Ale jinak, jinak máme „černochové“ rádi!
Je pouze zvláštní, že se žádná demonstrace proti policejnímu násilí nesešla před českým ministerstvem vnitra či Úřadem vlády před časem, když dva policejní debilové zkopali bezvládně ležícího zraněného kluka poté, co havaroval, když jim ujížděl bez papírů na motorce. Nikdo nemanifestoval ani před lety, když policejní idiot zastřelil matku s kočárkem při střelbě na ujíždějícího řidiče z okénka jedoucí policejní škodovky, jak to večer předtím viděl v televizním seriálu Kobra 11. Nebylo to přitom poprvé, udělal to již dřív, ale protože v prvním případě nikoho nezabil, tak u policie zůstal a měl opravný pokus! Otázkou je také to, proč se nestrhly výtržnosti na protest proti zbabělosti policejních přizdisráčů, kteří se zamkli ve služebně a předstírali, že nejsou doma, když byli žádáni o pomoc ve rvačce, v níž cikáni řezali mačetami gádže? A kdo zaplatil praní připosraného prádla i kalhot uniforem srabů, co čekali v Uherském Brodě za rohem, až důchodce přestane střílet a přijedou posily s tankem? O kolik se všem od té doby zvedl plat a budoucí renta?
Sportu zdar a Peltovi zvlášť
U soudu s Velkým čápem Miroslavem Peltou bude velká legrace. Jeden ze symbolů hnoje v českém fotbale, sportu i celé společnosti předvádí veselé skeče na chodbě soudu a předvádí, jak si vykračuje velký čáp. Škoda, že u toho není jeho hodinová snoubenka Simona Kratochvílová, ve vedlejším poměru náměstkyně pro sport a také tělesné kultury, která k soudu nechodí. Je také otázkou, zda ještě chodí s Peltou. A taková to byla láska na první pohled, jen se na Velkého čápa podívejte. Krásné děti spolu mohli mít, Simona si uměla vybrat, když šla za hlasem svého srdce. Inu, Velký čáp, velký pták, velký boss. Skutečně si někdo myslí, že se mu něco stane? Nestane a dobře nám tak! Sportu zdar a fotbalu zvlášť!
Sněmovnu rozděluje jiná kuloárová diskuze o statusu prostituce. Problém se objevil během pandemie koronaviru, kdy prostitutky, které podle současných zákonů nemohou vykonávat činnost jinak než jako zájmovou, nemohly později ministerstvo financí požádat ani o podporu jako jiné OSVČ. A kde je demonstrace na podporu? Ani noha!
Sněmovna také projednává zákon o možném zákroku proti invazním druhům, který by v krajních případech umožňoval vstup na pozemek bez souhlasu majitele. Jde o ty případy, kdy někdo zanedbává a nestará se o svůj pozemek, zarostlý bolševníkem, který ohrožuje okolí. Teď přijde trochu levný vtip, přiznává Zpětné zrcátko, ale i tak – nestálo by za to zvážit možnost podobného zákroku nejenom na zahradě?
Proč nemůže mít občan na vlastní zahradě rostlinu devastující její okolí, ale v hlavě nebezpečný hnůj devastující životy mít může? Je horší bolševník, nebo bolševik? Kolik lidských životů má na svědomí zákeřná rostlina? A kolik zákeřný bolševik? A co na to Jan Tleskač, zeptal by se Zelený Raoul?
Státní rozpočet přes ÚV KSČM
Princezna Fiona, strážkyně státní kasy, a po ní i stínový premiér Andrej Babiš se šli s prosíkem zeptat vládnoucích komoušů, zda vládě schválí státní rozpočet. Souhlas ale vláda nejen nezískala, ale byla dokonce pokořena vyjádřením předsedy udavačů Vojtěcha Filipa, že se k odmítnutí musel sejít ÚV KSČM!
A na to si připijeme zvoláním „Vpřed do minulosti!“ To bylo furt cinkání „klíčema“, ale uteklo to jako voda a už zase můžeme zpívat:
Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela! Ať těm, kteří za nás mřeli, žádný hanbu nedělá. Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví.
Hej rup! Hola hej! Hej rup! Hola hej! Do práce se dej!
Hubu utře, kdo se válí, republika práce je; tomu čest, kdo nezahálí, ten je její naděje. Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví,
Hej rup! Hola hej! Hej rup! Hola hej! Do práce se dej!
Makat není otročina, která spadla na tebe. Dneska, chlapci, to je jiná – dnes děláme pro sebe! Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví.
Hej rup! Hola hej! Hej rup! Hola hej! Do práce se dej!
Připomínka, že hudbu k této perle českého, hudebně slovesného umění napsal Václav Dobiáš, není žádným překvapením. Má jich na svědomí mnohem víc, stejně jako autor slov František Halas. Toho neomlouvá ani to, že po návštěvě Sovětského svazu, která jím otřásla, začal být bolševickým režimem náhle zklamán a vzápětí zemřel.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
