Vladimír Mertlík: Jak jsme si to upekli, tak si to i snězme
Média s potěšením i poděšením – dle svého politického zabarvení – reflektovala fakt, že Gang čtyř Pražského hradu, nazvaný dle čínského vzoru, se zas vyznamenal při psaní hujerského dopisu budoucímu americkému prezidentovi Josephu Robinettemu Bidenovi, kterého Gang překřtil na Josepha Rovinetteho Bidena.
Na rovinu je třeba říci, že s napětím je očekáván i další dopis, v němž bude Zeman amerického vítěze voleb informovat o tom, že o jeho vítězství jako jediný v Evropě nikdy nepochyboval. Obavy vzbuzuje zvláště ta riziková pasáž, v níž se Biden dozví, že Zemanovi u nás oponenti přezdívají český Biden. Při gramotnosti Kanceláře prezidenta republiky totiž hrozí nebezpečí, že se formulace chlubení přesmykne do věty spíš ochlupení: „Oponenti u nás mi proto přezdívají český Bidet.“ V tomto případě nomen omen.
Zpětné zrcátko se dnes nemůže vyhnout tomu, že naše vlast bude slavit výročí sametové revoluce v podobě, již jsme si sami vytvořili. V listopadu 1989 jsme byli teprve druhá generace, která dostala šanci rozhodnout svobodně o vlastních životech. Pravda, naše nápady nebyly vždy tím nejlepším, co se nabízelo, ale byla to – zaplať Bůh i Bože chraň – vždy rozhodnutí naše! Nejednou Zpětné zrcátko konstatovalo, že se pokaždé, když vidí záběry z listopadu 1989, neubrání dojetí a slzám. V mysli se ale zároveň objeví palčivé otázky: „Jak se do některých z nás znovu vsákl bacil bývalého společného nepřítele? Kam se ztratila ona záře v očích davu, nadšení a úsměv? Kam zmizela naléhavá touha po svobodě?“
Odpověď je v nás samotných. Touhu po svobodě jsme zaplašili jako nepatřičnou, namáhavou a život komplikující. Zjistili jsme, že svoboda slova, pohybu a činů s sebou přináší i přítěž rozhodování a váhu zodpovědnosti. Zjistili jsme, že nelze chtít 10 dkg svobody – je toho o 3 dkg víc? – tak to nechte být. Zjistili jsme, že bůček chutná líp než svoboda a lépe klouže do krku. Přesto jsme v prvních letech od listopadu 1989 dosáhli spousty úspěchů v diplomacii, politice a hospodářství, stejně jako v režimu sociálním, kulturním i sportovním. Brzy se ale ukázalo, že pachuť tradiční české závisti a předposranosti okusily právě ty osobnosti, které republice ony úspěchy přinesly. A stejně jako za 1. republiky, i po listopadu 1989 se neblahé změny odrážejí v klesajících kvalitách osob našich vůdců. Od Václava Havla, který byl světovým idolem, přes strmou vývrtku Václava Klause st. až po pád na dno se současnou lidskou i morální troskou Milošem Zemanem. V každém z nich se jejich osobní ego vyrovnalo se slávou v takovém poměru, v jaké byla jejich ješitnost úměrná skutečným lidským kvalitám. Jak napsal svého času IT magazín Proboha.cz: „Jen při smrti Jana Pavla II., Václava Havla a snad ještě Nelsona Mandely přinesla světová média zprávu na předním místě a přes hranice kultur i světadílů se objevily spontánní projevy úcty.“ Od smrti Václava Havla se až na vzácné výjimky velkých person propadáme na zadní dvorek a stále častěji se tradovaný český humor projevuje jen tím, že jsme díky našim reprezentantům všem pro srandu králíků. Třídenní ministryně spravedlnosti Taťána Malá, odbornice přes zaječí bobky, o tom ví své.
Zodpovědnost máme my všichni. Poté, co jsme učinili nejzásadnější rozhodnutí našich dějin dobrovolným vstupem do NATO a EU, je přirozené, že jsme se stali cílem mentálního útoku nepřátel. Činí tak bez tradičních zbraní, ale zbraně jimi použité nejsou o nic méně nebezpečné. Válka je vedena moderními zbraněmi IT sítí a komunikací na nich. Jmenovitě prezident Miloš Zeman, sám pohrdající všemi, kdo nejsou Miloš Zeman, je vůdcem myšlenkového proudu těch, kteří jako plíseň napadají vše, co se vymyká průměru. Slovo „elitní“ má hluboce pejorativní význam a zasluhuje v očích „obyčejných lidí“ pohrdání, stejně jako vzdělanost a snaha získat vědomosti. Dramaticky se to projevuje v diskusích a komentářích internetových debat. Nestačí nová generace na matematiku? Zrušme ji – zatím jen u maturit. Je tentýž problém s češtinou? Šup s ní na smetiště vzdělání! Kdo potřebuje myslící vzdělané lidi? Současná politická reprezentace – až na mikro výjimky – rozhodně ne! Jsou otravní, nebezpeční, je těžké je uplatit.
Diví-li se laskavý čtenář volebním výsledkům posledních let, pak se po dostatečné dávce Endiaronu začtěte do některé z linií komentářů. Téma původního textu je zcela lhostejné.
České dráhy vypsaly tendr na dodávku až 90 vícesystémových lokomotiv pro rychlost až 230 km/h. Soutěž se objevila ve věstníku veřejných zakázek, na profilu zadavatele zatím podrobnosti nejsou. Nevadí, stejně následuje 158 (!) komentářů, rad a keců s nekonečnou řadou gramatických chyb:
· 109E je dělaná jen na 200km/h.
· A byl by problém to nechat schválit na víc?
· Byl pomalu problém to schválit i na těch 200.
· Kecáte nesmysli. 109 E vytáhne 200 km h během chvilky a nebyl by pro ni problém i 230 km h.230 km h by zvládl i Vectron a zvládne to i Taurus.Všechny tři lokomotivy jsou dobrý…
· Škodu bych nezatracoval. Když někdy v polovině 80. let dokázala postavit lokomotivy ČS 200, těch 30 km navíc při současné úrovni techniky by jistě zvládla. U ř. 380 již byly dětské nemoci snad vychytány, takže dobrý základ zde je.
· Domnivam se, ze 380 ma spise konstrukcni problemy nez detske nemoci… ale kdyz udelaji nastupce, ktery je mit nebude, proc ne…
· Uz proste neni doba, kdy neco vyvinete a kdyz se to nepovede, tak o nic nejde, dnes je nutne byt pri vyvoji obezretny, stoji to penize…
· Taková doba nebyla nikdy. Dokonce ani za socíku.
· …asi mate pravdu, jen si pamatuji nekolik prototypu tramvaji, ktere dokonce vozili cestujici a konstrukcne dopadli neslavne…
Opakuji, že celkem bylo shrnuto provozovatelem webu 158 komentářů chytráků, kteří místo aby dělali něco užitečného – třeba umyli nádobí, probrali shodu přísudku s podmětem nebo si skočili na gastro nechat vyšetřit stolici, což by mohlo zlepšit výši jejich IQ, řeší stav vozového parku ČD. Jejich kvalifikace? V páté jeli na školu v přírodě vlakem. Záhy tatáž jména diskutujících objevíte u jiného tématu.
Pokud ctěný čtenář dosud neviděl žábu pěstí skálu rozbíjet, koně hrát na housle a zpívat či letadlo couvat, na internetu, v Poslanecké sněmovně a na Pražském hradě najdete vždy dost odborníků na daná témata.
Poslanecká sněmovna schválila s ohledem na šířící se epidemii afrického moru u divokých prasat odměny za jejich odstřel. Výše odměny byla stanovena na 2 000 Kč za kňoura. Zlí jazykové prý na základě znalosti schopností členů mysliveckého sboru a obvyklého stavu tělních tekutin krev/chlast při lovu v poměru 1:3 žádají také určení odměn v doplňovacím návrhu zákona za mimoděk ulovené myslivce, houbaře a turisty.
A jaký bude letošní 17. listopad? Takový, jaký si ho uděláme. Ministryně Schillerová se bude tulit k jedli, prezident k plyšovému krtečkovi, protože Ovčáček ho dělá prezidentovi moc rád. Naši státníci a vůdci poschovávaní po nárožích Národní a Mikulandské budou čekat, až bude národ spát, aby dali najevo lásku k vlasti tím, že se budou jednotlivě plížit ke skobě na věnce, nejlépe po půlnoci či v 5:30 k ránu, aby je milující lid nezahlédl…
Zdeněk Ondráček se bude bděle rozhlížet, komu by dal přes držku, a Vojtěch Filip zasněně hledět do temných oken oddělení Podatelna udání v Bartolomějské. Ach, to byly časy!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
