Miloš Zeman je dobrý akorát tak jako režisér politického porna. I podle toho jeho vláda s republikou nakládala
Blíží se říjnové volby, které ať dopadnou jakkoliv, změní tuto zemi. Buď se zbytky nadějí listopadu 1989 definitivně zhroutí do bolševické senkrovny, jejíž splachovadlo nedočkavě svírají její pozůstalí, nebo mezi prkny kadibudky svitne paprsek naděje.
Záleží na nás, zda bude Česko i dál patřit k zemím střední Evropy nebo Středního východu. K úspěšným televizním pořadům Československé televize patřila kdysi i hudebně zábavná soutěž „Kdo, s kým, o čem, pro koho“, v níž bývali vylosováni z osudí autoři, téma a interpreti písní, které se měly ucházet o přízeň diváků. A ač to zní málo pravděpodobně, vznikly i písně velmi dobré. I v říjnu bude jen na nás, koho zvolíme z osudí. Podle toho nám další roky bude znít v uších „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ Vojtěcha Filipa nebo „Krásný je vzduch“ Jaroslava Hutky. Karty chce bez ohledu na pravidla hry naposledy rozdávat Miloš Zeman. Už v roce 1998 si myslel – když je rozdával poprvé – že je vtipný, a vládě dal přívlastek „vláda sebevrahů“. Je pravda, že řada jejích členů se do dějin Strakovy akademie zapsala nesmazatelně.
Připomeňme Jana Kavana s alter egem Kato, práskače StB a opilce, který při odjezdu ze sněmovny dokázal u chodníku zbořit šest aut. Byl trochu jako David Copperfield, když skartoval svévolně tajné spisy, z nichž se dvě třetiny později našly. Jen zbytek o něm zmizel neznámo kam! Jak Žvanivý slimejš zazářil v rozhovoru švédské televize SvT, když napráskal jiné socany, že za kšeft s Gripeny neminulo mastné všimné řadu politiků. Mezinárodní údiv vzbudilo, když při návštěvě delegace politiků EU v Gaze zorganizoval jejich rozhovory s teroristickým Hamásem. V roce 1999 zástupci NATO oněměli úžasem, když se jich Kato jako ministr zahraničí po podepsání přístupových dokumentů zeptal na tribuně, zda se z NATO dá i vystoupit. To za jeho ministrování byl náměstek MZV Srba odsouzen za přípravu vraždy novinářky Slonkové. Záhadou zůstává i Kavanův trezor v koupelně na MZV s půldruhým milionem neznámého původu a štosem tajných dokumentů, stejně jako to, kam obsah trezoru zmizel a proč ho dodnes nikdo nehledá.
K výrazným postavám patřil Ivan David, užitečný mouřenín, který vždy slouží tam, kam jej strana pošle. Dnes nácek a přední člen SPD, dříve aktivní člen extrémně levicových sekt, účastník seminářů KSČM a držitel ceny "Za odvážné občanské postoje" od rudě levé Unie českých spisovatelů, jíž předsedá básník a vyznamenaný udavač Karel Sýs. Inu, košile hnědá, spodky rudé!
Nelze zapomenout ani na Miroslava Grégra, kterého Miloš Zeman představil svému představenému Vladimíru Putinovi slovy „Ěto naš atomnyj děduška“. Byl to tento roztomilý dědeček, na jehož návrh v roce 1999 vláda prodala firmě Investenergy zbylý státní podíl v Mostecké uhelné, a. s., za pakatel 650 milionů korun z peněz kupované firmy, s čímž mají dodnes problém nejen naše, ale i švýcarské soudy.
Nebožtík Egon T. Lánský byl pašák, který donášel závodně už od roku 1960 pod krycím jménem Vojta. Po jeho StB zorganizovaném odchodu do exilu si jej převzala zahraničně politická rozvědka, ale svazky byly včas skartovány a Egon bez problémů získal negativní lustrační osvědčení. Zábavná jsou i svědectví kolegů z redakce Rádia Svobodná Evropa, kde jistý čas z pověření StB působil a přitom i tam se snažil donášet vedení rádia. Nikdy neobjasněnou existenci cca tří set tisícového dolarového konta v době svého vládního angažmá si vzal Egon s sebou do hrobu.
To Stanislav Gross byl jiný číman, který ukázal, co to znamená, když drží rodina po kupě a pomáhá si. Jeho strýček Viki – sám sice holá prdel – ale synovci přinesl na byt jen tak igelitku s miliony a slovy: „Je tvá!“ Nejen rodinu i přátele je dobré mít dobré! Nedlouho po bytě kupuje paní Grossová, do nedávna prodavačka chlebíčků, dům za šest milionů a za úvěr jí ručí kamarádka Libuška Barková. Libuška, rozdávající pracujícím radost a potěšení provozováním bordelu, ráda pomohla, i když měla v té době kupu svých starostí s trestním stíháním pro pojistný podvod. Tak to chodí mezi přáteli! Standovým majstrštykem byl ale obchod s akciemi Moravia Energio, kdy bez peněz i zkušeností, jen díky bystré intuici získal několika půjčkami a prodeji víc než 110 milionů. To pak není divu, že si na jméno manželky mohl koupit luxusní apartmán na Floridě za 735 000 dolarů a k tomu domeček blízko bytu na Barrandově za 10 milionů.
K nejlepším patřil i Jaroslav Tvrdík, zvaný Jarda Miliarda či Luftjarda. V řádu hodin, téměř během jedné tiskové konference podal na funkci ministra sebeobrany demisi, vzápětí ji stáhl, opět podal a nakonec se rozplakal. Tu první demisi podal na protest proti snížení armádního rozpočtu z 2,2 % HDP na 2,05 %, aby ji poté vzal kuriózně zpět, i když rozpočet mezitím klesl až na 1,9 % HDP. Kdo umí, ten umí! Dlouho po jeho demisi se hledalo místo, kam Jardu uklidit, až se nakonec stal šéfem ČSA. Hned po nástupu začal s výměnou manažerů a do nejvyššího vedení vzal své kamarády. Netrvalo proto dlouho a v rozpočtu do té doby prosperující firmy zela taková díra, že se z toho už nikdy nevzpamatovala. Ještě než ho vyhodili, stačil omotat služební BMW v Praze kolem svodidel takovým způsobem, že ho – to BMW – museli hasiči vyřezávat.
Václav Grulich se zapsal do dějin jako ten, co dostal od kolegy Wagnera podsedickou facku za to, že mu nadával do Židáků. Následkem toho dva týdny marodil a moc ho bolelo v zádech. Přesto stačil zorganizovat podvod s kartami na pohonné hmoty od Chemapolu, které socani nedávali do účetnictví. Zřejmě proto mu byla v roce 2003 stranou nabídnuta kandidatura na prezidenta za ČSSD.
Bylo by snad možné zapomenout na Ivo Svobodu, který skončil jako jediný výsledek Zemanovy akce Čisté ruce v kriminále jen za to, že kradl v kočárkárně (Liberta, a.s.).
No, a z výtečníků zbývá už jen Karel Březina, v 27 letech nejmladší ministr a později zastupitel tu i tam, tady i onde. Tady všude byl – jak legendární obr – a všude jej také provázela tajemná pověst pravomocně odsouzeného, a přesto nově obviňovaného za neoprávněná pobírání odměn za práci, kterou nikdy nemohl prokázat. Co ale mohl prokázat, byla jeho pověst nadsamce, jak dokazuje vzrůst populace všude, kde se mihnul se životním heslem: Kudy chodím, tudy trousím!
Bylo by zajímavé vědět, jaký přívlastek by Miloš Zeman dal dnešní vládě, která díky instalaci tří grácií ztratila dřívější macho formát a geschäft zájmy „vlády sebevrahů“ byly nahrazeny uměleckými ambicemi. Vládní kabinet dnes připomíná spíš Kabinet doktora Caligariho (hororový film z roku 1920 o brutálním doktoru Caligarim, který využívá svoji autoritu i schopnosti k ovládání pacientů z ústavu pro choromyslné k tomu, aby pro něho vraždili). Hlavní hvězdou je nesporně Alena Schillerová v roli influecerky, která dokazuje ženám, že máte-li dostatečně velké sebevědomí, netřeba se trápit ani velikostí oblin typu „...ta s tou velikou židlí!“ a lze denně přivádět na Facebooku do varu tisíce mužů.
Ale nelze usnout na vavřínech, když na záda jí dýchá momentálně Adam Vojtěch, který svým návratem oživil pověsti, že Elvis Presley žije. Na žebříčku popularity ovšem brzo zabere Jana Maláčová, která v minulých dnech dostala svůj obraz v nadživotní velikosti. Už jen úsilí namalovat Janu Maláčovou v nadživotní velikosti zasluhuje obdiv, stejně jako cena obrazu při propočtu užitých barev na takovou plochu. Není proto divu, když umělec naznačil, že mu dílo zabralo více než měsíc práce, ale nabízí se možnost namalovat příští obraz paní ministryně klasicky válečkem. Při vrozené skromnosti submisivního introverta, jakým je Jana Maláčová, je přirozené, že si zprvu připadala nepatřičně. Autor, portrétista Ondřej Kmoška, ale ministryni ujistil, že kritici po vernisáži zařadili dílo k perlám, jakou je například obraz Whistlerova matka od Mr. Beana. Kmoška své dílo vytvořil jako součást portrétního cyklu Stodoly. „Dříve byli dobří politici malováni běžně, nemohu být výjimkou,“ svěřila se nadšená ministryně na Facebooku. Poslední z Grácií Klára Dostálová se hodlá věnovat spíš silovým disciplinám Franty Kocourka, hlavně ohýbání kolejnic přes záda či hrudník a odtažení náklaďáku zuby.
Dva hlavní protagonisté „vlády pimprlat“ Andrej Babiš a Jan Hamáček mají podle zpráv z uměleckých kruhů namířeno do světa stříbrného plátna. Poslední vystoupení premiéra v Poslanecké sněmovně při pokusu opozice jeho vládu odvolat zaujalo režiséra Wesleyho Cravena natolik, že nabídl Andreji Babišovi hlavní roli v dalším díle své kultovní série Vřískot 6.
Také Jan Hamáček má konečně svému sexappealu odpovídající šanci. Poté, co zazářil v televizní sérii Výměna manželek, se stal sex symbolem českých paní a dívek, z jejichž pokojíčků a koupelen jsou strhávány plakáty Brada Pitta i výše zmíněného Březiny. Hamáčkova sex popularita zaujala režiséra slavného filmu pro dospělé Deep Throat (Hluboké hrdlo), Geralda Damiana. Damian, který má v úmyslu v rámci korektnosti a gender equality natočit protipól svého díla s názvem Long Trunk (Dlouhý chobot) s hlavním mužským hrdinou. Po dlouhém marném hledání hlavního představitele se jím stane po kamerových zkouškách Jan Hamáček, vystupující nyní pod uměleckým jménem JH (čti Džej Ejč).
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
