Komunistický filmový hit a Ája Schillerová jako hvězda pro dospělé
Je sympatické, že komouši ani po podzimním volebním výprasku neztratili smysl pro švandu. Rozhodnutí postavit do prezidentské volby 2023 vlastního kandidáta je ale zároveň důkazem, že titul Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ nepatří mezi soudruhy k nejčtenějším bestsellerům.
Důkazem je vtip – ohrožující bránice 96,4 % obyvatel Česka (tj. statisticky množina nevoličů komoušů) – skrytý ve výběru kandidátů, jimiž jsou Vojtěch Revenant Filip a Josef Stalin Skála.
Vnitropolitický kvas v lůně českých komoušů přivodil i zájem filmařů, a tak Zpětné zrcátko je první, kdo přináší informaci o premiéře 2023 filmového blockbusteru Revenant: Zmrtvýchvstání 2 (ČR/USA).
Musel zemřít, aby mohl žít
Evropský východ, Česko, 2022. Místo a čas s hodně relativní hodnotou lidského života. Zkušený lovec a trapper Hugo Sklenář aka Hugh Glass (Vojtěch Filip) je se synem na výpravě s lovci kožešin. Uprostřed hlubokých lesů vzdorují útokům antikomunistů a musí překonávat nemilosrdnou, moderní levicí nezmapovanou krajinu plnou nástrah. Sklenářovi se stává osudným střet s rozzuřenou samicí ruského medvěda Martou. Medvědí útok sice přežije, ale je těžce zraněný a lovecká výprava se musí rozdělit. Zatímco většina lovců pokračuje v cestě, se Sklenářem a jeho synem zůstanou jen dva muži, Honza Ficka aka John Fitzgerald (Josef Skála) a Kuba Mostný aka Jim Bridger (Stanislav Grospič). Ti více méně jen čekají, až zemře, aby jej pak pohřbili a mohli pokračovat v cestě. Ale zraněný lovec stále neumírá, a tak se Ficka rozhodne čekání na nevyhnutelné zkrátit. Při pokusu o nedobrovolnou eutanázii ho však přistihne Sklenářův syn, kterého Ficka zabije. Ještě živého Sklenáře pak zahrabe v hrobě a spolu s Mostným zmizí. Jenže Hugo má hodně tuhý kořínek. V naprosto zuboženém stavu vyleze z vlastního hrobu a zoufale se potácí čarokrásnou, ale zcela lhostejnou volební krajinou. Při životě jej drží především nenávist a touha po odplatě. Musí překonat brutální zimu a hlad, divoké řeky, bojovné antikomunistické kmeny a dokonat svou pomstu.
V hlavních rolích: Vojtěch Filip, Josef Skála, Stanislav Grospič, Marta Semelová
Recenze:
Kojzar: Jeden z nejlepších filmů Vojty Filipa a troufám si říci i jeho nejlepší výkon. Vojtův boj o holý život mu věřím do poslední kapky krve a s každým výdechem. Nic úžasnějšího jsem neviděl. Když už je celkem ready, ztrácí film trošku na kvalitě, ale i tak mi nevyšlo méně než 95 %. Skvělé!
Kléma: Vojtěch Filip hraje v tomto filmu úplně jinak, než jsme zvyklí. Při těch málo dialozích, které má, navíc hovoří i jinak posazeným hlasem. Není to ale poprvé. Nikdy se ale plně neoddal fyzickému herectví jako zde. Způsob, jakým zahrál souboj s medvědicí, je virtuózní a ve všech scénách je naprosto přirozený a uvěřitelný.
Mediální prostor přinesl v minulých dnech konflikt dvou předních (i zadních) hvězd zdejší prostitucionální scény o prvenství v reality show „Hop na gauč aneb Kopyta do praku“. Intelektuální obsah sporu dokládá i vyjádření jedné z nahotin: „Já i díky podobné fotce vydělávám xxx set tisíc měsíčně, ač se to nemusí zdát. Nemusím dělat eskort nebo být čupka starého, hnusného, ale hlavně že prachatého prasete, jako 90 procent z těch, které tu vidím.“
Zpětnému zrcátku se při čtení diskuze vybavila anekdota o rozhovoru spolužaček po mnoha letech na třídním srazu: „Prosím tě, jak jsi to dokázala, takhle zbohatnout,“ ptá se poněkud sepraně a rozšmajdaně vypadající někdejší třídní premiantka spolužačky vystajlované ve značkovém outfitu, nedbale se opírající o luxusní SUV.
„Ve škole ti to moc nešlo!“ dodávajíc na závěr.
„No, začala jsem od píky!“ odpovídá tázaná.
„Skutekně?“ nejistě chápe po chvilce někdejší premiantka.
Na paty šlape zmíněným hvězdám Alena Schillerová, bývalá mistryně utrácení veřejných financí. Její romantické sexy fotoreportáže patří k nejlepším v žánru, zmiňme jen fotografii Dáma s ptákem, na níž vilně přehozená noha přes nohu (Aleny S., nikoliv páva) dostane daňové poplatníky do kolen, což ale při ceně 1,8 milionu z jejich peněz není divu. Interpol ale nyní zaměstnává krádež jiné kultovní fotografie této XXL modelky a hvězdy Instagramu. Podle Interpolu jde o skupinové foto Aleny Schillerové z návštěvy slepičí farmy s popiskou: „Ministryně financí Alena Schillerová na návštěvě slepičí farmy, na obrázku osmá zleva.“
Přejdeme od pandemie k endemii? Je šance, že se vrátíme k normálu? Obávaný virus se podle odborníků pravděpodobně nepodaří vymýtit, ale lidé se s podobnými chorobami naučili žít už v minulosti. Kdy zjistíme, že se to povedlo nám? Na tyto otázky není jednoznačná odpověď. Nepředvídatelné epidemie tohoto viru a jeho variant vyvolávají otázky ohledně nakažlivosti viru a stále se nacházíme v pandemii. Přesto se většina vědců shoduje, že pandemie skončí a virus se stane endemickým, tedy trvale se vyskytujícím, i když je těžké předpovědět, kdy se tak přesně stane. To znamená, že virus pravděpodobně nebude nikdy zcela eliminován, ale s tím, jak se bude proti němu očkovat více lidí, kteří mu budou vystaveni, budou jeho infekce nakonec vznikat v trvale nízké míře a méně lidí bude vážně nemocných. V oblasti, kde je míra proočkovanosti a přeočkovanosti novými dávkami vakcín vysoká, se endemizace projeví dříve než v oblasti, kde je proočkovanost nižší.
Na některých místech, mj. v USA a dalších bohatých zemích, by endemie mohla vypadat vlastně podobně jako v současnosti: Lidé se ze zoufalství stále víc vynořují z domovů do ulic, strávníci se hrnou do restaurací a průkazy jsou kontrolovány se stále nižší intenzitou. Mohlo by dojít i k dalším, hlubším společenským změnám. Pro pochopení, jak se změní každodenní život, stane-li se virus endemickým, můžeme nahlížet na historické události, které nám mohou být užitečným (i když ne úplně dokonalým) vodítkem. Lidé obecně reagují na epidemie strachem a panikou – jak na úrovni jednotlivců, tak společnosti – obvykle dobře známými způsoby: uzavřením hranic, izolováním nemocných a stažením jednotlivců ze společnosti. Negativní projevy chování, které s pandemií souvisejí, mají tendenci přetrvávat i poté, co se stala endemickou či je eliminována, což platí i pro dezinformace a konspirační teorie. Důležité je, že k návratu k normálu nedojde rovnoměrně po celém světě. Poté, co lidé v bohatých zemích přejdou k endemii, mohou se lidé na jiných místech ještě dlouho s virem potýkat stejně, jako tomu bylo v případě nemocí, které jsou dnes v bohatých zemích téměř zapomenuty.
Doufejme, že stejně jako všechny infekční nemoci, které kdy zachvátily svět, zmizí i tento vir v dobrém i zlém. Zapomnění může přinést úlevu, růst a zotavení, ale také nás může zanechat žalostně nepřipravené na další pandemii. Záleží jen na nás.
Zpětné zrcátko upozorňuje, že výše uvedený text se netýká pandemie covid-19, ale mnohem nebezpečnějšího viru comunism-1917. Prvním krokem k přechodu na jeho endemizaci byla úspěšná říjnová volební vakcinace. Pozdější přeočkování společnosti či lockdown pro neočkovatelné a odmítače očkování je krokem k jejímu uzdravení.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
