Vladimír Mertlík: Kdo zvítězí v boji umělé inteligence s přírodní nevzdělaností a tupostí
Jedním z témat minulých dnů byla veřejná debata o tzv. umělé inteligenci a jejím možném zneužití. Je pravdou, že součástí našich životů jsou již poměrně dlouhou dobu přístroje, technologie a systémy, jejichž dokonalost, sofistikovanost a forma inteligence můžou naše životy ovlivňovat.
Důkazem tohoto tvrzení může být zatýkání Donalda Trumpa na údajně reportážních fotografiích, které se objevily ve veřejném prostoru poté, co bývalý prezident USA Donald Trump oznámil na svém Twiteru, že bude v nejbližších hodinách zatčen v souvislosti s jeho předvoláním před soud. Ten měl posoudit, zda Donald Trump lhal v případě odmítnutí tvrzení jisté pornoherečky, která jej s odstupem několika let obvinila, že ji uplatil vysokou částkou, aby mlčela během prezidentské kampaně o jejich pohlavním styku. Na základě této zmínky na Trumpově Twiteru zadala skupina internetových expertů umělé inteligenci úkol vytvořit fotografie dokazující Trumpovo policejní pronásledování končící násilným zatýkáním.
Téměř každý už se setkal s videi, která na první pohled dost přesně simulují projev určité osoby, aniž by taková slova v reálu někdy vyslovila. Není překvapením, že výsledný efekt vnímáme ve zvuku. Koneckonců napodobit dikci a barvu hlasu jiné osoby umí dnes každý jen trochu šikovný imitátor. Jiným rozměrem tohoto podvodu je ale skutečnost, že umělá inteligence dokáže pronášeným slovům dát i odpovídající pohyb rtů s charakteristickou mimikou tváře simulované osoby. Děje se tak vložením tisíců záběrů na jiné, skutečné projevy této osoby do nejdokonalejších počítačových systémů, které daný úkol téměř dokonale realizují. Rozdíl mezi nimi a někdejšími fotografickými kolážemi, které výstřižky a lepidlem vytvářejí jinou realitu, je stejný jako mezi jízdou na trati Ósaka–Tokio současným japonským expresem a zážitkem na trati Linec–České Budějovice ve vlaku taženém párem koní. Fotografie, na nichž Trump prchá před policisty a následně se s nimi rve na schodech, ihned obletěly svět. Je třeba přiznat, že jejich provedení bylo velice dobré, ale při bližším zkoumání bylo přece jen znát, že se jedná o fake.
Kolega v podcastu Klíčovou dírkou, rozhlasový profesionál a fotograf Otta Seemann položil Zpětnému zrcátku během natáčení podcastu otázku, kam v budoucnosti stále se vyvíjející umělá inteligence sledující veřejnost dovede. Je pravdou, že dříve byl svět jednoduchý. Pokud byl někdo vyfocen na jistém místě, pak tam byl! Pokud byl natočen na videu jeho projev jistého obsahu, pak tam byl a řekl to! Dnes posluchač či divák takovou jistotu nemá!
Pokud by zmíněné technologie sloužily pro hraný film či k pobavení, jehož pointou by bylo přiznání manipulace, budiž. Stále více však hrozí zneužívání jejich produktů pro účely dezinformátorů, šiřitelů fake news a jiných lžidimitrijů. Dá se očekávat, že v blízké budoucnosti budou tyto falzifikáty vytvářeny s cílem pošpinit cílové osoby v politice. Spolu s vývojem nezůstane jen u pokusů pozměnit jejich verbální projev, ale bude možné vyrábět faky i toho, co kdo učinil.
Žádný div! Pokusy o falza tu byly dávno před tím, než umělá inteligence dosáhla současné úrovně. Od velkých live falzifikátů, které změnily dějiny – připomeňme jen přepadení vysílačky Gliwice 30. srpna 1939 – až po ubohé ochotnické pokusy, jakým byl předstíraný útok islamistického komanda v režii Bloku proti islámu entomologa Martina Konvičky, Petra Hampla a dalších duševních invalidů, o nichž 21. srpna 2016 server Roklen.24 napsal:
„Panikou skončila na Staroměstském náměstí v Praze akce přívrženců bojovníka proti islámu Martina Konvičky, kteří sehráli imaginární invazi takzvaného Islámského státu do Česka. Konvička přijel na velbloudu následován terénním vozem s muži převlečenými za bojovníky zmíněné teroristické organizace. Vykřikovali hesla jako Alláhu akbar (Bůh je velký) a z maket zbraní stříleli do vzduchu. Po střelbě ale začali mnozí kolemjdoucí utíkat, magistrátní úředník proto ve spolupráci s policií akci ukončil. Policie nyní zjišťuje, zda při akci nebyl spáchán trestný čin šíření poplašné zprávy, řekl ČTK mluvčí policie Tomáš Hulan. Policie podle něj vyzvala osm lidí k podání vysvětlení na služebně… vyzváni byli i svolavatelé, z nichž jedním je podle informací na webu pražského magistrátu Martin Vítek.
Lidem, kteří představení na náměstí přihlíželi, protiislámský aktivista Konvička říkal a snažil se i názorně předvádět, jak by vypadala země pod muslimskou vládou. Sekundovali mu muži s nalepenými plnovousy v dlouhých hábitech. Konvička vykřikoval, že se zavřou vysoké školy, budou se pálit knihy, ženy budou bičovány a kamenovány. Že jde o divadlo, nemuselo být kolemjdoucím jasné, a jeho aktéry tak na to někteří z diváků upozorňovali. Ve chvíli, kdy se (Konvička a spol.) chystali předvádět popravu zajatce, byla akce úředníkem magistrátu a policií ukončena…“
Kolega Seemann se s ohledem na vyhrocenou situaci ve veřejném prostoru domnívá, že v budoucnosti bude třeba věnovat velkou pozornost všem pokusům zvrátit realitu, neboť technologický vývoj přinese dokonalejší, a tím pro některé lidi i uvěřitelnější falza, než byl pokus výše uvedených dementů. Vyslovil zároveň obavy, že v obraně proti tomu máme značné mezery již ve výuce základních, možná již mateřských škol. Apeloval v podcastu na to, že je bezpodmínečně nutné připravit budoucí občanskou generaci na to, že dříve či později bude konfrontována s falešnými zprávami a že rčení "co je psáno, to je dáno" již dávno není neprůstřelnou jistotou.
Zpětné zrcátko reagovalo uznáním stavu věcí i sdílením potenciálních obav s jedním velkým ALE… Diskutované technologie umělé inteligence jsou nepochybně nebezpečné možným zneužitím a díky své dokonalosti a novosti. Není však pravdou, že se v našem světě děti setkávají s fake news od narození a nejpozději od chvíle, kdy začnou chápat význam slov. Vždyť co jiného než fake jsou informace o Ježíškovi, Mikuláši, Luciferovi a bůhví o čem ještě, které nevytvořila umělá inteligence, ale dospělí, někdy jen přechodně šikovnější a chytřejší než příjemci informací – děti.
Zmíněné postavy a jejich příběhy – v dnešním jazyce storýčka virály – vytvářejí tu bohulibé, tu příjemné a romantické, jindy však hnusné lži. Není jednou z prvních fake news informace, že v jistém lese žije stařenka kanibalka, která pod krycím manévrem podávání sladkostí vykrmuje malé děti, které v okamžiku, kdy dosáhnou jateční váhy, peče a konzumuje? Kde je hranice mezi fantazií a lží? I příběh plný fantazie je vlastně fake news! Rozdíl je skryt v tom, jaký charakter má jejich autor a jaké jsou jeho cíle.
Zpětné zrcátko souhlasí s úvahou, že nebezpečí, kdy jistá část veřejnosti na politicko-společenské fake news skočí a uvěří jim, skutečně existuje. Má proto Zpětné zrcátko v osmasedmdesáti letech nadále věřit, že Ježíšek existuje a že jeho štědrovečerní přílet na okenní římsu Zpětné zrcátko zatím vždy propáslo kvůli smůle a shodou náhod?
Ano, dokonalost technologií umělé inteligence se neustále zlepšuje, jak jinak. Dnes už nikoho neohromíme vystřižením hlavy a jejím nalepením na jiné tělo. Snad jen v případě, kdy je tato neumělost součástí celého vtipu, že podvod cíleně přiznáme. Hrajeme tak s divákem společnou hru, v níž důležitější, než dokonalost provedení je myšlenka, obsah. Lze souhlasit, že se zdokonalujícími se technologiemi bude třeba věnovat větší pozornost než dosud obsahu informací a zpráv. Jako soudní důkaz ale nikdy neuspějí. Zvyšující se dokonalost falz přináší paralelně i zvyšující se schopnost je odhalit. Obojí totiž vymyslel člověk! Pokud jeden člověk vymyslel neprolomitelný kód Enigmy, pak musel dříve či později přijít jiný člověk, který kód prolomil. Umím-li něco složit, musí to někdo jiný umět rozebrat – je pravda, která platí jak pro jeřáb stavebnice Merkur, tak pro sebedokonalejší fake news.
Jejich nebezpečí tak zesílí hlavně pro lidi méně pozorné, vzdělané a upřímně řečeno méně chápavé. Klíč k jejich odhalení a rozebrání je ve vzdělanosti a dlouhodobém zájmu o společnost, děje, události a jejich konotace. V zájmu o základní informace dějepisné a zeměpisné, vedle matematiky a mateřského jazyka snad nejdůležitějších předmětů nauky.
Matematika jako základ, protože vše, co existuje, jsou jen jedničky a nuly. Zeměpis, abych věděl kdy, kde a proč. Dějepis, abych věděl, co bylo, protože pokud vím, co bylo, chápu lépe to, co je, a umím odhadnout, co bude! Mateřský jazyk, abych uměl své myšlenky vyjádřit a sdílet. Ostatní vědomosti jsou bonusem specializace. S tímto základem vědomostního minima nemusím umět fotografii rozebrat po technologické stránce. Jde nepochybně i o to, čemu věřím a čemu věřit chci! K odhalení pravdy mi pak stačí detekce mé mysli a duše. Není třeba se bát umělé inteligence, hrůzu by měla budit spíš přírodní „přirozená“ nevzdělanost a hloupost.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
