Vladimír Mertlík: Vzdělání, platy učitelů, matematika… Kdo chce druhé zapalovat, musí nejdřív sám hořet
Stát se díky vnějším vlivům, pandemii covidu-19 i vlně ruského imperialismu ocitl ve finanční krizi a recesi. Hloubku krize dramaticky ovlivnil i oportunismus předešlých vlád premiéra Babiše, rozhazujících chudině ze hřbetu bělouše zlaťáky bez ohledu na stav zámecké truhly. Zrodila se tak premisa, podle níž má lid, je-li nespokojen – a lid je vždy nespokojen – nárok na zvýšení mezd a prebend bez ohledu na státní finance, chce-li být panovník oblíben. Pokud se tedy státu daří, lid má nárok na nášup! Slyšel však někdo, že se lid uskrovní, aby nesl břímě jako předtím úspěch, když se státu nedaří? Nikoliv, lid má nárok držet si životní standard! Zvýšilo včerejší rozhazování ceny a inflaci? Lid má řešení: „Přidej, státe, na platu a prebendách!“ Nekončící spirála je jak řetízkový kolotoč, od nějž během jízdy odešel majitel. Problém však není v tom, zda si Ti či Oni zaslouží víc – ale jen v tom, kde na to brát!
„Mami, já tu hračku ale opravdu moc potřebuji, sousedův Petr ji má taky,“ trvá potomek na svém. Jako dítě má přece na hračky nárok…
Průměrný plat ve veřejné sféře činil loni 45 259 Kč, z toho průměrný hrubý měsíční výdělek učitelů odpovídal 113 %. Prezident Pavel v minulých dnech podepsal novely školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících, z nichž vyplývá, že od roku 2024 musí stát ze zákona dávat na platy učitelů nejméně 130 % průměrné hrubé nominální mzdy na pedagoga. Novely ale nestanoví, z čeho bude objem peněz na platy pedagogů vycházet…
Zpětné zrcátko se domnívá, že za průzkum by stálo i zjištění, jak si stojí v procentech vůči průměrné pracovní době ve veřejné sféře pracovní doba učitelů, vezmeme-li v úvahu školní prázdniny a denní hodinový úvazek. Usedavý pláč učitelů, přerušovaný kručením žaludků hlady a skřípěním zubů zimou za studených nocí pod mosty, je evergreenem již dlouho. Příčinou prý nedůstojného postavení učitelů jsou údajně trvale nízké platy. Zpětnému zrcátku jeho i tak vysoký krevní tlak zvedl již před lety komentář Julie Hrstkové „Učitel, mizerně placená profese, na niž těžko být hrdý!“ otištěný v Hospodářských novinách (25. září 2019). Zamyšlení nad komentářem přivedlo Zpětné zrcátko k textu televizního doku-seriálu a knize Toulky s Ladislavem Smoljakem, kde je v kapitole o Josefu Sukovi vzpomínka na školu v jeho rodných Křečovicích v roce 1871. Trocha pozornosti textu laskavému čtenáři neuškodí ani dnes:
…Učitelské povolání nebylo nic ke zbohatnutí, a tak si křečovický učitel přivydělával i krejčovinou. Ve výchově dítek dbal na to, aby se žáci dobře naučili hře na housle a varhany. Před smrtí předal váženou funkci synu Matějovi. A tehdejší povinnosti učitele? Pravidelně musel obcházet usedlíky a vybírat peníze na školu i naturální dávky pro sebe a své kolegy. Musel chodit dům od domu s koledou, zvonit v kostele, hrát při mších na varhany, sepisovat úřední listiny a měl i řadu dalších úkolů. Jan Český (tehdejší místní učitel) zprvu musel učit v pronajaté místnosti a až později si z našetřeného k tomu účelu koupil domek. Když zestárl i jeho syn Matěj, byl přijat pomocník, otec Josefa Suka. Ten při nástupu do funkce učitelského pomocníka obdržel nevelký plat 30 zlatých, jež však musel odevzdávat patronovi za byt a stravu. Na své potřeby si musel vydělávat hraním po hospodách, na pohřbech a svatbách a definitivu získal od eráru až po dvanácti letech. A to se předtím musel řádně oženit s vnučkou dosavadního učitele… (konec cit.)
Zpětné zrcátko ví, že se nepíše rok 1871, ale zmínka o vážené funkci učitele, byť musel škemrat o výslužku, stojí za připomenutí. Mimo jiné proto, že v minulých letech učitelé opakovaně odmítli hodnocení podle výsledků a odboráři se rozhodli bojovat za stejný plat se zvyšováním podle let všem – tedy i těm, kteří čtyřicet let učili děti lhát. Parafráze textu Julie Hrstkové by tedy mohla znít: „Učitel, mizerně prováděná profese, na niž těžko být hrdý!“ Nejde jen o Martu Semelovou a jí podobné, pro něž je lhaní politickým manifestem a kteří by, pokud ještě učí, také dostali přidáno.
Z křečovické školy v roce 1871 by šli žebrotou! Přemýšlejme tedy o oné důstojnosti – kde začíná i končí a kdo může za to, je-li nízká. Není příčina u hochštaplerů Kindla, Teleckého a Tomadžiče z univerzit v Plzni, Sládkovičově a dalších školách plzeňského typu? A co jejich turboabsolventi – hejtmani, ministři, primátoři, policejní prezidenti, poslanci, potomci kmotrů – celá ta pakáž na jedné hromadě? Falzifikátory maturit a bakalářských diplomů policie zadržela! Maturita za pětadvacet, bakalář za padesát, magistr za pětasedmdesát tisíc! Proč však nebyl nikdo odsouzen a kupci zbaveni vysvědčení a diplomů? Není divu, že z politických salonů a sekretariátů zní hlasitý smích. Nic se však nemění! Média jsou plná hrůzostrašných příběhů studentů na prášcích ohrožených povinnou maturitou z matematiky, čehosi tak obtížného a obtěžujícího!
Co se ale proboha změnilo za padesát let na obtížnosti předmětu tak exaktního a neměnného? Pouze to, že cílem většiny studentů nejsou znalosti, ale dokument s razítkem. Jako by cár papíru, který se dá koupit za dvacet tisíc, udělal obratem z blba výlupek znalostí.
Jan J. obviněný z prodeje falešných diplomů a vysvědčení u soudu řekl: „Podváděl jsem lidi, kteří sami chtěli podvádět!“ Podváděl vůbec? A koho? Kupci přece věděli, že zkoušku neabsolvovali! Při výsleších lhali, až stydno je citovat. Ale je to překvapení v zemi, kde lež, pohrdání zákonem a podvod byly donedávna normou? Standarta Pravda vítězí? Nenechte se vysmát! Jsme před světem za blby? Nevadí, koupíme si maturitu, to se vyplatí!
Ministerstvo vzdělání rozhodlo, že matematika u maturit povinná nebude, neboť studentům dělá potíže! A tak to má být! Žádné potíže a bude líp! Prý bude zařazena mezi povinné zkoušky, až bude lépe učena! A kdo ji špatně učí dnes? Nejsou to ti, co pořád chtějí přidat? Co fňukají vyčerpáním po devíti měsících práce za rok? Ti, co se pitvoří a metají kozelce v honbě za titulem Zlatý Amos? Nejsou to ti, co učí naše děti, že Horáková se přiznala sama a Lenin to myslel dobře, jen se to pokazilo?
Možná by se měla vyřadit z povinných zkoušek i čeština. Ó, jak je těžká! Proto jsou články i rozhovory plné gramatických chyb, proto napíše v mailu Kreativ director XY s titulem Bc.: "Sejít se s váma můžu jen do sedmy, protože pak uš něco mám!"
Kdo na maturitu nestačí, nemusí k ní chodit a brát prášky! Chybí řemeslníci, opraváři i zboží jde naskladňovat bez maturity. Proč neschopní jedinci na obory s maturitou nastupují a proč musí uspět? Protože škola je hlavně byznys! Kdo má díru do zadku, je majitel školy hodnocené podle toho, kolik jejich absolventů u maturit uspěje. Jak jsou hodnoceny, tak jsou dotovány a také obsazeny. V roce 1952 nás bylo na prvním stupni rok co rok ve třídě jedenatřicet, dnes se pedagogové hroutí z dvaceti žáků. Jsou snad lépe připraveni, když mohou svačit při vyučování, když tykají učitelům, když nemusí zdravit ani na chodbě, ani při příchodu učitele do třídy, protože jsou prý osobnosti? Je autorita učitele vyšší, je-li nazýván průvodcem? Třicet poslanců – školských expertů – bylo svého času dotázáno na povinnou maturitu z matematiky a průzkum potvrdil plíživou debilizaci země. Čtrnáct z nich bylo pro odklad zkoušek, jedenáct pro co nejrychlejší zavedení a pět nemělo názor! Nemají názor?! Co ti idioti tedy pohledávali ve výboru pro vzdělávání?
Vše začíná u učitelů samotných. Připomeňme ubohý happening platformy Vidíme to černě, která vyzývala učitele, aby si oblékli do hodin černé oblečení, nasadili černé brýle, a vyjádřili tak nespokojenost a obavy spojené s neudržitelnou situací ve školství. Ano, souhlasíme! Všichni lidé, kteří nechtějí mít z dětí stádo ovcí závislých na eráru, to vidí černě. Když před časem padl na stůl návrh na placení učitelů nikoliv podle délky služby, ale jejich výsledků, byl oheň na střeše! Všechny vědecké studie o stavu školství ale končí u toho, že je třeba přidat na platech. Možná by, páni učitelé, stačilo jen přidat do kroku!
Zatím naštěstí zapadlo geniální řešení, aby učitelé mimo každoročních tří měsíců prázdnin dostávali po pěti či deseti letech rok volna na vzdělání! Pak prý budou lépe učit! Každý pátý je prý vyhořelý! Tak ať jdou – každý pátý – na rok k pokladně supermarketu nebo na sesternu do nemocnice. Tam možná zas blafnou plamenem!
A to je vše, co jsem dnes viděl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
