Vladimír Mertlík: „České osobnosti“ se mýlí, Izrael byl napaden jako Ukrajina a má stejné právo se bránit
Počátkem února způsobil bouři ve sklenici české vody otevřený dopis české vládě, prezidentovi a zahraničním výborům Poslanecké sněmovny a Senátu. Nejčastějšími titulky v médiích byly formulace: „Výzva ke změně postoje vlády ke krizi na Blízkém východě, ev. Osobnosti kritizují vládu za bezvýhradnou podporu současné izraelské vlády“. Perexy uváděly, že signatáři jsou „výrazné české osobnosti, angažující se v oblasti lidských práv“, ev. „téměř 80 významných osobností z kulturních, duchovních i akademických kruhů“.
Zpětnému zrcátku se podařilo nalézt celé znění textu i seznam jedenácti signatářů, k nimž patří i duchovní Tomáš Halík, biskup Václav Malý a spisovatelka Radka Denemarková, jmenováni v médiích zvlášť. Vláda je v dopise obviněna, že „ignoruje humanitární katastrofu v Pásmu Gazy“, a „přehodnocení její politiky bezvýhradné podpory Izraele ve válce v Gaze“ bylo jeho základním požadavkem. Ponechme stranou termíny „výrazné české osobnosti“ i „80 významných osobností“, které jsou v některých případech jen dílem fantazie a snahy redaktorů vzbudit o dopis větší zájem. Tuto berličku dopis ale nemá zapotřebí, neboť obsahem je významný sám o sobě. Necháme-li stranou verbální zvratky rowdies a jiných mutací skinů, socanského ministra vnitra Václava Grulicha a neonácků vůbec, jde o nejpozoruhodnější antisemitský text od listopadu 1989. Pro stejně antisemitský akcent textu, jaký má dopis „80 významných osobností“, se musíme vrátit až do roku 1952. Tam pod rozsudkem Procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským najdeme za jmény jedenácti oběšených a tří na doživotí odsouzených poznámku „židovského původu“. Ano, signatáři dopisu nikoho neoběsili, a proto někomu z laskavých čtenářů může přijít příměr Zpětného zrcátka příliš silný…
Jde o to, jak se to vezme: „Jsme skupina lidí z různých oblastí společnosti. Spojuje nás silné znepokojení nad humanitární katastrofou v Gaze. Touto otevřenou výzvou chceme vyjádřit nesouhlas s reakcí naší politické reprezentace na situaci a vyzvat vládu k změně postoje ke krizi na Blízkém východě. Česká vláda přesto bezvýhradně podporuje současnou izraelskou vládu bez ohledu na humanitární katastrofu, a to jak na mezinárodních fórech a v Izraeli, tak komunikací v České republice. Nerozumíme tomu!“ píšou signatáři a odkazují na návštěvu prezidenta Petra Pavla v Izraeli, kde „nevyjádřil žádné veřejné výhrady vůči izraelskému vedení války“. Vymezují se vůči chování českých diplomatů na půdě mezinárodních organizací, mj. v OSN, kde hlasovali proti rezoluci žádající humanitární příměří v Pásmu Gazy. Signatáři poukázali i na rozdílný přístup vlády k válce na Ukrajině a na Blízkém východě: „Česká republika podporuje Ukrajinu na základě mezinárodního práva. Ve vztahu k Izraeli ale česká vláda v rozporu s ním (mezinárodním právem) nebere ohled na základní práva milionů Palestinců!“ Není divu, že důrazně požadují připojení se vlády k výzvě Mezinárodního soudního dvora pro zajištění humanitární podpory v Pásmu Gazy a jasné odsouzení násilí na obou stranách, včetně Izraele, neboť: „Odpovídat na násilí ještě větším násilím pokládáme za děsivé selhání politiky!“
Podívejme se tedy na dopis, jeho cílení a dopady zblízka, abychom pochopili, čemu signatáři nerozumí. Je totiž podivuhodné, že ani slovem nevyjádřili silné znepokojení již 7. října 2023, kdy několik tisíc teroristů z Hamásu po několikaletých přípravách zaútočilo na izraelské osady podél Pásma Gazy. Za dopoledne bylo zavražděno, mnohdy po nelidském mučení, na 1 500 osob bez ohledu na pohlaví a věk, včetně nejmenších dětí a batolat, když bojovníci Hamásu plnili příkaz velení „sekat hlavy a nohy“ i povolení znásilňovat. Dospělým i dětem s uřezanými hlavami, dívkám s uřezanými ňadry a hřebíky zatlučenými do klínů po znásilnění – tomu se dá rozumět lépe? Snad proto, že jde o boj za svobodu palestinského lidu a Palestinu od západního břehu Jordánu po břehy Levandského moře? Jde o cíl nad jiné ušlechtilý, jemuž brání ve splnění jen neochota Židů nechat se zahnat do moře, o což se Arabové a Palestinci pilně snaží od roku 1936, nejintenzivněji od založení Státu Izrael v roce 1948. „Nad humanitární katastrofou v Gaze“ mohly být výrazné osobnosti znepokojeny již od roku 2006, kdy se v Gaze ujal vlády Hamás, a zabránil tak pozitivním jednáním o vzniku státu Palestina s Fatáhem, který vládne na Západním břehu Jordánu, podporuje dvoustátní řešení a uznává existenci Izraele. Ale nikdy není pozdě!
I dnes mohou signatáři vyjádřit „silné znepokojení nad humanitární katastrofou v Gaze“ způsobenou zneužíváním humanitární pomoci určené pro chudé palestinské civilisty na údržbu a výstavbu vojenských objektů. Jedná se o stovky pašeráckých a útočných tunelů vedoucích na území Izraele a Egypta i výcviková centra a továrny na výrobu zbraní a munice, umístěné pod školami, nemocnicemi a budovami úřadů OSN! Jedním z nich jako krysa uprchl před armádou Izraele po útoku na Gazu i s rodinou jeden z velitelů Hamásu, který jinak Palestincům brání v evakuaci z míst hlášených útoků Izraele a využívá je jako živé štíty. Signatáři mohou vyjádřit rozhodný odpor i ke zneužívání dodávek materiálu Gaze ze strany OSN, EU a USA, grafitu a dusičnanu stříbrnému, které jsou užívány k výrobě výbušnin či navijáků, kompresorů a motorů k vrtání tunelů. O zneužití „humanitárního příměří v Pásmu Gazy“, stejně jako kdykoliv od roku 1948 tak může pochybovat jen hlupák nebo ten, kdo bude zahnání Židů do moře vítat. Uvedený „boj za osvobození Palestiny“ však nebrání Hamásu Izrael vyžírat a jeho dodávky pitné vody i energií prezentovat jako vlastní úspěch. Tvrzení dopisu, že česká podpora Ukrajiny je podle mezinárodního práva, zatímco podpora Izraele v rozporu s ním, neboť „nebere ohled na základní práva milionůPalestinců“, je chucpe (čti hnusné!). Izrael byl napaden stejně jako Ukrajina a má stejné právo se bránit!
Závěrečnou deklamaci „Odpovídat na násilí ještě větším násilím pokládáme za děsivé selhání politiky!“ lze málem tesat do kamene, ale má to svůj háček! Bylo i kobercové bombardování německých měst s desetitisícovými oběťmi civilního obyvatelstva „děsivým selháním politiky“ Spojenců? Boj Spojenců až do bezpodmínečné kapitulace Německa přes náznaky jeho ochoty jednat o příměří byl čím? Co atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki, srovnání Drážďan se zemí, když už třetí říše klečela na kolenou? Kdo tehdy bral „ohled na základní práva milionů Němců“? Máme se „vymezit vůči chování (Spojenců) a neposkytnutí humanitární podpory Německu“ a důrazně žádat „od vlády, aby jasně odsoudila násilí na obou stranách“ včetně Spojenců?
Představitel politického křídla Hamásu Ghází Hamad v rozhovoru s libanonskou televizí 24. října 2023 řekl, že útok ze 7. října bude Hamás klidně opakovat i čtyřikrát. „Musíme dát Izraeli lekci a uděláme to znovu a znovu!Izrael… na našem území nemá co dělat. Musíme ho odstranit… představuje bezpečnostní, vojenskou a politickou katastrofu pro arabský a islámský národ. Nestydíme se to říct!“ řekl a pokračoval: „Budeme za to muset zaplatit daň? Ano, jsme připraveni za to zaplatit. Jsme nazýváni národem mučedníků a jsme hrdí na to, že obětujeme mučedníky!“ dodal závěrem.
Po seznámení s textem dopisu je třeba i přes úctu k Anně Šabatové za život v disentu říct, že se hrubě mýlí v hodnocení stran konfliktu na Blízkém východě. Izrael není represivní KSČ, jen země s 8,5 miliony obyvatel, které zkouší „zahnat do moře“ 100 milionů nenávidějících Arabů, Palestinců a Íránců. To Židé byli znovu napadeni a zmasakrováni. Po staletí ostrakizovaní Židé, kteří se po holocaustu řídí poválečnou šeptanou kritikou: „A proč šli do plynových komor jak ovce na porážku?“ Už nejdou!
Před listopadem 1989 bychom byli v roli užitečného idiota a zdejší zahraniční politika by byla ještě hrubší kritikou imperialistického Státu Izrael.
Naštěstí Židé už nejsou ovcemi a my užitečnými idioty. Kam se staví Anna Šabatová, je její věc, ať už tak činí z naivismu či jiných důvodů. Bylo-li motivací Tomáše Halíka a biskupa Václava Malého biblické přikázání Matouš 5:38 – 42„Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou“, prosím, jak je libo. Nechť s křížem v ruce a úsměvem na tváři oba vstoupí do štábu Hamásu a volají: „Haleluja, milujte své bližní, byť by Židy byli!“ Není vyloučeno, že v budoucnosti budou jejich mučednické ostatky uctívány v kostelích.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
