Vladimír Mertlík: Střelbou do vlastních řad vládní koalice bitvu nevyhraje
Poslední průzkumy volebních preferencí pro Europarlament nalily do hnutí ANO naději na možný vítězný revanš. Je pravdou, že zatím netřeba se znepokojovat. Jak říkal otec Zpětného zrcátka: „Ještě nejsme v šatně, ještě nejdeme do sprch!“ Za zamyšlení však stojí a zároveň varují události poslední doby na straně vládní koalice.
Rozpustilý večírek Mariana Jurečky za masové vraždy na Filozofické fakultě je zapomenut jen zdánlivě. A nejde jen o něj! Prezident měl pravdu, když zvedl obočí a prst nad billboardem ODS, který parodoval billboard „Česko, pro tebe všecko“ hnutí ANO s českými vlajkami na tvářích šéfa a po zapřené omlazovací photoshopové kůře nyvě hledící paní Kláry. Vzápětí jako blues vytryskla touha užít si patnáct vteřin slávy i z ministryně obrany Jany Černochové. Ta zkusila popřít latinské rčení Inter arma silent musae vyprsením se v tričku s grafickou mutací českého lva na hromadě dělostřeleckých granátů. Premiér Petr Fila, pověstný bavič a vtipálek, vedle ní byl jen pověstnou třešničkou na dortu. Netrvalo dlouho a granát do kredence hodil starosta Řeporyjí a frekventovaný člen ODS Pavel Novotný. V touze sestřelit kdysi populárního umělce – dnes kašpara neschopného chovat se úměrně váze a věku, si Novotný otřel nevymáchanou hubu o člověka, který bojuje o život. Je podivuhodné, jak Pavla Novotného, v reálu celkem inteligentního člověka, baví být v roli kompletního idiota. A je ještě zvláštnější, že mu to ODS trpí. Pokud se v profesi bulvárního slizouna chlubil schopností dohánět lidi k sebevraždě, šlo jen o něj. Jako politik tradiční liberální strany by dnes měl spáchat sebevraždu sám. Do té doby si může užívat, že se zatím nenašlo prase, které by mu oplatilo stejnou mincí – a že by to šlo!
Uvedené případy střelby do vlastních řad mají nejhoršího společného jmenovatele. Je jím přesvědčení, že vychází-li sázka na lidskou blbost protistraně, pak my zvítězíme blbostí ještě násobně větší. Pokud je sázka na blby nápadem vedení stran vládní koalice, pak mají tyto strany za blby i své voliče. Je-li tento scénář kampaně vládních stran dílem marketingových guruů, dělají markeťáci blby z voličů i z vedení stran a je třeba jim doporučit realizaci díla v Severní Koreji. Rčení: „To je blbý, to se bude líbit!“ je z velké části mýtus a platí jen v určitém segmentu elektorátu. Je zřetelné, že volič vládní koalice bude spíš hledat nový, jemu blízký subjekt než si zvykat na stranickou strukturu, která je mentálně a sociálně slabší úměrně kampani, jíž byla získána.
„Jsou chvíle,“ říká partner Zpětného zrcátka ve společném podcastu Klíčovou dírkou Otta Seemann, „kdy žasnu, jak snadno si vládní koalice dovede vstřelit nějakej ten vlastní gól. Myslím tím nepovedenou výměnu ministryně pro vědu a výzkum Heleny Langšádlové.“
Argument, že ministryně Langšádlová nedokázala odprezentovat voličům výsledky své práce a byla neviditelná, stál proti názoru vědecké veřejnosti, která hodnotila její práci kladně. Langšádlová se stala krvavou obětinou božstvu padajících preferencí TOP 09 bez ohledu na výsledky své práce i její předchozí poslaneckou činnost. Fakt, že ve chvíli, kdy se stala ministryní, poněkud ustoupila ze světel ramp, způsobilo její chybné pochopení funkce. Chybně se totiž domnívala, že jejím úkolem je pracovat ve prospěch vědy, a zanedbala nácvik hudebního či komického čísla pro TikTok. Šance zvednout preference TOP 09 se nabízela mimo jiné lekcemi tanečního fitness programu zumba, kam zatím Ála a Klára nepronikly. Důkazem, jak mohly po uvedení prvních reelů preference TOP 09 letět vzhůru, naznačuje již na veřejnost uniklý scénář:
„Lekce zumby trvá zpravidla 60 minut, začíná warm-upem, který čerpá a používá prvky jako aerobik. V této části instruktor připraví cvičence po fyzické i psychické stránce na další část hodiny. Po rozehřátí následuje taneční party latinskoamerických rytmů, kde hraje hlavní roli hudba. Používá se převážně latinskoamerická hudba (salsa, merengue, reggaeton, calypso, cumbie, cha-cha, quebradita, mambo, jive ad.) a dále se setkáváme i s prvky z orientálních i afrických tanců, s flamencem, řeckou zorbou ad.“
To je pecka! Do Strakovky předním vchodem!
P.S.: Byla-li Helena Langšádlová neviditelná, pak její nástupce rektor Slezské univerzity Pavel Tuleja se zviditelnil dřív, než se ministrem stal. Pokus s ním jako s kandidátem na výměnu připomínal divadelní frašku, v níž rodiče dceři místo jí milovaného, ale pro sousedy málo známého chlapce přivedou za ženicha hochštaplera a sňatkového podvodníka Felixe Krulla.
Potvrzuje se, že politické strany, bohužel i vládní, obsazují ministerské posty a místa s vysokou zodpovědností stále spíš s větším než menším akcentem na „kmenovou“ příslušnost, místo na odbornost. Vynucený odchod ministryně Langšádlové je třeba označit jako paskvil české politické scény. Ministr není v úřadě proto, aby tančil na TikToku jak opice, předstíral, že zhubl a že se doma pravidelně myje a maže, jak to dělají ministři a ministryně hnutí ANO. Bohužel, politická (ne)kultura jde právě tímhle směrem.
Ministr je tak viditelný, jak viditelný je jeho resort, a věda je to poslední, co lid v této zemi zajímá. Vědci jsou vnímáni jako podivíni a příživníci sedící na zadku kamrlíku ústavu, kde si po snídani vydechnou a s pohledem upřeným na obraz Einsteina tiše hlesnou: „Tak co bych dneska vynalezl?“ Pokud ale akademická obec Langšádlovou chválila, svědčí to o něčem pozitivním.
I v politice jde o priority, a chce-li TOP 09 oslovovat „Václavák“, musí vyměnit terč. Největší nenávist „našichlidí“ totiž sklízí – bůhví proč – Markéta Adamová Pekarová. Ta s „těma zlejma očima“, jak nikdy nezapomene zmínit děd Vševěd Václav Klaus st. Ta je pro fankluby opozice červeným hadrem. Je strašnou chybou nechat si vnutit pocit, že k úspěchu povede hra, kterou nám vnutil soupeř. Platí to ve sportu i v politice!
Zamyslet se nad prioritami je po odchodu Mirka Kalouska do důchodu a smrti Karla Schwarzenberga pro TOP 09 ten nejdůležitější úkol. Nejen pro ni, ale také pro celou vládní koalici. Nejen do příštích trojích voleb, ale do budoucnosti vůbec.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
