Vladimír Mertlík: Držte si klobouky, začala kampaň na parlamentní volby 2025
Dvoje nesouvisející, byť za sebou rychle jdoucí volby potvrdily rčení, že vyhraná bitva neznamená vyhranou válku. Volby byly jen přípravnými zápasy před finále turnaje o Pohár Strakovy akademie na podzim příštího roku.
Omamné úspěchy triumfů se rozplývají v incestních spojeních bez ohledu na příbuznost i politické pohlaví nečekaně kopulujících subjektů. Forenzní audity nemají za úkol odhalit krádeže a viníky potrestat. Jejich cílem je pouze odhalit, zda ti lumpové před námi ukradli všechno, nebo aspoň trochu nechali i nám. Dým billboardových předvolebních slibů se rozplynul stejně rychle jak novoroční předsevzetí „nebudu žrát jako prase a zhubnu do plavek“, neboť pokaždé se ukáže být snazší místo dřiny ve fitcentru si trochu pohrát s photoshopem. Po výzvách, že právě tyto volby jsou „rozhodující, hraniční, nejzásadnější, určující a nejdůležitější“ od února, listopadu, srpna, úterý a bůhví čeho ještě, zůstala jen pachuť kocoviny. Pojidlem koalic i pokusů o ně byla jen touha být blíž klíčům erárních kas. Sliby se slibují, blázni se radují, když povolební výsledky mají mylně za lakmusové papírky výsledků příštího podzimního „mistráku“ 2025.
Věci se mají následovně! Na regionální úrovni se na podobě „koalice ve prospěch občanů“ (cit.) nestane nic do té chvíle, než jedna parta dá druhé menší vejvar, než byl dohodnut v tajném dodatku Koaliční smlouvy typu Molotov–Ribbentrop. Co se senátních voleb týká, po zvolení Jany Zwyrtek-Hamplové senátorkou nemůže ohrozit existenci horní komory Parlamentu ani přítomnost Jany Mračkové Vildumetzové. Stejně bezvýznamná, jen tím hanebnější je účast europoslanců ANO, SPD a jednoho Motoristy v EP, kde budou mít čtyři roky čas dokazovat, že plnění úkolů ruského švába na vedlejšák není jen výsadou předešlých dvou prezidentů. Nejsmutnější je tak touha někdejšího poradce Václava Havla, Alexandra Vondry, svézt se do Bruselu na sedadle Rolls-Royce s Turkem i za cenu sebeponížení.
Signály o blížící se bouři v kastrůlku české bramboračky přicházejí však odjinud. Po řadě let někdejší dominance ODS, již v posledních obdobích vystřídalo ANO a kdy o vládě rozhodovala těsná koaliční potence obou politických srocení, naznačují aktuální prognózy volební matematiky, že ANO spěje k jasnému vítězství nejen díky parnímu válci slibů čehokoliv komukoliv. Má v čele vůdce, jemuž se lze smát pro neschopnost pronést holou větu končící tématem, jímž začala. Má bohyni seniorských polucí voličů hnutí, božskou Álu, která ač ji i letos jen o chlup minula Nobelova cena za ekonomiku a kariéra modelky před pětačtyřiceti lety, obě profese bez rozpaků provozuje. V Karlovi H. má ANO McGyvera, který s pomocí knoflíků od saka, vypárané podšívky, párátka a kelímku od jogurtu umí vyrobit ultralehké letadlo, aby pak couváním unikl z nebezpečí. Do EP vyslalo hnutí Kláru, která umí žít v týlu nepřítele i měsíce bez hřebenu a šamponu, aniž by jí slezly vlasy, a ochranářku Jarku, jež vyštěká nepřítele v přímém přenosu.
Zpětné zrcátko má stále z dětství v paměti, že i příjezd cirkusu do města byl uváděn průvodem účinkujících, kde vpředu nesměli chybět medvědi na koloběžce, zatímco na konci se klauni vesele kopali do zadků.
Inu, nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy!
Žádná další strana bez ohledu na směřování není schopna se takovému cirkusu postavit. Není schopna vygenerovat přesvědčivého vůdce, tím méně takového, který by dokázal sjednotit většinu své strany barikády. Tomio Okamura? Jen další klaun v kostýmu principála, s nímž se naštěstí může spojit jen naprostý idiot nebo zoufalec. Zpětné zrcátko již několikrát popsalo zrod nových komoušsko-náckovských sekt jako vrozený příklon hlupáků a lumpenproletariátu vždy k nejagresivnějšímu subjektu. To je i příčina relativního úspěchu projektu Stačilo!, fíkového listu skrývajícího politické ohanbí – KOMOUŠ – za které se stydí, světe žasni, už i komouši! Rozum nechápe, když si komouška Kateřina Konečná odplivne v přímém přenosu nad ministrem zahraničí, že ho jmenoval „komunista a rozvědčík“. Nejde o to, že má na mysli Petra Pavla, zatímco Jana Lipavského jmenoval komunista a ruský slouha Miloš Zeman. Neuvěřitelné je, že pro plivnutí do tváře politikovi použije komouška jeho označení za komunistu! Svět se zbláznil!
Nicméně pohyb na scéně ruských švábů napovídá, že se k hodování na domnělé mršině demokracie chystají přidat i další masařky. Asistovaná sebevražda socanů pod vedením „Venezuely“ Maláčové je zábavná i tím, že po novém zhltnutí socanů tak dostanou komouši do chřtánu i Lidový dům, o který bojovali během pokusu o převrat v roce 1920. Nabízí se tak do budovy i možný návrat Muzea vynálezce bídy Vladimíra Iljiče Lenina. Snad pro jiný pohled na dialektismus marxismu-leninismu neskončí jedna ze soudružek s motyčkou v zátylku jako během diskuze mezi Stalinem a Trockým. O dalším vývoji dvanácti měsíců před parlamentními volbami 2025, jejichž kampaň již začala, zase příště.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
